Články o Jak se budí princezny

Pohádky patří k nejtradičnějším českým filmovým žánrům, který za dlouhá desetiletí prošel mnoha proměnami. Mají zásadní význam jak pro diváky, kteří mohou do kina vyrazit s celou rodinou, tak pro filmaře. Pro ně byla pohádka dlouhodobě zástupným žánrem, za nějž mohli skrýt v jisté době nepříliš povolené žánry – různé typy fantastiky, dobrodružný film či horor. Snad proto má česká pohádka mnoho podob a za dobu své existence vyzkoušela mnoho vyprávěcích vzorců, se střídavými úspěchy. Těm štědrovečerním se totiž v posledních letech přestává dařit.

Letošní štědrovečerní princezna Sára Korbelová má na svém kontě víc než hlavní roli v chystané tradiční sváteční podívané Klíč svatého Petra od režiséra Karla Janáka. Teprve jednadvacetiletá herečka se vepsala do paměti publika v seriálu Ulice, v němž hraje již pět let. Krom toho má v portfoliu i pokus o mladistvou komedii platformy Voyo Sex O’Clock a také účinkování v Divadle na Vinohradech. Brzy ji uvidíme i v zahraniční produkci, o níž smí zatím mluvit jen v náznacích. Jaké to bylo dospět před kamerami a kam Korbelová míří?

Filmové pohádky jsou českou specialitou, a jelikož jsou prázdniny a volný čas můžeme trávit za pěkného počasí venku, proč se nevydat po stopách osmi nejoblíbenějších českých pohádek? Milují je velcí i malí, a tak by náš text, který vás zavede na místa, kde tyto legendy vznikaly, mohl posloužit i jako tip na rodinný výlet.

Do vybraných českých kin se vrací restaurovaná verze komediální pohádky Dívka na koštěti (1971), od jejíhož vzniku brzy uplyne půl století. V hlavní roli si po boku Petry Černocké zahrál herec a ředitel Divadla Na Jezerce Jan Hrušínský. Jak vzpomíná na natáčení „Saxány“? Co se dozvěděl o otci Rudolfovi, když o něm loni dokončoval obsáhlou knihu? A jak se mu daří navazovat na rodinnou tradici, která sahá až do poloviny 19. století?

Některé pohádkové náměty se zpracovávají stále znovu. Nejoblíbenějšími jsou samozřejmě klasiky jako Popelka, Kráska a zvíře nebo Šípková Růženka. Tyto pohádky najdeme i v naší filmové a televizní tvorbě, některé dokonce i v různých verzích a úpravách. Máme však i své národní.

Na pohádky se nejčastěji dívá celá rodina. Je to pohodová podívaná, kterou máme dost často spojenou se svátečními dny. Televize je od rána vysílají na Vánoce, Velikonoce nebo i o státních svátcích. Nabídka programů je pestrá a většinou si něco hezkého vybereme.

Česká pohádka je pojem sám o sobě. Většina z nás ho má spojený s Vánocemi a chvílemi strávenými s rodinou. Každý rok se můžeme těšit na nové pohádky v televizi, ale i na opakování těch starších, které tolik milujeme a neumíme si bez nich svátky představit.

Změníte svým hlasování pořadí? Čas Vánoc je tu a prim hrají české pohádky. České pohádka má v hlavní roli fantazii, ale hlavně princezny, čerty, draky, vodníky a hloupé Honzy. Víte, že vodník je hodně velká a málem jen česká specialita? Tento slovanský podivín je pro svět specifický a většinou jej nahrazují vodní panny, víly. Jsou české pohádkové světy skutečné i pravdivé? Každopádně se dá říci, že jsme pohádková velmoc a domácí publikum prý tvoří podle průzkumů hlavně dospělí.

Včera nás opustil Václav Vorlíček, který natočil skvělé komedie, pohádky a seriály. Mezi ty nejznámější rozhodně patří Tři oříšky pro Popelku, Dívka na koštěti, či kultovní seriál Arabela. Režisér, scenárista a pedagog vystudoval na FAMU režii a na počátku šedesátých let točil hlavně dětské filmy. Přes příběh ze současnosti MARIE (1964) se dostal k žánru v němž se nejvíce proslavil. K parodiím.

Po velkém diváckém úspěchu původní české pohádky Micimutr vysílané na Štědrý den, která byla krátce uvedena i v kinech (méně úspěšně), porazila Česká televize i na Boží hod v hlavním vysílacím čase Novu a Primu s další novou českou pohádkou Tajemství staré bambitky. Vidělo ji 2,73 miliónu diváků od čtyř let výše ! Nová původní domáci tvorba evidentně funguje.