Profilový obrázek

marie-kolarova

Marie Kolářová

Komentáře 451

Od nejnovějších
  1. Prezidentka
    Prezidentka (2024)
    7
    V časosběrném snímku se režisér Martin Šulík snaží propojit slovenské politické reálie s osobním příběhem Čaputové. Dokument je ohraničen jediným prezidentským obdobím. Nevěnuje proto, kromě jednoho krátkého šotu na jednotlivé kandidáty a jejich volební hesla, pozornost ani předcházející prezidentské kampani. Postupně provází všemi klíčovými událostmi, s kterými se musela Čaputová vypořádat. Prezidentka nepouštěla filmaře do svého soukromí natolik, aby se divák mohl dotknout jejího nitra a emocí, které prožívala. I proto mu někteří vyčítají, že je až příliš oficiální a neumožňuje Čaputovou poznat do hloubky.
  2. Heretik
    Heretik (2024)
    8
    Výborný Hugh Grant a skvělá atmosféra. Děvčata, oddané mormonky, nepochybující o své víře, se vůbec nechovají jako náboženské fanatičky, ba naopak, v rámci možností si zachovávají překvapivě bystrý úsudek a racionální uvažování. Dlouho je to vlastně taková specifická konverzačka, která zřejmě nedopadne úplně dobře, jak je s postupující napětím zřejmé. A jak je to s vírou a nevírou na kraji smrti. Btw, a pak že modlitba nepomáhá. Originální, atmosférické, inteligentní, netradiční.
  3. Gladiátor II
    Gladiátor II (2024)
    8
    Nebylo to marný. První část mohla být střídmější, páč ty divnoopice spíš nudily. Také emoce na začátku nebyly úplně přesvědčivé. Lucius s manželkou tak nějak prolétli, a nebyl prostor, aby jejich vztah zasáhl diváka. Stejně pak vyzněla ploše touha po pomstě za její smrt. Acacius také neměl moc prostoru, aby byl uvěřitelný. Ale postupně mě to bavilo čím dál víc. Výborný Denzel Washington jako Macrinus. Těžký pragmatik jdoucí nekompromisně za mocí. Vy jste mě to naučili, používám vaše metody. To není msta, to je léčba vlastní medicínou. Koloseum to je jejich chrám, kde uctívají svého boha - právo silnějšího. A pak samotný závěr, jaký si přeje Ridley Scott opakovaně. Tyto starosvětské záležitosti se mně nikdy neomrzí. A chápu Scotta, a jeho vzkaz do současnosti – nechci právo silnějšího, chci spravedlnost (a soucit).
  4. Anora
    Anora (2024)
    7
    Pokud má toto být aktuální verze na Popelku, tak si doba vážně nepotrpí na city. Na rozdíl od anotace mně Anora vůbec nepřipadá naivní a věřící v lásku, ale suše pragmatická, s čuchem na dobrý deal. Evidentně si nežije nad poměry, a zrovna nemá lepší nápad, jak přijít k penězům než jako erotická tanečnice. Ivan je sice nezvedený fracek, ale co jiného z něho mohlo vyrůst. Ty jeho rodiče bych nepřála ani svému největšímu nepříteli. Na pravou lásku taky dojde, a to od prvního pohledu a v celkem solidní linii, asi nejlepší pasáži ze všeho. Jinak první část přepálená, ta rádoby groteska úplně nefunguje. Je to asi dost generační záležitost. Mladé holky to oslovilo daleko víc než mě.
  5. Konkláve
    Konkláve (2024)
    9
    Ralph Fiennes v roli kardinála Lawrence mistrně zvládá jemné náznaky, kterými vyjadřuje pochyby, nejistotu, ale také odhodlání a rozhodnost v okamžicích, kdy se snaží zabránit zvolení kandidáta nebo kandidátů, o kterých má vážné pochybnosti ohledně nečitelných událostí v jejich minulosti. Berger natočil thriller, nikoliv zbožné melodrama, a i proto jsou kardinálové v jeho podání muži se svými touhami, soupeřením a více či méně skrývanými ambicemi. „Každý kardinál má někde uvnitř touhu stát se papežem“, nepokrytě prohlašuje Bellini, jeden z favoritů, jehož šance na zvolení postupně klesají. Zatímco Lawrence by chtěl zvolit toho, kdo bude navazovat na zemřelého papeže a nepotáhne církev zpět, Bellini projeví daleko víc pragmatismu. Lawrence výborně káže v úvodu konkláve a vyzdvihuje nejistotu jako způsob cesty, aby na konci dostal lekci ze skutečné nejistoty. Skvělé dialogy, i prakticky vše odehrává uvnitř kardinálského sezení, nenudí ani chvíli.
  6. Tatami
    Tatami (2023)
    9
    Předvídatelné, ale přesto svižné, poutavé s výbornými hereckými výkony. Fungování iránského režimu hodně připomíná období komunismu u nás. Ideologie nade vše. Režim je připraven obětovat i naději na získání mistrovského titulu a vyvíjí brutální nátlak na nadějnou judistku Leilu, aby odstoupila ze soutěže, jen aby dodržel svoje politické priority. Leila statečně bojuje nejen na tatami, ale proti tomuto hnusnému nátlaku, i když nemá šanci změnit politickou situaci v zemi, a navíc musí řešit dilema, že její postoje mohou ohrozit její blízké.
  7. Ještě nejsem, kým chci být
    Ještě nejsem, kým chci být (2024)
    8
    Originální forma podporující intenzitu filmového zážitku. Nápad představit fotografku výhradně pomocí jejich fotek se na první dobrou nemusí zdát příliš originální. Kláře Tasovské však vyšla kompozice skvěle. Divák prochází společně s Libuší Jarcovjákovou jejím životem, hledáním, tápáním, zarputilým odhodláním fotit a zase fotit, ne však na kšeft, ale kvůli fotkám samotným. Jarcovjáková zásadně odmítala komerci, a to až do takových důsledků, že brala raději jednoduchou manuální práci než aby fotila jen pro výdělek. Vskutku originální autorka toužící za každou cenu být sama sebou.
  8. Přijímání
    Přijímání (2016)
    8
    Po celou jsem nevycházela z údivu, jak jsem těm dvěma nepoužitelným rodičům mohla narodit takhle schopná a odhodlaná dcera. Přijímání se blíží hranému filmu, čímž trochu snižuje jeho uvěřitelnost jako dokumentu. Každopádně zajímavá sonda do života nefunkční polské rodiny.
  9. Až na věky
    Až na věky (2024)
    8
    Vynikají studie manipulace ve vztahu. Techniky, a důvodů, proč k ní dochází. Film by se mohl používat jako výukový materiál, scénář a dialogy naprosto precizní. Výborně zobrazené přenášení této techniky z matky na dceru. Bez toho, aniž by dostala zpětnou vazbu, není hlavní hrdinka schopná uvědomit si, v čem se zásadně plete. Od partnera takovou vazbu těžko může dostat. Jednak ji nevezme, jednak ani on sám to nedokáže rozkrýt. Kvalitní terapie, a především ochota terapií projít.
  10. Amerikánka
    Amerikánka (2024)
    8
    Sled emocí v barvách poskytuje originální vhled do nitra dítěte, dospívající dívky a dospělé ženy. Fantastický výkon Kláry Kitto. Především oceňuji, že něco takového bylo vytvořeno, protože film se výrazně liší od standardní tuzemské produkce. Odvážně otevřený prostor pro diváka, aby na sebe nechal působit obraz, píseň slova, báseň, a dotýkal se emocí na základě vlastního prožívání. Záměrně nejednoznačný, nikoliv však nudící film. Vše shrnula jedna divačka: „Nevím, co si teď mám o tom myslet. Musím to nechat na sebe působit.“
  11. Putinovo hřiště
    Putinovo hřiště (2024)
    8
    Různé země, ten samý scénář. Jak přes kopírák. Ty samé argumenty, ty samé fráze, to samé pokrytecké volání po míru. To není tak, že by všichni byli agenti Kremlu. Stačí vyrobit narativ, který přesně odpovídá cílovým skupinám. Příběh je vyroben podle profilu cílových skupin, stačí jen vědět, jak přesně je oslovit a zaujmout. Bohužel jsou mezi nimi i osobně slušní a poctiví lidé, kteří mají jisté slabiny a příběh je vyprávěn tak, aby zasáhl místa, kde k nim promluví. Poučné hlavně v tom směru, jak to samé funguje napříč jednotlivými zeměmi.
  12. Beetlejuice Beetlejuice
    Beetlejuice Beetlejuice (2024)
    7
    Hravé, milé, hodně prostoru věnované záhrobnímu světu, který je především hravý. Naprosto nechápu, proč je film avizován též jako horor, protože je to pořád pohádka pro dospělé, kdy dřív, než zajde do tuhého, už nám Burton řekne, že je to v pohodě. Je to především laskavý film o rodinné soudržnosti
  13. MIKI
    MIKI (2024)
    7
    Atmosféra 90. let se vším všudy. Důraz na akci, psychologická stránka nijak zvlášť propracovaná. Divák může přemýšlet, jak snadno se stalo, že se chlap, který fyzicky makal a snažil se poctivě vydělat slušnější peníze, rychle proměnil ve vraždícího mafiána. Prý měl sklony k násilí už v dospívání, ale to nám film neříká. Silný kontrast mezi tradiční zbožnou a nelítostně gangsterskou mentalitou. Jen si můžeme říkat, zda kněz chválící Černáka nic nevěděl, anebo vědět nechtěl. Hospodský dobře věděl, a stálo ho to život.
  14. Vlny
    Vlny (2024)
    9
    Srozumitelná linka pro ty, kteří v té době nežili a dosud se o ni moc nezajímali. Dobře vypíchnutá role žurnalistiky a způsoby, jakými moc ohýbala lidi. Několik málo míst, které tam nemusely být, stejně jako rádoby romantická linie, která příliš nefungovala. Přesto hodně důležitý film, který dokáže oslovit mladé publikum a ukazuje svoji aktuálnost i v současných souvislostech. Mádl se nezakopal jen v historii, ale dokáže sdělit nadčasové poselství.
  15. Mord
    Mord (2024)
    7
    Zajímavý pokus s vydařeným začátkem, pak už trochu došly nápady. S přibývajícími panáky se uvolňuje tempo vyprávění a celá struktura se točí dokola. Trochu drhnou reálie, je to spíše představa člověka z města o zabíjačce. Lehce mě iritovalo, že se postavy chovaly, jakoby na zabíjačce byly poprvé a ne každý rok. Snaha jít pod kůži existovala, ale nebylo to dotažené.
  16. Most přes řeku Kwai
    Most přes řeku Kwai (1957)
    9
    Vynikající válečný film po psychologické stránce. Perfektně ukazuje, jak je třeba odlišit podstatné od méně podstatného. Je sice důležité udržet morálku vojáků a nenechat je bezprizorně povalovat, ale nesmí se zapomenout na cenu, která se za to platí. Co se plukovníku Nicholsonovi v hlavě, že zapomněl na to, kdo je jeho nepřítelem? Hrdost na vlastní dílo dokázala úplně zatemnit rozlišování, jaké musí vojenský velitel mít. Zradil tím vlastně sám sebe
  17. Zápisník alkoholičky
    Zápisník alkoholičky (2024)
    7
    Rozdrobené do jednotlivých výjevů, skládačka drobných scének, ilustrace pro výuku, jak vypadají scény ze života alkoholika. Jako imprese funguje velmi dobře, současně zrychlený závěr vypadá až příliš optimisticky. Není to klasické těžké drama o propadu do závislosti, dnu a těžkém boji o návrat. Ramba hraje skvěle a výborně je zvládnutý i fyzický propad, kdy se zvyšující se množství konzumovaného alkoholu pomalu propisuje do vzhledu. Není to špatné jako náladový film.
  18. Hrabě Monte Christo
    Hrabě Monte Christo (2024)
    8
    Krásný vizuál, kostýmy, dobová atmosféra, současně propracovanější filozofie ohledně pomsty, která požírá toho, kdo se jí opájí. Žádné velké akce, výraznější důraz na reakce aktérů v konkrétních situacích. Smrt by pro ně byla moc jednoduchá, chce pro ně rozehrát peklo na zemi. To ale může převálcovat ty, kteří tu hru rozehráli. Výborně hrající Pierre Niney s citem ztvárňuje všechny tváře Edmonta Dantese.
  19. Ivetka a hora
    Ivetka a hora (2008)
    9
    Ivetka je nejzajímavější svým vlastním postojem a komentářem toho, co prožila. Je autentická. Za zvlášť pozoruhodné považuji, jak dokázala zvládnout události, které se jí přihodily v raném dospívání a které musely být neuvěřitelně náročné pro psychiku pubertální dívky. To, že dospěla ve vyrovnanou mladou ženu, která otevřeně vypráví o svých prožitcích bez jakékoliv stopy po falešných tónech, je největším zázrakem.
  20. Kos v ostružiní
    Kos v ostružiní (2023)
    8
    Příjemný film, pomalý, ale nikoliv nudně se vlekoucí. Potemnělá kamera podtrhuje příběh. Nikdo se to nesmí dozvědět. Láska v pozdním věku, která se musí skrývat. Úsporné dialogy, které míří k tomu nejdůležitějšímu. Nezávislá žena versus klasický ženský vesnický stereotyp. Divák má prostor přemýšlet, nakolik hlavní hrdince ty ostatní závidí, a nakolik ji litují. Etero stručně a výstižně pojmenovává, proč těm ostatním není co závidět. Na druhou stranu Etero platí osamělostí. Nakolik se jí vybrala, nakolik to byl pro ni únik, poté co předčasně, po smrti matky, poznala, co to je být doma za hospodyni, se můžeme jen domýšlet.
  21. Ve jménu cti
    Ve jménu cti (2023)
    9
    Parádně střihnuté souboje a skvělý Roschdy Zem v roli Clémenta Lacaze, mistra meče. Mlčenlivý muž, který už viděl příliš mnoho jiných mužů umírat a sám jich také v boji hodně zabil. Uvědomuje si, kolik zkázy přinesly války a nevidí nic fascinují v boji na život a na smrt. Skvělá scéna, ve které stojí před obrazem bitvy a vrací se zpět do jedné takové válečné vřavy. Jeho protivník, plukovník Berchèr, se k žádnému étosu nepropracoval, naopak nemá problém zbytečně zabít mladého kluka, jen proto, že nesnáší drzé mladíky. Skvěle propojené s bojem za ženskou emancipaci. A parádní závěr.
  22. Priscilla
    Priscilla (2023)
    6
    Priscilla působí křehce a nevinně. Líbezný vzhled panenky Elvisovi učaroval a promítal si do ní touhu po nevinnosti poté, co si pravidelně odskakoval za bokovkami. Naivní mladou dívčinu uhranul tehdejší idol. Všechny studentky uhranutě zíraly, že to je ONA. Jinak poměrně zdlouhavé s opakujícími se scénami. Opravdu toxických momentů pramálo. Nejvíc z toho čiší, že si ji Elvis pořídil jako hračku, přičemž se sán nijak nehodlá omezovat v dosavadním způsobu života. Ani její odchod vlastně nevyznívá nijak dramaticky. Nejspíš už byla jen totálně unuděná.
  23. Furiosa: Sága Šíleného Maxe
    Furiosa: Sága Šíleného Maxe (2024)
    9
    První polovina je trochu rozvláčnější, pak se rozjede nejen akce ale i příběh se stává sevřenějším s výraznějším prokreslením postav. Principiálně nefandím dělení do kapitol, zda to byla jedna z možností, jak se vypořádat s delším časovým obloukem. Parádní scény a krásné vizuální záběry včetně několika ikonických. A jedná téměř dojatě romantická scéna, která skončila stejně krutě, jak krutý je tento postapokalyptický svět. Parádní atmosféra se špetkou naděje ale také realismu, protože v tomto světě není možné se neušpinit.
  24. Papežův zákon
    Papežův zákon (2023)
    7
    Marco Bellocchio nevysvětluje ani tam, kde si příběh o to říká. Dobrá, nechce psychologizovat. Má otevřené pole, protože historické prameny ohledně Edgarda Mortara nejsou jednoznačné. Mohl by vyprávět řadu variant, ale nechává protiklady, které nehodlá vysvětlit. Edgardo se stává oddaným katolíkem, je vysvěcen na kněze a jako kněz zemře. Divák se seznámí s vnějšími okolnostmi, historickými fakty, ale pramálo se samotnými protagonisty. Papež Pius IX. je zkarikovaný. Narážky na sexuální zneužívání nefungují, v kontextu filmu vyznívají účelově. Bellocchio rozpitvává a prodlužuje nedůležité motivy, příběh by zasloužil silnější psychologickou stránku, takto působí plochým dojmem. Stalo se, bylo to nespravedlivé, ublížilo to rodičům. A co Edgardo? Vypadá spokojeně nebo zraněně? Nezdá se traumatizovaný, když na smrtelné posteli touží pokřtít matku.
  25. Dokonalé dny
    Dokonalé dny (2023)
    7
    Až příliš na jistotu. Kódži Jakušo zachraňuje a vyvažuje před pádem do kýče. V každé práci lze najít smysl, a dokonce v ní nalézt zálibu. Ani čištění záchodů neumenšuje nic z lidské důstojnosti. Mlčenlivé opakování každodenní rutiny pojaté v maximálně pozitivní podobě. Ovšem sledovat totéž cca první hodinu je odvážná hra s diváckou trpělivostí, jak ostatně polohlasně konstatovala jedna divačka. Výsledný dojem záleží na divákově očekávání. Zda touží po hlubším ponoru do lidského osudu, anebo naopak si vystačí s pozitivní zprávou o strastech a radostech obyčejného života.
  26. Hranice Evropy
    Hranice Evropy (2024)
    8
    Největším překvapením paní, která suverénně tvrdí, že za nezájem o ošetřovatelskou službu může štědrý sociální systém, a nikoliv naprosto mizerné pracovní podmínky. Neplacená práce přesčas, to, že pečovatelky koupí jídlo seniorům občas i ze svého, z té minimální mzdy, co vydělávají, to je považováno za samozřejmé. Jako vážně? A co takhle změnit tento systém. Provozovatelé hotelu a farmy těží z faktu, že zatím pořád přicházejí migranti ochotní pracovat i za mizerných podmínek. Dokud bude k dispozici tato levná pracovní síla, sami nic měnit nebudou a pojedou dosavadní styl provozování byznysu. Jak říká ten mladý Slovák: Hodiny si nepočítám, co z toho, pokud bude chtít, stejně mě odrbe (přeloženo do korektnějšího jazyka).
  27. Útěk z Utopie
    Útěk z Utopie (2023)
    8
    Obvykle neutíkají, aby se měli líp, ale aby přežili. Šance jsou bohužel čím dál menší. Čína vrací severokorejské uprchlíky daleko častěji, navíc nejsou v bezpečí ani ve Vietnamu či Laosu. Až Thajsko je jistota. Na pozadí příběhu konkrétních uprchlíků se divák seznámí s retrospektivou totálně izolované země za období diktatury Kimů. Jeden z nejšílenějších režimů s veřejnými popravami s povinnou účastí obyvatel. Lidskost se naštěstí nepodařilo zcela vymýtit a obdivovala jsem rodinu na útěku s 80. letou babičkou a malými dětmi. Jejich osud poskytuje alespoň špetku naděje. Také díky neskutečně odvážnému a obětavému pastorovi Sung-eun Kimovi.
  28. Chudáčci
    Chudáčci (2023)
    9
    Kamera na hraně kýče, ale vlastně s celkovým pojetím docela konvenovala. Chytré dialogy se sympatickou dávkou sarkasmu až černého humoru. „Byla jsi se mnou šťastná.“ – „To myslíš do tý doby, než jsem šla skočit z mostu?“ Originálně pojaté. Ženské tělo s mozkem dítě. Explicitní scény mě nepohoršovaly, protože neukazovaly na ni, ale ty, kdo ji chtěli využít pro sebe. Neutuchající touha po poznání, uvěřitelně dávkovaný vývoj Belly v rámci jejího pronikání do tajů světa. Inteligentní zábava s vyváženým humorem i vážnými tóny.
  29. Duna: Část druhá
    Duna: Část druhá (2024)
    9
    Opět bezchybný vizuál, velkolepé bitvy, a navíc excelentně dunivá hudba. Nádherná, podmanivá poušť. Dialogy přesně dávkované, aby neutahaly zbytečnými diskusemi, a přesto dokázaly vystihnout podstatu. Paul je tlačen do role, ke které se necítí povolán. Chani to vnímá pozorně a brojí proti tomu, ale kmenový vůdce Stilgar se upne na myšlenku, že právě Paul je mesiáš. Paulova matka dobře ví, že pro ni, a zvláště nenarozenou dceru, představuje Paulova role mesiáše nejlepší ochranu. A Paul se pomalu proměňuje, což Timothée Chalamet zvládl perfektně. Je to dvojka, na vygradování je třeba počkat, každopádně vybraný úsek obstojí sám o sobě, protože má smysluplný začátek i konec.
  30. Zóna zájmu
    Zóna zájmu (2023)
    8
    Ne, toto jsou děvčata z vesnice, židi jsou za zdí. Věta, která skvěle vystihuje atmosféru filmu. Tady před zdí si madam Hedwiga opečovává svůj ráj na zemi. Na pozadí je slyšet ozvěna pekla a vidět temný kouř. A pořád dokola si divák může pokládat otázku, jak mohli spokojeně žít vedle vražedného kolosu smrti. Jeden z nejpozoruhodnějších okamžiků filmu je noční scéna, ve které Hedwičina matka pozoruje tábor. Kdysi sloužila v židovské domácnosti. Je nadšená, jak se dceři daří dobře. Pak se v noci probudí, zadívá se směrem za zeď a uvědomí si svoji hranici akceptovatelného. Tu, kterou její dcera už dávno ztratila. Ráno zmizí a nechá jen psaný vzkaz. Příjemný nebyl, protože Hedwiga ho okamžitě vhodí do kamen. Škoda nepropracované postavy Hösse. Druhá polovina filmu ztrácí předchozí naléhavost s vypointovanými dialogy ilustrujícími chladnou bezcitnost vykonavatelů zrůdnosti vyhlazovacích táborů.
  31. Anatomie pádu
    Anatomie pádu (2023)
    8
    Rozplétání vztahového drama v rámci soudního řízení. To nemá být detektivka, ale rozkrývání všech proměn původně silného vztahu plného respektu a obdivu dvou osobností. Kam to během času zmizelo a proč se tolik odcizili. Mírné zklamání pro toho, kdo v tom hledá jednoznačnou odpověď na otázku: zabila ho nebo ne. Nejpodstatnější otázka zůstává: co všechno se nepovedlo.
  32. Mamacruz
    Mamacruz (2023)
    7
    Intimně se probouzející seniorka vcelku s vnímavým podáním a pochopením. Škoda, že režisérka neuchopila blíže i postavu manžela, jen z letmých náznaků se zdá, že sice nebyl takové poleno, ale přesto je zarytě přesvědčen o tom, že v určitém věku se jisté věci nesluší. Plus za vkusný přístup bez trapných pokusů o prvoplánovou lechtivost.
  33. Tání
    Tání (2023)
    9
    Intenzívní zážitek s výbornými herci i v dětských rolích. Psychologicky precizní zpracování zranitelného dospívání. Bolest dcery, kterou její matka nedokáže milovat. Doteky, pohlazení, které chybí. A laskavá matka, jejíž dobrosrdečnost končí v okamžiku, kdy by se měla postavit za oběť, ale rozhodne se podpořit syna. A tys taky v tom nejseš nevinně. A oběť je v tom zatraceně sama.
  34. Bastard
    Bastard (2023)
    8
    Drsné, nevlídné, mrazivě se zařezávající do kůže. Přesně jako klima na vřesovištích. Jeden tvrďák, nemluvný kapitán, válečný vysloužilec, kterého nemůže hrát nikdo jiný než Mads Mikkelsen, se rozhodl, že z vřesoviště vytvoří pole. První minuty připomínají dokument o mýcení vřesu, ale pak se zjeví protivník. Čistá esence zla. Boj dobra se zlem v dost hrubém obalu, protože ani kapitán se nezakecá. Každopádně klasika par excellence na téma, jak nic nedostaneš zadarmo a mocní mezi sebou nechtějí přijmout bastarda.
  35. To se mi snad zdá
    To se mi snad zdá (2023)
    8
    Výborný Cage v roli nudného profesora, kterému se otočil svět vzhůru nohama. Dobře zachycená proměna v člověka, kterému sláva spadla do klína čirou náhodou a neumí ji úplně ustát. Stejně dobrý i přechod v noční můru, jen ten konec byl takový rozpačitý. Najednou jakoby zmizelo všechno předtím, a ukázalo se, jak je složité vypointovat příběh a poslat závěrečný vzkaz divákovi.
  36. Caravaggiův stín
    Caravaggiův stín (2022)
    7
    Opulentní vizuál výborně vyjadřující atmosféru Caravaggiových obrazů. Intenzívní život plný intenzívních vášní, přičemž jen tak jakoby bokem vystřihl malíř fascinující obrazy. Caravaggio vskutku nežil ctnostným životem, na druhé straně, jeho schopnost vidět v tvářích chudých a prostitutek postavy svatých byla nekompromisní. Moc dobře věděl, co je psáno v Písmu a ve svých obrazech to vyjádřil. Místy lehce nepřehledné vyprávění, každopádně fajn vhled do této osobnosti.
  37. Můj otec, kníže
    Můj otec, kníže (2022)
    7
    Terapeutický rozhovor, kdy se dospělá dcera snaží rozlomit obruče svírající jejího otce. Zajímavý mix postojů, na jedné straně, v období, kdy Lily bojovala s drogovou závislostí, otec jí dokázal být silnou oporou, protože její závislost bral jako nemoc, na druhé straně si stále držel vnitřní odstup. Lily se snaží dobrat příčin krachujících vztahů v jejich rodině, ale odpověď úplně nenachází. Velkorysé přijetí nevlastního dítěte, protože dítě nesmí trpět nedostatkem lásky, současně ale vlastní děti pořád prožívají důraz na povinnost a postrádají větší otevřenost a důvěrné sdílení.
  38. Tancuj Matyldo
    Tancuj Matyldo (2023)
    8
    Excelentní výkon Reginy Rázlové přesně zachycující nenápadný nástup Alzheimerovy nemoci. Škoda některých až příliš schématických prvků s lehce černobílou volbou, jinak celkově citlivě zvládnuté drama. Kategorie drama/komedie je nadsazená, to že se divák občas pousměje, má ke komedii daleko.
  39. Napoleon
    Napoleon (2023)
    7
    Scott se hodně soustředí na vztah Napoleona k Joséphine, kde vcelku působivě vyjadřuje onu ambivalentní linku. Napoleon nedokáže být s ní ani bez ní. Respektive, je schopný ji ponížit, aby ji pak zase dokazoval, že bez ní neobejde. Prahne po moci a ovládání Evropy, a skrývá se za zájem o dobro Francie. Jeho ego mu zabránilo v racionálních úvahách, protože po velkolepém vítězství u Slavkova ztratil kritický náhled na své schopnosti. Bitvy jsou natočeny velkolepě, celkově je však film příliš rozkročen. Výsledkem je zkratkovitost a jistá chaotičnost. Chybí naléhavost a osudovost, kterou by divák u osobnosti, jakou byl Napoleon, očekával.
  40. Zabijáci rozkvetlého měsíce
    Zabijáci rozkvetlého měsíce (2023)
    9
    Překvapivě snadno se dala zvládnout ta dlouhatánská stopáž. Skvělý De Niro a i DiCaprio byl přesvědčivý, i když pravda té brady mohlo být o trochu méně. Ale jinak to byla uvěřitelná postava. Stopáž plně koresponduje s tragédií kmene Osedžů a je skvělé, že se Scorsese tomuto tématu věnoval. Antická tragédie potřebuje délku, formát a atmosféru, což se divákovi zcela dostává právě i v těch zpomalených záběrech. Ačkoliv proti dlouhým filmům pravidelně prudím, tentokrát plně podepisuji její opodstatnění.