Alenka zmizela z říše divů. Mia Wasikowska slaví 35. Před deseti lety byla všude, dnes si pečlivě vybírá

Mia se narodila v australském hlavním městě Canberra, oba její rodiče jsou profesionálními fotografy. Díky matce polského původu, jejíž příjmení nese, strávila během dospívání rok v polském Štětíně. Od útlého dětství studovala balet, nevyhovoval jí však tlak na dosažení fyzické dokonalosti a absence volného času, tanec tedy opustila, byť jeho estetika ji navždy výrazně ovlivnila.

Vzhledem ke svému původu byla od dětství vystavena evropské kinematografii, což v anglofonním svět není běžné ani u mladých cinefilů. Obzvlášť si zamilovala filmy polského klasika Krzysztofa Kieślowského. Sama měla dlouhé roky problémy s veřejným vystupováním kvůli své stydlivosti, po zhlédnutí zlomového feministického opusu Piano Jane Campion, a především hereckého výkonu Holly Hunter, se přesto odhodlala překonat svou nejistotu.

Mia zaplavila poštovní schránku všech australských hereckých agentur žádostmi o přijetí, dívce bez sebemenší herecké zkušenosti však odpověděla jen jediná, a to pouze v důsledku jejího opětovného naléhání. Není tedy překvapivé, že její první role byly v telenovelách a béčkových hororech.

Zlomovým okamžikem pro ni byla v roce 2008 role v prestižním americkém remaku izraelského seriálu V odborné péči v produkci HBO, kde ve svých sedmnácti ztvárnila jednu z pacientek komplikovaného psychologa s tváří Gabriela Byrneho. Jednalo se o extrémně herecký seriál, odehrávající se prakticky v reálném čase v jedné místnosti a kladl na mladou tvář obrovské nároky. Není divu, že z mnohých obsazených tváří, pokud jimi již nebyly, se časem stali výrazní herci.

Tohle byla noha ve dveřích, která nevyhnutelně vedla k novým kvalitním nabídkám. Dalším zlomem byla o dva roky později Burtonova Alenka v říši divů. Film dnes možná značí vrchol úpadku Tima Burtona, vydělal však víc než miliardu a jakkoliv se kritiky dočkala digitální podoba snímku a zjevná snaha přiživit se na novém 3D trendu, Wasikowska z toho vyšla jako talentovaná mladá herečka, která má rozhodně na víc. Což je asi to nejlepší, v co mohla doufat.

Následujících deset let se Mia vyšvihla v přední obsazovanou vycházející hvězdu, hrála v několika filmech ročně a marketing filmů jako Paní Bovaryová a Jana Eyrová byl založený na tom, že v nich hraje Mia. Přesto, a tím spíš v poslední pětiletce, platí, že ji vídáme méně a méně, a to tím spíš v mainstreamových produkcích. Znelíbila se snad Wasikowská producentům? Důvod je mnohem prozaičtější. Pamatujete si, jak Mia sekla s baletem, přestože ho milovala, protože se nechtěla vzdát zbytku svého života? Ukazuje se, že být hollywoodskou star není (navzdory naší představě o rozmazlených primadonách) o nic časově štědřejší.

„Nevyhovoval mi ten životní styl, kdy jdete z jednoho do druhého. Cítila jsem se odtržená od jakékoliv komunity,“ stěžovala si v Indie Wire. Od patnácti do třiceti strávila v jednom ohni a připadala si zcela vytržená z vlastního života. Rozhodla se tedy udělat krok zpět a brát jen role v malých filmech, k nimž cítí osobní napojení. To je ostatně sen každého herce, který přijme roli v pár hollywoodských blockbusterech. Chce naplnit bankovní účet, a pak začne dělat věci, co ho zajímají. Snad si nemyslíte, že Adam Driver vzal roli ve Star Wars proto, že ho upřímně zajímají. Stejně tak Mia si od svého angažmá u Disneyho střihla komerčně nijaké, cinefilně však nenahraditelné role u Davida Cronenberga či Chan-wook Parka. Mia tedy nekončí a doopravdy ani nezmizela (ačkoliv například v tuto chvíli nemá v kalendáři jedinou premiéru). Jen zpomalila na rychlost, která jí vyhovuje. Přejme jí to.

Podívejte se na žebříček nejslavnějších hereček podle algoritmu Kinoboxu.

Zdroj: Wikipedia, Kinobox, IndieWire