Francis Veber

Francis Veber, francouzský filmový scenárista, režisér a producent, se narodil 28. července 1937 v Neuilly-sur-Seine ve Francii. Pochází z umělecké rodiny – jeho otec Pierre-Gilles Véber byl scenárista a matka byla autorka dialogů. Francis Veber navázal na rodinnou tradici a stal se jedním z nejvýznamnějších scenáristů francouzské kinematografie druhé poloviny 20. století. Je známý svým specifickým stylem kombinujícím situační komiku, charakterovou dynamiku a promyšlenou stavbu příběhu.

Francis Veber se začal výrazněji prosazovat jako scenárista na přelomu 60. a 70. let. Jeho první velký úspěch přišel s filmem Velký blondýn s černou botou z roku 1972, který napsal pro režiséra Yvese Roberta. Komedie s Pierrem Richardem v hlavní roli se stala hitem a položila základ dlouhodobé spolupráce mezi Veberem a Richardem. Veberův scénář vynikal chytrým využitím omylů, převleků a kontrastních charakterů, které se staly jeho tvůrčí značkou.

Veber pokračoval v úspěšné dráze scenáristy v dalších filmech s Pierrem Richardem, jako například Hračka (1976), Uprchlíci (1986) nebo Kozoroh proti Rakovi (1978). Klíčovým prvkem těchto filmů bylo spojení dvou protikladných postav – nemotorného outsidera a dominantního partnera, což později využíval i v jiných projektech. V 80. letech se k tomuto konceptu připojil Gérard Depardieu a vznikla tak slavná dvojice Richard–Depardieu, která se objevila například ve filmech Otec a otec (1983) a Uprchlíci (1986).

Veber se od 70. let začal kromě psaní scénářů věnovat i režii. Jeho režijním debutem byl film Blbec k večeři z roku 1998, který vycházel z jeho vlastní divadelní hry. Snímek měl mimořádný úspěch a stal se kultovní komedií. Veber v něm dokonale zúročil svůj smysl pro dialog, rytmus a gradaci situačního humoru. Následovaly další filmy, které psal i režíroval, například Jaguar (1996), Drž hubu! (2003) nebo Komisař Levasseur zasahuje (2006).

Francis Veber je jedním z mála francouzských scenáristů, jehož práce byla široce adaptována v Hollywoodu. Jeho scénáře byly základem pro americké remaky, například Uprchlíci se stali předlohou pro film Three Fugitives, v hlavní roli s Nickem Noltem. Dalšími příklady jsou Buddy Buddy (1981), založený na jeho filmu Veletrh smrti, a Dinner for Schmucks (2010), což je americká verze filmu Blbec k večeři. Tyto adaptace potvrzují univerzálnost jeho humoru a struktury příběhu.

Veberův styl se vyznačuje jednoduchou, ale pevnou dramatickou konstrukcí, opakujícím se schématem dvojice protikladných postav a precizním využitím humoru založeného na neporozumění a překvapení. Postavy jako François Pignon či Lucas se staly archetypy francouzské komedie a dodnes slouží jako vzory pro autory žánrové tvorby. Jeho scénáře jsou často využívány jako výukový materiál na filmových školách kvůli své dramaturgické čistotě a funkčnosti.

Francis Veber zanechal nesmazatelnou stopu nejen ve francouzské, ale i v mezinárodní kinematografii. Jeho přístup ke komedii, důraz na charakterovou dynamiku a schopnost oslovit široké publikum napříč jazykovými a kulturními hranicemi z něj činí jednu z klíčových osobností evropského filmu.