Profilový obrázek

JaraSlama

Komentáře 221

Od nejnovějších
  1. Novokain
    Novokain (2025)
    7
    Mám rád malé akční filmy. Jasně, i ty velké a střední, ale právě ty menší dokážou nejvíc překvapit. Tvůrci nemají miliony na lepení problémů a musí přijít s dobrým nápadem. Love Hurts v kinech propadlo, Novokain taky nevydělává, ale to není můj problém. Hlavní je, jestli to baví – a naštěstí ano, možná víc, než byste čekali. Přestože příběh je předvídatelný, film sází na sympatického hrdinu a akci, která je překvapivě nápaditá a zábavná. Jack Quaid si poslední léta vybírá skvělé role, a tohle je jedna z nich!
  2. Sněhurka
    Sněhurka (2025)
    3
    Hrané remaky disneyovek jsou otravné a Sněhurka patří k nejhorším. Příběh je prostý, postavy nemají žádnou hloubku a film působí extrémně nudně. Rachel Zegler se sice snaží, ale Gal Gadot je tragicky prkenná a trpaslíci vypadají děsivě. Tvůrci neměli prostor pro kreativitu, takže film jen bezduše kopíruje původní verzi, ale bez jejího kouzla. Písničky natahují stopáž a i přes pohádkový vizuál je to sterilní a zapomenutelná podívaná. Disney hraje na jistotu, což znamená nulovou originalitu a žádné překvapení. Dětem se to možná líbit bude, ale pro dospělého diváka je to tragické.
  3. Spermageddon
    Spermageddon (2025)
    7
    V animovaných filmech jsme už viděli kdeco – od mluvících hraček po emoce v lidské hlavě. Ale spermie v závodu o oplodnění? To tu ještě nebylo! Norský animák Spermageddon přichází s naprosto otevřeným, drzým a šíleně zábavným pohledem na sexuální výchovu. Připravte se na zběsilý závod, kde vítěz bere vše a poražený končí v záchodě. Film sleduje lenošivou spermii Chámíka, která se musí poprat s kondomy, spermicidy i nesprávnými tělesnými otvory. Do toho se mísí edukativní pohled na první sex mladého páru. A aby toho nebylo málo, je to ještě muzikál! Drzé, vtipné a šokující – prostě animák, jaký jste nečekali.
  4. Pasáž
    Pasáž (2025)
    2
    Russoovi natočili film, který je nejen vyprázdněný a mrtvolný, ale navíc stál 320 milionů dolarů – tedy tolik, co první Avatar. Přitom podobně laděný Stvořitel vypadal za čtvrtinový rozpočet mnohem velkolepěji. Electric State je ale ztrátou peněz i času diváků. Millie Bobby Brown tu podává frackovitý výkon, Chris Pratt se definitivně stal nejotravnějším Chrisem a děj? Ready Player One minus všechno cool. Jestli tohle má být vizitka tvůrců, kteří se vrací k Marvelu, pak se opravdu nedá věřit následujícím Avengers. Netflix by si měl vážně začít hlídat, co produkuje.
  5. Mnichov 1972
    Mnichov 1972 (2024)
    8
    Před pětapadesáti lety se olympijské hry v Mnichově změnily v tragédii, která šokovala svět. Nový film Mnichov 1972 se ale nezaměřuje na samotný teroristický útok, nýbrž na jedinečný úhel pohledu – televizní zpravodajství americké stanice ABC. Režisér Tim Fehlbaum sleduje, jak se reportéři v čele s Geoffrey Masonem (John Magaro) ocitají v centru dění a musí rozhodovat mezi etikou a sledovaností. Minimalistická výprava, nervózní kamera a skvělé herecké výkony vytvářejí napínavé drama, které se odlišuje od Spielbergova Mnichova. Výsledkem je film, který nejen šokuje, ale i nutí k zamyšlení.
  6. Mickey 17
    Mickey 17 (2025)
    6
    Mickey 17 od Džun-ho Ponga dorazil do českých kin, ale očekávaný sci-fi blockbuster je spíše zklamáním. Film má blízko k jeho Ledové arše, ale ztrácí se v přemíře témat a žánrovém chaosu. První polovina nabízí zajímavý worldbuilding a satirickou sci-fi komedii, ale jakmile se objeví Mickey 17, film se mění v těžkopádný multižánrový cirkus. Finále je nepřehledné a natahované, některé postavy mizí do ztracena. Přesto snímek není úplný propadák – vizuál, řemeslo a výkon Roberta Pattinsona stojí za to. Kino ale nutné není.
  7. Queer
    Queer (2024)
    7
    Luca Guadagnino sype filmy do kin stejně rychle jako Ridley Scott. Po loňských Rivalových se vrací s adaptací Burroughsova románu Queer, kde se soustředí na jedinou postavu – stárnoucího bonvivána Leeho. Dějově jde o komorní příběh jeho vztahu s mladým Eugenem, odehrávající se v horkém Mexiku plném barů a bloumání. Daniel Craig v hlavní roli podává fascinující výkon, zatímco Guadagnino sází na vizuální přepjatost a psychedelické obrazy. Film si hraje s formální extravagancí, ale někdy se hlavní postava divákovi spíš vzdaluje. I tak jde o výrazné dílo, které v hlavě zraje.
  8. Opice
    Opice (2025)
    5
    Stephen King je nevyčerpatelným zdrojem hororových adaptací a letošní Opice patří mezi ty komornější. Režisér Osgood Perkins však z Kingovy povídky přebírá jen koncept prokleté hračky a vše ostatní mění v groteskní hororovou jízdu. Namísto znepokojivého napětí dostáváme absurdní přehlídku bizarních úmrtí, kde lidé explodují, napichují se na podivné předměty a umírají nejnepravděpodobnějšími způsoby. Film naznačuje hlubší motivy, ale nikdy je nerozvine, protože klade důraz jen na tempo a přestřelené finále. Výsledkem je krvavá kuriozita, která pobaví, ale skutečně skvělým filmem se nestává.
  9. Opravdová bolest
    Opravdová bolest (2024)
    7
    Jesse Eisenberg se podruhé ujímá role režiséra i scenáristy a jeho novinka Opravdová bolest sbírá chválu i oscarové nominace. Road movie o dvou bratrancích (Eisenberg, Culkin), kteří se vydávají po stopách rodinné historie do Polska, propojuje tematiku židovských kořenů s kritickou reflexí víry a traumatu. Snímek se vyhýbá senzacechtivosti temného turismu a místo toho nabízí jemnou, ale pronikavou studii paměti, identity a bolesti. Přestože některé dialogy působí strojeně, jde o přístupnou a citlivě vyprávěnou dramedii, která kombinuje humor, melancholii i univerzální otázky o minulosti a přítomnosti.
  10. Bridget Jonesová: Láskou šílená
    Bridget Jonesová: Láskou šílená (2025)
    6
    Bridget Jonesová se vrací, ale tentokrát s podstatně smutnějším tónem. Čtvrtý díl zahajuje nečekaně vážným zvratem, který ovlivňuje celý film. Místo lehkého romantického tónu dostáváme pohled na Bridget jako osamělou matku, která se snaží znovu najít rovnováhu. Bohužel, namísto přirozeného vývoje děje se snímek příliš roztahuje mezi tragédií a novou romantickou linií, což působí nevyváženě. Některé motivy jsou přepálené a humor už nepůsobí tak svěže jako dřív. I přes slušné herecké výkony a pár silných momentů se jedná spíše o rozpačitý návrat.
  11. Captain America: Nový svět
    Captain America: Nový svět (2025)
    4
    Nový Captain America měl šanci vrátit Marvel na správnou cestu, ale bohužel se to nepovedlo. Anthony Mackie se s hlavní rolí sice snaží, ale pořád působí spíš jako vedlejší postava než jako skutečný tahoun. Film se chce inspirovat Winter Soldiera, ale chybí mu napětí i zajímavá zápletka. Politický thriller ustupuje generickým akčním scénám a unavenému humoru, který Marvel pořád nedokáže opustit. Ani přítomnost Harrisona Forda nezachrání nudný scénář a předvídatelný děj. Místo návratu ke kořenům je to další unylý pokus o oživení značky, která už dávno ztratila směr.
  12. Paddington v džungli
    Paddington v džungli (2024)
    6
    Pokud bych měl jmenovat nejlepší rodinnou sérii poslední dekády (mimo animáky), Paddington by byl jasnou volbou. První dva filmy Paula Kinga byly plné humoru, roztomilosti a britské atmosféry, přičemž druhý díl laťku ještě zvýšil. Třetí film ale přináší změny – Kinga střídá Dougal Wilson a Sally Hawkins nahrazuje Emily Mortimer. Paddington tentokrát míří do Peru, kde pátrá po zmizelé tetičce Lucy, údajně na stopě El Dorada. Tvůrci zkouší dobrodružný žánr a odkazují na Indianu Jonese, což funguje jen částečně, protože tempo místy kolísá. Přesto Paddington zůstává okouzlující, vtipný a Antonio Banderas si roli užívá. Wilson sice Kinga nenahradil dokonale, ale Paddington si své kouzlo udržel.
  13. Společník
    Společník (2025)
    6
    Companion je režijní debut Drewa Hancocka, který původně neměl režírovat, ale nakonec ukázal, že rozhodnutí svěřit mu projekt bylo správné. Na první pohled tradiční horor o dívce v nesnázích oživuje zajímavou perspektivou a chytrou prací s žánrovými prvky. Sophie Thatcher exceluje v roli androidky Iris, zatímco Jack Quaid podává přesvědčivý výkon jako její manipulativní přítel. Film sází na atmosféru a postupně gradující napětí spíš než na brutální hororové momenty, což může některým divákům chybět. Přesto zůstává jedním z nejzajímavějších žánrových příspěvků roku.
  14. Brutalista
    Brutalista (2024)
    9
    Až do nedávné kontroverze kolem použití AI patřil Brutalista mezi oscarové favority, a přestože se řeší digitální úprava hlasů, stále má šanci na úspěch. Režisér Brady Corbet přináší opulentní biografii fiktivního architekta, která zaujala Akademii i širší publikum. Film se snaží vyhnout lacinému oscarovému kalkulu, ale zároveň splňuje mnohé z toho, co Akademie oceňuje. Přes tříapůlhodinovou délku díky precizní režii a pohlcujícímu vyprávění nepůsobí přehnaně. Adrien Brody ve své roli exceluje a svou nominací navazuje na úspěch s Pianistou. Brutalista tak zůstává jedním z nejambicióznějších filmů sezóny.
  15. Emilia Pérez
    Emilia Pérez (2024)
    8
    Film by měl bavit, ale ne každý film si to klade za hlavní cíl. Emilia Pérez, která získala 13 oscarových nominací, patří mezi ty, jež chtějí víc – provokovat, vyvolat debatu a možná i trochu popíchnout diváky. Jacques Audiard servíruje směs melodramatu, thrilleru, muzikálu i telenovely a záměrně testuje, kolik toho divák unese. Výsledek je chaotický, hravý, nevyzpytatelný a zjevně ne pro každého. Právě díky své odvaze a žánrové nezařaditelnosti vzbudila silné reakce a dostala se do oscarového klání. Jestli vás Audiardova hra bude bavit, je otázka. Ale rozhodně ji nelze ignorovat – a právě proto byste měli být u toho.
  16. Bob Dylan: Úplně neznámý
    Bob Dylan: Úplně neznámý (2024)
    9
    Po výbušném koncertu na newportském festivalu v roce 1965 Dylan pokračoval v elektrickém hraní, čímž si znepřátelil část fanoušků. Jeho autenticita a neochota poddat se očekáváním jsou klíčové i pro film Bob Dylan: Úplně neznámý. Timothée Chalamet v hlavní roli exceluje, stejně jako Edward Norton coby Peter Seeger. Mangold se soustředí na Dylanovo přerodové období, místo klasického životopisu přináší silné téma umělecké svobody. Snímek vtahuje atmosférou šedesátkového hudebního světa a konflikt mezi tradicí a inovací zachycuje mistrně.
  17. Kočičí odysea
    Kočičí odysea (2024)
    8
    Když dojde na animované filmy, kromě velkých blockbusterů mě vždycky zajímají i ty menší, méně známé kousky, které vznikají mimo hlavní proud. Často přinášejí jedinečný vizuál, hlubší témata a nebojí se být jiné. Kočičí odysea je přesně takový případ – nezávislý animák s minimálním rozpočtem, ale obrovskou tvůrčí svobodou. Film je vizuálně podmanivý, vyprávěný beze slov a nechává diváky, aby si jeho poselství domysleli sami. Díky tomu působí originálně a silně, ale může být náročnější, obzvlášť pro děti. Dospělí by ho však rozhodně neměli minout – takové animáky v kinech moc často nebývají.
  18. Vlčí muž
    Vlčí muž (2025)
    5
    „Neviditelný“ je pro mě jedním z nejlepších a nejinovativnějších hororů posledních let. Leigh Whannell v něm redefinoval ikonické monstrum jako metaforu pro trauma a domácí násilí, podpořil to silnou atmosférou, výbornou kamerou a skvělým obsazením. O to víc mě zklamal jeho „Vlčí muž“, který selhává zejména na úrovni scénáře – postavy jsou málo prokreslené, příběh šablonovitý a myšlenky bolestně doslovné. Několik scén s proměnou hlavního hrdiny funguje skvěle, ale jinak filmu chybí napětí i výraznější katarze. Whannellova režie nedosahuje standardů jeho předchozí tvorby, což zamrzí, protože potenciál tu byl. Škoda, že se výsledek nepovedlo lépe uchopit.
  19. Wallace a Gromit: Pomstu poznáš po peří
    Wallace a Gromit: Pomstu poznáš po peří (2024)
    7
    Rok 2025 přeje fanouškům originálních animáků. Po tichém kouzlu Kočičí odysey se na Netflix vrací Nick Park se svými legendárními plastelínovými postavičkami. Geniální Wallace a jeho věrný pes Gromit znovu okouzlují britským humorem, zubatými úsměvy a honičkami, které sází na kreativitu a vizuální nápaditost. V novém filmu bojuje dvojka s géniem zločinu Peříčkem McGrawem, jenž zneužije Wallaceovy vynálezy k plánům na pomstu. I když honička na houseboatech trochu ztrácí dech, film si stále drží šarm, který fanoušci milují. Krátká stopáž a milé odkazy na klasiky však ukazují, že Park své řemeslo ovládá dokonale.
  20. Babygirl
    Babygirl (2024)
    7
    Babygirl s Nicole Kidman a Harrym Dickinsonem je film, který stojí za pozornost. Pod režijní taktovkou Haliny Reijn sledujeme příběh mocné CEO, která po setkání se stážistou objevuje nové stránky sebe sama. Film překvapí lidskostí i hloubkou, propojuje témata moci, intimity a hledání rovnováhy. Kidman září v roli zranitelné, ale sebevědomé ženy, zatímco snímek střídá smyslnost, humor i silné emoce. Babygirl je zábavná, otevřená výpověď, která baví i dojímá.
  21. Nosferatu
    Nosferatu (2024)
    9
    Co si budeme nalhávat, Robert Eggers se pustil do velké výzvy – a uspěl. Přetvořit jednu z nejvlivnějších filmových klasik všech dob nebylo snadné, ale Eggers ukázal, že rozumí jak gotickému hororu, tak jeho bohaté tradici. Jeho Nosferatu není jen pouhým remakem, ale svébytným uměleckým dílem, které dokáže ctít minulost a zároveň nabídnout svěží pohled. Výrazný důraz na postavu Ellen a dechberoucí audiovizuální zpracování dělají z filmu podívanou, která zaujme jak znalce klasiky, tak nováčky. Eggers tak ukazuje, že i nejtěžší boj lze proměnit ve vítězství.
  22. Námi to končí
    Námi to končí (2024)
    5
    Román Colleen Hoover byl hitem, ale filmová adaptace Námi to končí (It Ends With Us) zklamává. Režie Justina Baldoniho servíruje příběh květinářky Lily (Blake Lively), která čelí traumatu z minulosti a komplikovaným vztahům, ale nedokáže se vyhnout klišé melodramatických zvratů. Charisma Blake Lively je jednou z mála předností, i když i ona bojuje se slabým scénářem. Soundtrack plný popových hitů od Taylor Swift či Post Malonea a instagramově dokonalé lokace dodávají filmu styl, ale ubírají na autentičnosti. Bohužel, výsledkem je povrchní podívaná, která připomíná průměrnou romantiku z Netflixu, spíše než promyšlený dramatický příběh.
  23. Ve jménu cti
    Ve jménu cti (2023)
    7
    Představa, že filmové festivaly jsou jen pro fanoušky náročného umění, není přesná, a snímky jako Ve jménu cti to dokazují. Historické drama Vincenta Pereze nás zavádí do Francie 19. století, kde souboje na život a na smrt představují otázku cti i společenských tradic. Komorně pojatý film sleduje nejen charismatického mistra meče v podání Roschdyho Zema, ale i feministku, která bojuje za rovnost na život a na smrt. Perez překvapuje precizními souboji, napětím a vykreslením kultury, kde tradice drtily každého. Díky autentickým střetům a aktuálním myšlenkám jde o jeden z nejlepších historických filmů posledních let.
  24. Hrabě Monte Christo
    Hrabě Monte Christo (2024)
    7
    Nový Hrabě Monte Christo přináší výpravný historický příběh plný zrady, pomsty a dramatických zvratů. Sledujeme osud Edmonda Dantese, který po zradě a věznění uniká, aby vykonal složitou a nemilosrdnou pomstu. Film staví na výborném výkonu Pierra Nineyho, jeho proměnách a výrazové síle, ale i na propracovaných vedlejších postavách a dechberoucí vizuální stránce. Kamera dokáže uhranout prostými záběry krajiny, honosnými sídly nebo napínavými momenty. Některé odchylky od předlohy se přizpůsobují filmovému formátu, ale výsledek působí výpravně, epicky a připomíná dobrodružný styl prvního Zorra.
  25. Kneecap
    Kneecap (2024)
    8
    Tento irský snímek Richarda Peppiatta sleduje vznik stejnojmenné hiphopové skupiny, která svým rozhodnutím rapovat v irské gaelštině vzdorovala britské nadvládě. Mladíci Liam a Naoise, odchovaní patriotismem a irskými nepravidelnými slovesy, se prostřednictvím hudby vyjadřují k politickým i osobním tématům. Film je svižnou směsí coming-of-age komedie a vizuálně nápaditého tripu, který místo moralizování servíruje humor, drzost a odvahu. Ať už vás dostane scénou s ketaminem místo kokainu nebo sexuálními debatami o britské kolonizaci, je jisté, že Kneecap vás do kolen dostane.
  26. Včelař
    Včelař (2024)
    2
    Beekeper je adeptem na jeden z nejhorších filmů roku a snaží se o nejhorší scénář letoška. Scénář Kurta Wimmera k tomuto „akčnímu“ počinu nutí diváka rezignovat na logiku a snášet guláš nesmyslné včelařské mytologie, bizarních vedlejších linií a zbytečné vaty. Režie Davida Ayera, kdysi slibného tvůrce, nepřináší nic víc než rutinní akční scény bez špetky nápadu. Jediným záchytným bodem je Jason Statham, jehož charisma a hlášky občas film trochu oživí, ale dostává zoufale málo prostoru. Výsledkem je parodie na Johna Wicka, která vás nezabaví a jen vám ubere mozkové buňky.
  27. Better Man
    Better Man (2024)
    7
    Michael Gracey (Největší showman) přináší s Better Man netradiční pohled na život Robbieho Williamse. Namísto klasické životopisné šablony obsadil šimpanze jako Robbieho alter ego, čímž vytvořil divokou, nespoutanou a vizuálně odvážnou podívanou. Film sleduje Robbieho vzestupy, pády i vnitřní boj s pochybnostmi, aniž by sklouzával k těžkopádnosti. Energická taneční čísla a výborný CGI animovaný Robbie sice odvádějí pozornost od zjednodušených momentů jeho života, ale celek díky svému muzikálovému šarmu funguje. Better Man připomíná Rocketmana Eltona Johna a je jedním z nejodvážnějších filmových životopisů posledních let.
  28. Ježek Sonic 3
    Ježek Sonic 3 (2024)
    8
    Třetí Sonic potvrzuje, že Jeff Fowler přesně ví, jak bavit diváky všech věkových kategorií. Sonic, Tails a Knuckles se znovu pouštějí do akce, tentokrát proti tajemnému Shadowovi a dvěma verzím šíleného doktora Robotnika v podání Jima Carreyho. Carrey v dvojroli doslova září, jeho komediální výstupy připomínají éru Masky a Ace Ventury, což filmu přidává na energii. Akční scény zůstávají vizuálně přehledné a humor skvěle doplňuje rychlé tempo vyprávění. Sonic 3 sází na osvědčený recept, ale díky dynamice, kvalitnímu audiovizuálu a skvělému Carreymu zůstává zábavou, která baví děti i dospělé.
  29. Mufasa: Lví král
    Mufasa: Lví král (2024)
    5
    Mufasa: Lví král se vrací k oblíbené klasice, avšak přináší pouze recyklaci známého příběhu. Děj se soustředí na mladého Mufasu, který se vydává na cestu k dospělosti, ale celkově postrádá originalitu a novátorství. I když je vizuálně atraktivní, rozpočet 200 milionů dolarů nedokáže skrýt, že animace působí laciněji než u předchozího remaku. Příběh je vyprávěn formou flashbacku a sází na osvědčené prvky, což může malé diváky bavit, ale starší publikum pravděpodobně zklame. I když se v příběhu objevují známé postavy a písničky, celkový dojem je spíše průměrný a nenabízí žádný výrazný zážitek. Mufasa tak zůstává komerčním produktem bez většího uměleckého přínosu.
  30. Příručák
    Příručák (2024)
    6
    Film Příručák (Carry-On) režírovaný Jaumeem Collet-Serrou se snaží navázat na tradici akčních thrillerů, avšak selhává v mnoha ohledech. Děj sleduje Ethana Kopeka (Taron Egerton), který je během vánočního chaosu na letišti vydírán teroristou (Jason Bateman), aby propašoval podezřelý kufr. I když začátek filmu slibuje napětí a zajímavé postavy, brzy se vytrácí logika a atmosféra, což činí příběh nevěrohodným. Egerton sice disponuje charismatem, ale ani jeho výkon nedokáže zachránit slabý scénář plný klišé. Film se pokouší kombinovat thriller, akci a romantiku, avšak žádný z těchto prvků nefunguje tak, jak by měl. Příručák tak zůstává průměrnou podívanou bez jasné vize a nedokáže oslovit ani fanoušky žánru.
  31. Čarodějka
    Čarodějka (2024)
    8
    **Wicked: Čarodějky zaujmou nápaditým světem, skvělou hudbou a působivým hereckým duem**. Cynthia Erivo jako Elphaba tvoří emotivní jádro filmu, zatímco Ariana Grande překvapuje svou komediální lehkostí i zpěvem, čímž celý příběh drží nad vodou. Chemie mezi nimi funguje dokonale a jejich vztah táhne celý děj, který sází na osvědčenou, avšak vkusně rozvinutou dynamiku „od rivalů k přátelům“. Jon M. Chu zvládl vytvořit vizuálně působivý Oz, který je nejen esteticky poutavý, ale také propojený s působivými muzikálovými čísly. Přestože je stopáž natažená a rozjezd mírně klopýtá, výsledek je zábavná podívaná, která se rozhodně nemá za co stydět.
  32. Lovec Kraven
    Lovec Kraven (2024)
    2
    Lovec Kraven je další katastrofa v řadě komiksovek od Sony, která divákům připomíná, proč tohle studio bez Spider-Mana nemá smysl. Scénář je zmatený slepenec klišé, ve kterém se postavy zjevují jen proto, aby odříkaly své motivace, aniž by cokoliv zajímavého předvedly. Příběh, ač jednoduchý, je utopen v přemíře absurdních nápadů, podprůměrných triků a nudných akčních sekvencí, které nemají šanci vytrhnout z letargie. Herecké výkony oscilují mezi absolutním nezájmem a směšným přehráváním, přičemž jedinou zábavu tu obstarává Russell Crowe, který si svůj ruský přízvuk očividně užívá. Lovec Kraven je další promarněnou šancí, která potvrzuje, že Sony by měla své záporácké univerzum definitivně pohřbít.
  33. Pán prstenů: Válka Rohirů
    Pán prstenů: Válka Rohirů (2024)
    5
    Válka Rohirů je snahou o rozšíření příběhů Středozemě, která však zůstává ve výsledku za očekáváním. Příběh, odehrávající se 183 let před událostmi Pána prstenů, sleduje Héru, mladou dívku čelící tragédii, která formuje její osud. Film nabízí atraktivní vizuální zpracování a dynamické bitevní scény, nicméně mu chybí větší emocionální hloubka a propracovanější charakterizace postav. Héřina cesta z osamělé dívky k bojovnici je sice středobodem děje, ale příliš přímočará a málo působivá. Navzdory snaze přiblížit epickou atmosféru Tolkienova světa působí snímek až příliš povrchně.
  34. Odvážná Vaiana 2
    Odvážná Vaiana 2 (2024)
    5
    Odvážná Vaiana 2 přináší zpět kouzlo jedničky, ale současně se nedokáže vymanit ze stínu svého předchůdce. Film sází na osvědčenou formuli – dobrodružná cesta, souboje s bohy a příšerami, vtipné momenty i nenápadné poučení. Atraktivní prostředí Polynésie a vizuální zpracování zaujme, ale příběhová struktura je až příliš podobná původnímu filmu. Tempo je na začátku uspěchané a závěr působí spíš jako příprava na třetí díl. Tvůrci se drží hesla „více je více“, ale chybí jim odvaha přinést něco nového. Přesto je snímek zábavný a pro děti i rodiče funkční, ačkoliv originalita jedničky se nevrací.
  35. Vlci
    Vlci (2024)
    6
    Vlci nabízejí příjemnou podívanou, která sází na charismatické výkony George Clooneyho a Brada Pitta. Jejich vzájemné špičkování a přirozená chemie drží film pohromadě, i když samotný příběh o dvou fixerech, kteří se ocitnou na stejné zakázce, není nijak originální. Jon Watts se soustředí spíše na styl a dynamiku než na hlubší obsah, což filmu dodává nenucenou lehkost, ale zároveň mu brání vystoupit z řady. Vizuální stránka je precizní, byť občas působí až příliš sterilně. Přesto Vlci nezklamou jako nenáročná oddechovka s luxusním obsazením. Pokud nečekáte víc než solidní řemeslo, budete spokojeni.
  36. Klaunovy Vánoce
    Klaunovy Vánoce (2024)
    8
    Terrifier 3 potvrzuje, že Damien Leone má horor pevně v rukou a dokáže divákům nabídnout intenzivní zážitek, jaký jen tak nezapomenou. Série si prošlapala cestu od nenápadného kultu až po krvavý fenomén a třetí díl přináší vše, co fanoušci očekávají – nekompromisní brutalitu, skvělou práci s atmosférou a klauna Arta v nejlepší formě. S vyšším rozpočtem se podařilo posunout nejen kvalitu efektů, ale také rozsah a ambice vyprávění. Film vyniká tím, jak využívá sváteční tematiku k vytvoření hrůzyplného kontrastu a nenechává diváka ani na chvíli vydechnout. Art je znovu nezapomenutelně zvrácený a jeho návrat patří k tomu nejlepšímu, co hororová scéna letos nabídla.
  37. Heretik
    Heretik (2024)
    8
    Scott Beck a Bryan Woods, autoři Tichého místa, se ve spolupráci s A24 vrhli na horor Heretik, kde exceluje Hugh Grant v roli bývalého teologa. Děj se točí kolem dvou mladých misionářek, které v bouři zavítají do odlehlého domu, jenž skrývá znepokojivá tajemství. První polovina snímku nabízí mistrovské napětí – atmosféra houstne v každém dialogu a vyvolává pocit bezvýchodnosti. Grant brilantně balancuje mezi charismatem a děsivostí, zatímco dívky působí inteligentně a uvěřitelně. Druhá polovina však sklouzává k vysvětlovačkám a akci, což lehce oslabuje silně budovaný začátek. Přesto Heretik díky kvalitní režii a skvělému obsazení vyniká a zaslouží si vaši pozornost.
  38. Gladiátor II
    Gladiátor II (2024)
    5
    Nový Gladiátor je vizuálně ohromující podívaná, která těží z řemeslné zručnosti Ridleyho Scotta, úchvatných akčních scén a skvělého hereckého obsazení. Přesto mu chybí poetická hloubka a emoce prvního dílu. Příběh o dospělém Luciovi se místy ztrácí ve snaze o rychlé tempo a nostalgii, která se příliš tlačí na pilu. Akční sekvence jsou kolosální, ale přílišná přímočarost bere vedlejším linkám prostor dýchat. Bez jedničky by šlo o nadprůměrný blockbuster, ale ve srovnání s původním filmem působí dvojka jako dražší remake, který nedokáže svého předchůdce překonat.
  39. Red One
    Red One (2024)
    4
    Dwayne Johnson se během poslední dekády stal obrovskou hollywoodskou hvězdou, ale na rozdíl od ikon jako Arnoldův Terminátor či Stallonův Rocky mu stále chybí skutečně přelomová role. Jeho specialitou se staly akční filmy pro rodiny, které neurazí a zabaví – přesně takový je i nový Red One. Pod režií Jakea Kasdana (Jumanji) a scenáristou Chrisem Morganem (Rychle a zběsile) jde o svižnou vánoční podívanou, kde se Johnson s Chrisem Evansem vydávají po stopách uneseného Santy. I když má film několik zajímavých prvků, chybí mu větší originalita a působí jako rutina, kterou Johnsonovo charizma sotva zachraňuje.
  40. The Apprentice: Příběh Trumpa
    The Apprentice: Příběh Trumpa (2024)
    7
    The Apprentice: Příběh Trumpa nás zavádí do 70. let, kdy se mladý, ambiciózní Donald Trump v podání Sebastiana Stana setkává s vlivným a kontroverzním právníkem Royem Cohnem, kterého s mrazivou přesností ztvárnil Jeremy Strong. Cohn Trumpa zasvětí do dravého světa byznysu a stává se jeho mentorem, čímž ho přivede na cestu, která později vyústí v jeho prezidentské ambice. Snímek se soustředí na fascinující dynamiku mezi učedníkem a jeho „mistrem“, kteří bojují o moc, vliv a kontrolu, zatímco režisér Abbasi ukazuje, že cestu na vrchol často dláždí nekompromisní pragmatismus.