Claude Jaeger: Nejlepší filmy
a seriály

7.3

Claude Jaeger: Filmy a seriály

  • Přelud svobody
    Přelud svobody (1974)
    Film
    Mozaika světa, pozorovaného v absurdní nadsázce a pospojovaná řetězícím se přeskakováním z jedné vedlejší postavy na druhou, skládá z nesourodých výjevů všeobjímající pocit neporozumění. Logika moderního světa je postavena pod úhlem absurdního žertu na hlavu: fotografie, na něž v pařížském parku lákal neznámý muž dívenky a nad nimiž se později zvědavě rozdychťuje pan Foucauld se svou manželkou, se ukáží být obyčejnými pohlednicemi s památkami. Obráceně se chovají i soudci, kteří odsoudí masového vraha a vzápětí ho propustí na svobodu. Stejně tak úspěšně vyhlašuje policie pátrání po dívence, která nezmizela. Celou mozaiku uzavírá v detailním záběru hlava pštrosa, kolem níž se ozývá nepřetržitá střelba. Předposlední film španělského režiséra a scenáristy Luise Buňuela nazvaný Přelud svobody (1974), tvoří závěrečnou část volného triptychu podobenství s filmy Mléčná dráha (1969) a Nenápadný půvab buržoazie (1972).
    Žánry:DramaKomedieSatira
    76%
    Mozaika světa, pozorovaného v absurdní nadsázce a pospojovaná řetězícím se přeskakováním z jedné vedlejší postavy na druhou, skládá z nesourodých výjevů všeobjímající pocit neporozumění. Logika moderního světa je postavena pod úhlem absurdního žertu na hlavu: fotografie, na něž v pařížském parku lákal neznámý muž dívenky a nad nimiž se později zvědavě rozdychťuje pan Foucauld se svou manželkou, se ukáží být obyčejnými pohlednicemi s památkami. Obráceně se chovají i soudci, kteří odsoudí masového vraha a vzápětí ho propustí na svobodu. Stejně tak úspěšně vyhlašuje policie pátrání po dívence, která nezmizela. Celou mozaiku uzavírá v detailním záběru hlava pštrosa, kolem níž se ozývá nepřetržitá střelba. Předposlední film španělského režiséra a scenáristy Luise Buňuela nazvaný Přelud svobody (1974), tvoří závěrečnou část volného triptychu podobenství s filmy Mléčná dráha (1969) a Nenápadný půvab buržoazie (1972).
    Žánry:DramaKomedieSatira
    1
  • Nenápadný půvab buržoazie
    Nenápadný půvab buržoazie (1972)
    Film
    Skupina přátel z vyšší společnosti by ráda společně pojedla, toto banální přání se však ukáže jako nesplnitelné. Hosté se sejdou, popíjejí, konverzují, ale ke společnému jídlu nikdy nedojde – a události, které jej maří, jsou čím dál tím bizarnější. Spletitý, hravý příběh graduje v absurdním, snovém finále. Na základě této groteskní zápletky Buñuel se zlomyslným humorem analyzuje povrchnost společnosti i její ideály, přičemž nešetří církevní hodnostáře, vrcholné politiky, revolucionáře, vojáky ani aristokraty. Směšnotrapná společenská faux pas v nejvážnějších situacích umocňují satirický náboj filmu. Režisér nabízí pohled do podvědomí znuděných snobů – komické scény střídají zdánlivě nesouvisející situace a pro Buñuela typické absurdní snové sekvence. V duchu surrealistické hry jsou akcentovány motivy snu, sexu a smrti. Hlavní postava (velvyslanec jihoamerického státu, vydělávajícího peníze na výrobě a pašování drog) umožnila režisérovi vyjádřit určitou dobovou levicovou angažovanost, většina kritizovaných společenských nešvarů je však aktuální i dnes. (oficiální text distributora)
    75%
    Skupina přátel z vyšší společnosti by ráda společně pojedla, toto banální přání se však ukáže jako nesplnitelné. Hosté se sejdou, popíjejí, konverzují, ale ke společnému jídlu nikdy nedojde – a události, které jej maří, jsou čím dál tím bizarnější. Spletitý, hravý příběh graduje v absurdním, snovém finále. Na základě této groteskní zápletky Buñuel se zlomyslným humorem analyzuje povrchnost společnosti i její ideály, přičemž nešetří církevní hodnostáře, vrcholné politiky, revolucionáře, vojáky ani aristokraty. Směšnotrapná společenská faux pas v nejvážnějších situacích umocňují satirický náboj filmu. Režisér nabízí pohled do podvědomí znuděných snobů – komické scény střídají zdánlivě nesouvisející situace a pro Buñuela typické absurdní snové sekvence. V duchu surrealistické hry jsou akcentovány motivy snu, sexu a smrti. Hlavní postava (velvyslanec jihoamerického státu, vydělávajícího peníze na výrobě a pašování drog) umožnila režisérovi vyjádřit určitou dobovou levicovou angažovanost, většina kritizovaných společenských nešvarů je však aktuální i dnes. (oficiální text distributora)
    2
  • Deník komorné
    Deník komorné (1964)
    FilmRole: Le Juge
    • DaFilms

    "Čierna" história nepotrestaného zločinu je situovaná do nevľúdneho, izolovaného, honosného vidieckeho sídla, ktorého majiteľom je ctihodný nemohúci starec, sublimujúci posledné záchvevy svojich vášní do neškodných prejavov detinského fetišizmu. V stuchnutom priestore komplikovaných tráum sa nová, bystrá a elegantná komorná Celestine pohybuje ako pobavený pozorovateľ. Keď sa však dozvie o hroznom zločine, začína racionálne konať. Dramatické udalosti sú podané vo voľnom, akoby ľahostajnom, monotónnom toku širokouhlých záberov, rafinovane "necitlivému" pohľadu zodpovedá aj pustota jesennej krajiny. Viaceré absurdné prvky, surrealistické symboly, sarkazmy voči polícii a duchovenstvu nezaprú svojho tvorcu. Hlboká, sarkasticky podfarbená meditácia nad márnou existenciou spoločenstva, ktorého členovia sú obeťami mystérií, predsudkov a vzájomných podvodov je zároveň jednou z buňuelovsky svojráznych štúdií tajomnej podstaty démonického ženstva (nasledovanej postavami vo filmoch Kráska dňa, Tristana a Ten tajomný predmet túžby). Triumf zla potvrdzuje záver, v ktorom neodsúdený vrah, fanatický antisemita a šovinista kočiš Joseph ako majiteľ kaviarne potešene víta pravicových demonštrantov krikom "Nech žije Chiappe" (meno parížskeho prefekta, ktorý v r. 1930 zakázal premietať Zlatý vek). Prvá spolupráca so scenáristom J.-C. Carriérom, významným spolutvorcom všetkých Buňuelových francúzskych diel. Napriek nepochybným kvalitám filmu chýba sugestívna chvejivosť a vnútorná naliehavosť režisérových vrcholných diel. Film byl natočen na motivy románu Octave Mirabeaua.

    75%

    "Čierna" história nepotrestaného zločinu je situovaná do nevľúdneho, izolovaného, honosného vidieckeho sídla, ktorého majiteľom je ctihodný nemohúci starec, sublimujúci posledné záchvevy svojich vášní do neškodných prejavov detinského fetišizmu. V stuchnutom priestore komplikovaných tráum sa nová, bystrá a elegantná komorná Celestine pohybuje ako pobavený pozorovateľ. Keď sa však dozvie o hroznom zločine, začína racionálne konať. Dramatické udalosti sú podané vo voľnom, akoby ľahostajnom, monotónnom toku širokouhlých záberov, rafinovane "necitlivému" pohľadu zodpovedá aj pustota jesennej krajiny. Viaceré absurdné prvky, surrealistické symboly, sarkazmy voči polícii a duchovenstvu nezaprú svojho tvorcu. Hlboká, sarkasticky podfarbená meditácia nad márnou existenciou spoločenstva, ktorého členovia sú obeťami mystérií, predsudkov a vzájomných podvodov je zároveň jednou z buňuelovsky svojráznych štúdií tajomnej podstaty démonického ženstva (nasledovanej postavami vo filmoch Kráska dňa, Tristana a Ten tajomný predmet túžby). Triumf zla potvrdzuje záver, v ktorom neodsúdený vrah, fanatický antisemita a šovinista kočiš Joseph ako majiteľ kaviarne potešene víta pravicových demonštrantov krikom "Nech žije Chiappe" (meno parížskeho prefekta, ktorý v r. 1930 zakázal premietať Zlatý vek). Prvá spolupráca so scenáristom J.-C. Carriérom, významným spolutvorcom všetkých Buňuelových francúzskych diel. Napriek nepochybným kvalitám filmu chýba sugestívna chvejivosť a vnútorná naliehavosť režisérových vrcholných diel. Film byl natočen na motivy románu Octave Mirabeaua.

    3
  • 4
  • Tak dlouhá nepřítomnost
    Tak dlouhá nepřítomnost (1961)
    Film
    Léto na okraji Paříže, předměstí Puteaux. Kavárnu U starého kostela vede Tereza Langloisová, která za války ztratila muže. Každý den za úsvitu prochází kolem kavárny tulák, který bydlí v kůlně na břehu Seiny. Nemá přátele, s nikým nemluví, jen si neustále zpívá árii z Lazebníka sevillského. Tereza poznává v tulákovi svého manžela. Podstoupí několik pokusů, aby se k tulákovi přiblížila, pozve jeho příbuzné, kteří před ním přeříkají celou historii rodiny Langloisů, ale vše marno. Tereza se nechce vzdát, přestože si všimne velké jizvy na mužově hlavě.
    Žánry:Drama
    69%
    Léto na okraji Paříže, předměstí Puteaux. Kavárnu U starého kostela vede Tereza Langloisová, která za války ztratila muže. Každý den za úsvitu prochází kolem kavárny tulák, který bydlí v kůlně na břehu Seiny. Nemá přátele, s nikým nemluví, jen si neustále zpívá árii z Lazebníka sevillského. Tereza poznává v tulákovi svého manžela. Podstoupí několik pokusů, aby se k tulákovi přiblížila, pozve jeho příbuzné, kteří před ním přeříkají celou historii rodiny Langloisů, ale vše marno. Tereza se nechce vzdát, přestože si všimne velké jizvy na mužově hlavě.
    Žánry:Drama
    5
  • 6
  • Zeď
    Zeď (1967)
    Film
    Někdejší asistent Hanse Richtera (Sny na prodej) a zejména Roberta Bressona (Deník venkovského faráře, K smrti odsouzený uprchl) Serge Roullet je dnes, stejně jako před lety, mimo Francii téměř neznámý. Pro svůj první hraný film si vybral Sartrovu novelu, společně napsali scénář a výsledkem se stal film, s nímž byl sám Sartre jakožto s jediným zpracováním své předlohy bezvýhradně spokojen. Navzdory oproštěnosti předlohy (prožitek téměř jediné noci v cele smrti) uviděl Roullet v Sartrově novele z roku 1937 především filmové prostředky a ovlivněn Bressonem natočil dílo dramaticky intenzivní a zároveň zcela ponořené do autorovy filosofie. Příběh mladíka, bez vysvětlení zatčeného během španělské občanské války, se koncentruje do záběrů poškrábaných stěn vězeňské kobky, zamřížovaného okna, do zvuků ticha, které šeptá, mluví, duní, sténá. Hrdina z rodu Cizincova medituje nad svým krátkým životem, jeho peripetiemi i absurditou. Neherec Michael del Castillo neměl díky svému životnímu příběhu žádné problémy vžít se do své postavy, jeho zajímavá tvář snadno propůjčila rysy osudu Sartrova Pabla Ibbiety. I tento k smrti odsouzený svým způsobem uprchl.
    Žánry:Drama
    67%
    Někdejší asistent Hanse Richtera (Sny na prodej) a zejména Roberta Bressona (Deník venkovského faráře, K smrti odsouzený uprchl) Serge Roullet je dnes, stejně jako před lety, mimo Francii téměř neznámý. Pro svůj první hraný film si vybral Sartrovu novelu, společně napsali scénář a výsledkem se stal film, s nímž byl sám Sartre jakožto s jediným zpracováním své předlohy bezvýhradně spokojen. Navzdory oproštěnosti předlohy (prožitek téměř jediné noci v cele smrti) uviděl Roullet v Sartrově novele z roku 1937 především filmové prostředky a ovlivněn Bressonem natočil dílo dramaticky intenzivní a zároveň zcela ponořené do autorovy filosofie. Příběh mladíka, bez vysvětlení zatčeného během španělské občanské války, se koncentruje do záběrů poškrábaných stěn vězeňské kobky, zamřížovaného okna, do zvuků ticha, které šeptá, mluví, duní, sténá. Hrdina z rodu Cizincova medituje nad svým krátkým životem, jeho peripetiemi i absurditou. Neherec Michael del Castillo neměl díky svému životnímu příběhu žádné problémy vžít se do své postavy, jeho zajímavá tvář snadno propůjčila rysy osudu Sartrova Pabla Ibbiety. I tento k smrti odsouzený svým způsobem uprchl.
    Žánry:Drama
    7
  • 8
  • 9
  • 10
  • Muž jménem La Rocca
    Muž jménem La Rocca (1961)
    Film
    • Netflix
    62%
    11
  • 12
  • 13