Martin Svoboda

David Fincher patří k nejvíce respektovaným filmařům své generace a jeho filmy, v nichž se rád nimrá v lidské perverzi a zvrácenosti, se většinou stávají událostmi sezóny. Zároveň jde o režiséra, který nemá sebemenší problém adaptovat látku, která i mimo něj žije vlastním životem. Většina jeho filmů jsou literární adaptace a snímek Muži, kteří nenávidí ženy (The Girl with the Dragon Tattoo) dokonce uvedl nehledě na existenci úspěšné švédské filmové verze. Přesto je trochu překvapivé, že by se rozhodl zpracovat jihokorejský fenomén a největší hit Netflixu Squid Game, neboli Hra na oliheň.

Tropická bouře (Tropic Thunder) se během své premiéry dočkala vstřícných, i když ne jednoznačně nadšených reakcí. Největší humbuk způsobila nejspíš oscarová nominace pro Roberta Downeyho Jr., který strávil většinu filmu s permanentní blackface. I díky tomu se snímek stal během kulturních válek symbolem „komedie, jakou by už nešlo natočit“, kteroužto pověst by rád narušil scenárista a producent jedničky Justin Theroux, jenž naznačuje možnost vzniku pokračování.

První Joker v roce 2019 vyhrál Benátky, což by od hollywoodského blockbusteru čekal málokdo. V následujících měsících se stal snímek Todda Phillipse celkem kontroverzním filmem, stihl vedví rozdělit kritickou obec. Široké publikum však film z drtivé většiny přijalo a učinilo z něj miliardový hit, další překvapení vzhledem k přísné eRkové věkové přístupnosti v USA (do sedmnácti let jen s rodiči). Protože film s Joaquinem Phoenixem v čele začal svou úspěšnou cestu právě na prestižní italské akci, nebylo překvapivé, že zde tvůrci s měsíčním předstihem oproti zbytku světa odpremiérovali i druhý díl s podtitulem Folie à Deux. Protože Benátky jsou přece pro Phillipse bezpečným útočištěm. Tady mu nehrozí osud posledního Indiana Jonese, kterého v Cannes tak strhali, že mu to výrazně zkazilo nástup v kinech. Tady dopadne vše dobře. Že ano?

George R. R. Martin naštěstí nemá nic důležitého v harmonogramu (ehm), takže mu zbývá spousta času vztekat se nad Rodem draka (House of the Dragon). Jindy maximálně smířlivý autor Písně ledu a ohně i Ohně a krve, jež posloužily jako předlohy Hry o trůny (Game of Thrones) a Rodu draka, na svém blogu už několik dní naznačoval, že brzy vyjádří nespokojenost nad tím, kam se ubrala nedávno ukončená druhá řada Rodu draka, jež je přes veškerá zaškobrtnutí zdaleka nejsledovanějším původním seriálem na HBO. A jak slíbil, tak učinil. Svůj obsáhlý příspěvek sice promptně smazal, ale někdo by měl asi Martinovi vysvětlit, že internet je navždy. Jeho slova zatím samozřejmě stihli čtenáři nastokrát zkopírovat a my se na ně můžeme podívat. Jen pozor! V textu jsme ohledně spoilerů z minulého i následujícího dění seriálu ohleduplní stejně jako George. Takže vůbec.

Když pomineme Miloše Formana, jenž se stal pevnou součástí amerického filmového kánonu a světové publikum o něm uvažuje jako o Čechovi až v druhé řadě, může Janu Švankmajerovi co do jeho věhlasu konkurovat snad jen Karel Zeman. Pražský rodák vyrůstal v rodině aranžéra výkladních skříní a vyučené švadleny a zlomovým okamžikem pro něj bylo, když v osmi letech dostal jako dárek domácí loutkové divadlo. V tomhle umírajícím uměleckém oboru se zhlédl a jeho étos přenesl do kinematografie, kde jeho prostřednictvím oživoval své černohumorné surreálné vize. I díky urputnosti jeho dvorního producenta Jaromíra Kallisty Švankmajer přečkal revoluci a uplatnil se i v nové době, kdy začal točit celovečerní filmy a jeho věhlas dorostl astronomického měřítka. Připomeňme si v den jeho 90. narozenin jeho nejdůležitější počiny.

Tim Burton se v devadesátých letech vkradl do srdce nejednoho puberťáka, proto bylo tak smutné sledovat v novém století postupnou ztrátu jeho šarmu. Druhý Beetlejuice ale podle většiny prvních reakcí představuje pro svého režiséra návrat do formy. Vyplňme tedy poslední okamžiky před vpádem Michaela Keatona do kin tím, že vzpomeneme na milovaný první díl a zapřemýšlíme nad tím, v čem vlastně spočívá nechvalné upadnutí Burtona do irelevance v posledních letech.

Uf. Co teď s tebou, Disney? Kdo by si teď s tebou hrál? Chystaná Sněhurka (Snow White) rozhodně vstoupí do análů mizerného marketingu i tristní komunikace s veřejností a stane se ukázkou toho, že absolutní rezignace na tvůrčí, ale i čistě byznysovou integritu není cesta k uklidnění situace, ale spíš k tomu, že proti sobě poštvete úplně všechny. Trailer na chystanou hranou verzi ikonické pohádky z konce 30. let stihl za tři týdny od svého uvedení nastřádat už milion dislajků (a pouhých 85 tisíc lajků) na hlavním Disneyho YouTube kanálu. A tentokrát je tomu tak plným právem.

Je snadné zapomínat, jak dobré to člověk má. O FAMU se veřejnost nahlas dozvídá většinou tehdy, když se na ní odehrává nějaká šílená žabomyší válka, která se v rétorice přítomných uměleckých duší mění v boj o osud demokracie a dobra, nebo když si Jiří Strach potřebuje postěžovat, jak moc nerozumí mladým lidem. Pozitivní zprávy se šíří pomaleji. Potřebujeme prestižní časopis The Hollywood Reporter, aby nám připomněl, že se jedná o jednu z nejlepších filmařských škol světa.

O Keanu Charlesi Reevesovi se už mnoho let říká, že na place Draculy nejspíš pochytil od transylvánského knížete pár triků a přestal stárnout. Dnes nám však nezbývá než se vetřít s možná nečekanou zprávou, že v Libanonu narozený herec slaví 60. narozeniny. Syn anglické matky a amerického otce podědil evropské, havajské a asijské předky. Od nějakých šesti let vyrůstal ve Spojených státech a Kanadě, velký vliv však na něj měla osoba čínské babičky, jejíž étos ve velké míře přijal za vlastní. Jeho dospívání poznamenala četná matčina manželství (s otcem se přestal stýkat ve svých třinácti, což už bylo mnoho let po rozchodu rodičů). Není divu, že v důsledku nestálosti a nejistoty okolo sebe se Reeves stal problémovým dítětem, vyloučený byl ze čtyř středních škol. Jedním z mála světlých bodů jeho mládí byl zájem o dráhu profesionálního hokejisty. Nakonec se jím nestal, dnes ho známe jako jednoho z nejmilovanějších hollywoodských herců. Během jeho hvězdné kariéry ho pronásledovaly nedůvěra veřejnosti v jeho talent i osobní tragédie, všechny překážky ale překonal a dnes platí za milovanou ikonu. Připomeňme si 8 z jeho nejlepších rolí.

Richard Tiffany Gere se narodil do běžné středostavovské rodiny. Táta pojišťovák, máma v domácnosti. To člověka příliš nepředurčuje k výjimečnosti. Jenže je tu ten nezpochybnitelný fakt, že Richard byl vždy, jak to říct a nepřehánět, nejdokonalejší lidská bytost, jakou si jde představit. Na střední škole exceloval v gymnastice i ve hře na hudební nástroje. Jeho výjimečné sportovní výkony mu zajistily stipendium na vysoké škole, kde se rozhodl ze všech možných věcí studovat filosofii. Gere je zkrátka jedním z těch otravných, nesnesitelných lidí, kteří jsou skvělí naprosto ve všem. Od začátku 70. let začal hrát v divadle, často v muzikálech, kde zužitkoval svou hereckou i fyzickou všestrannost. Do osmdesátých let pak vstupoval jako rodící se hollywoodská star. Připomeňme si chronologicky 10 největších výkonů jeho kariéry v den jeho 75. narozenin.

Prsteny moci (The Lord of the Rings: The Rings of Power), nejdražší televizní projekt všech dob, způsobily před dvěma lety rozhodně haló, i když často ne v tom nejlepším slova smyslu. Hlavně pro nás nešťastníky, co se pohybujeme na dohled facebookových diskuzí, se stal seriál hromosvodem těch nejhorších možných reakcí od neúspěšně maskovaného rasismu po absurdní literární purismus, který k Tolkienově vizi přistupuje, jako by ji britskému spisovateli nadiktoval bůh na hoře Sinaj (často bez skutečné znalosti toho, co Tolkien vlastně napsal). Prsteny moci si vždy zasloužily zastání oproti iracionálnímu antifandomu, což nebylo úplně snadné, protože absence silného dějového oblouku vedla k tomu, že se na vyprávění bylo těžké napojit a nadchnout se pro něj i přes obrovské množství viditelné poctivé práce. Málokdo se cítí potřebu vydat do nelítostné bitvy kvůli názoru: „Je to slušná podívaná, které podráží nohy řada nedostatků.“ Co jde tedy vypozorovat po třech epizodách druhé řady?

Leaky, tedy únik utajovaných informací, jsou noční můžou pro každý konglomerát. I když ten aktuální zřejmě nenapáchá žádnou opravdovou škodu nad rámec toho, že víme, že nový díl Predátora s prozatímním názvem Badlands se začal pod vedením režiséra Dana Trachtenberga natáčet na Novém Zélandu. To je jistě informace, kterou by studio beztak promptně samo vypustilo. Zajímavější jsou střípky z castingového hledání, podle nichž můžeme vytušit, o čem snímek bude, aniž bychom si ho ale přímo zkazili spoilery.

Svět už netrpělivě vyhlíží druhého Gladiátora (Gladiator II), takže se trochu pozapomnělo na to, že minulý počin Ridleyho Scotta, opulentní Napoleon, nemá ještě odškrtnuty všechny fajfky na „to do“ listu. Po premiéře z listopadu loňského roku měla původně takřka bez prodlení následovat režisérská verze na Apple TV+, což se zjevně nestalo. Když se ale teď na platformu podíváte, čeká vás překvapení!

Po premiéře vyhlíženého snímku Beetlejuice Beetlejuice, alias Beetlejuice 2, se pomalu scházejí recenze z filmového festivalu v Benátkách. Můžeme tedy začít odhadovat, jakého přijetí se snímek dočká. V okamžik psaní tohoto textu zahrnuje metakritická platforma Rotten Tomatoes 14 pozitivních a 6 negativních recenzí, což značí 70% poměr nadprůměrných ohlasů. To rozhodně není všepohlcující nadšení napříč spektrem (jak se nevyhnutelně jevilo po vypuštění nekritických influencerských tweetů), při začtení do textů ale zjistíme, že se rozhodně najdou tací, které si snímek zcela získal. Mluví se i o návratu Tima Burtona do formy po mnoha letech umělecké stagnace.

Quentin Tarantino si krom úctyhodné režijní a scenáristické pozice vypěstoval i pověst neúprosného glosátora kinematografie. Někdy je při tom na pár facek, jindy pronáší zajímavé postřehy. Vždycky je ale svůj. Není pochyb, že provokativně bezohledná prohlášení vystavená největším režijním mistrům jsou z jeho strany záměrem, který nás mimo jiné učí nepropadat filmovému kánonu jako něčemu nedotknutelnému. Plus může popustit uzdu svému dětinskému já, což je vždycky plus. Přesto jedna z posledních věcí, o kterou bychom hádali, že se bude chtít opřít, je Toy Story diskurz. Nicméně tak učinil.