Docela kultovní film české sci-fi bohužel v některých rámcích již zastaral. Mladí herci se se žánrem nepotkali, za to bardi Štěpánek se Smolíkem ukázali své umění.
Ikarie je typický příklad filmu, který je díky kontextu jeho vzniku fenomén. Projek, který začal vznikat v socialistickém Československu jen pár měsíců po tom, kdy poprvé opustil matičku Zemi první muž a byl dokončen ve stejném roce, kdy ho následovala i první žena. Velmi by mě zajímalo, co si o filmu mysleli samotní herci a nakolik do něj zasahovala politika. Tahle herecká sestava mi přišla tak moc ...nesci-fi, že se mi nechce věřit, že v tom účinkovali dobrovolně. J. Polák do té doby nic kloudného nenatočil a Juráčkovi bylo v té době ani ne třicet a byl to jeho první velký film. I tak dostali na tu dobu obrovský rozpočet 6 mil. Kčs. Po obsahové stránce je Ikarie zástupce typického soc-sci-fi a ten uměleckodramatický nádech mě taky nijak neohromil. Zvlášť, když nebyl ten herecký dream team pořádně využit a místo toho se tvůrci spíš snažili zaujmout technickými daty a precizní kamerou. Takže zajímavější než film samotný, mi připadají spíš okolnosti jeho vzniku. Nejspíš bych si daleko víc užil nějaký soudobý dokument ve stylu, film o filmu Ikarie XB 1.
Jediné sci-fi, které máme - není tedy překvapivé, že je film tak hýčkaný a přeceňovaný. Děj je natolik nesoudržný, že je k neuvěření, že ho psal ve spolupráci s režisérem jeden člověk, a to dokonce Pavel Juráček. Hledání mimozemského života? Opuštěná loď s atomovými zbraněmi z 20. století? Záhadná nemoc, kvůli které všichni upadají do spánku? Člen posádky zešílí? Jako by se Juráček nemohl rozhodnout, o čem vlastně chce psát. Hromada motivů, které nejsou nijak provázané, přijdou a odejdou a ve výsledku nic neznamenají. Scéna vesmírného plesu působí, jako by tvůrci nutně potřebovali nahnat stopáž. Přitom je potřeba smeknout před tím, co dokázali na Barrandově pro film postavit; je to docela výpravná podívaná. Jen je škoda, že se film snaží být úplně o všem, a tak je nakonec celkem o ničem.
Dříve než Vetřelec, Solaris, Vesmírná Odyssea či Star Trek dobyla vesmír Ikarie XB 1. Náš jedinečný ( a bohužel takřka jediný ) příspěvek do žánru science-fiction, jež se díky své kvalitě dostal až do amerických kinosálů, bohužel v současné době opomíjený a neznámý pro mladší generaci. Hlavní devízou je režisér Jindřich Polák a scénárista Pavel Juráček, kterým se i přes nemalý ideologický vliv dané doby podařilo natočit osobité drama, jenž v české kinematografii nemá obdoby. Vše je postavené na protagonistech s rozličnými názory a charakteristickými rysy, kteří při svém vesmírném dobrodružstvím prochází běžnými nesnázemi jako je stesk po domově a nejbližších, láska či pouhá snaha o přízeň ženy. Titulními představiteli jsou legendy českého filmu jako Dana Medřická či Zdeněk Štěpánek a Radovan Lukavský, tehdejší bardi Národního divadla. První polovina filmu obsahuje několik žertovných scén odlehčenějšího rázu, postupně však scény gradují do neutichajícího napětí prolnutého s hutnou atmosférou. Po dějové stránce je snímek příliš ochuzený a chvílemi se dostavuje až znuděnost z pozvolné výpravy a minimální příběhovosti. Propracované futuristické náměty spojené s interiéry kosmické lodi napomáhají navodit pocit uvěřitelnosti a reálnosti, která je pro tento druh filmu natolik výjimečná. Intenzivní hudební podtext a bravurní kamera prohlubují divákovu malomyslnost a bezvýchodnost. Ikarie XB 1 představuje prvopočátek zlaté éry science-fiction a zajisté by si zasloužila větší oblibu u českého diváctva, nejenom u fajnšmekrů daného žánru. 80%
Kdyby mi někdo někdy řekl, že v našem tuzemském prostředí (natož v prehistorické době šedesátých let) vznikne sci-fi film, který naprosto předběhl dobu a ještě k tomu inspiroval mnoho zahraničních vědecko fantastických snímků asi bych mu nevěřil. Ale naštěstí je opak pravdou a my tak můžeme být svědky zázraku s názvem Ikárie XB1. Celému filmu kraluje hlavně scénografie Ester Krumbachové a různé kamerové nápady a na svou doby neobvyklé žánrové předpovědi (jiný tok času ve vesmíru, vetřelec na lodi či nalezení a následné prozkoumání neznámého objektu). Jediná vada na kráse tohoto snímku je poté zmatený scénář, který se podle mě snaží věnovat až moc věcem najednou místo uchopení jednoho tématu.
Obnovená premiéra klasického černobílého filmu. I dnes jsou scény z kosmické lodi dle tehdejších představ zajímavé a napínavé. Dobrodružná cesta vesmírem, v daleké budoucnosti. Příběh posádky Ikarie, jejich cesta k Alfě Centauri. Nová přátelství, plnění pracovních úkolů i vznikající hádky. Určitě doporučuji.
Je pravda, že nějaké plusové body přidávám za to, jak je ten film starý, ale i dneska mi to nepřijde špatné a to jak to vypadá se mi vážně líbí. Například, že celou dobu nevidíme moderní roboty, o kterých se mluví, takže nemám dnes důvod se jim smát, protože by možná nevypadaly úplně nejlépe.