Hongkongský snímek CHUNGKING EXPRESS režiséra Wong Kar-waie je v odborných kruzích považován téměř za kultovní záležitost. Milostný příběh s kriminální zápletkou je natočen v "asijsky hbitém" tempu a zároveň je dramaturgicky značně rozvolněn. Snímek je považován za vrchol režisérova specifického a formálně svobodomyslného stylu, ve kterém např. kameramané snímají jednotlivé obrazy téměř výhradně z ruky. Zachycuje milostné trable dvou policistů, kteří se vyrovnávají s tím, že je opustily jejich partnerky. Lehce načrtnuté příběhy slouží k stylově čisté a působivé studii, stylizovaně zachycující všednodenní život. Film je složen ze dvou nezávislých příběhů o lidech z okraje společnosti nebo o lidech pro společnost zcela bezvýznamných, jako jsou pašeráci drog nebo prodavačky v bufetu. Vyprávějí o samotě uprostřed davu, o neschopnosti komunikace a nenaplněné lásce. Zároveň je snímek oslavou hektičnosti přelidněného Hongkongu, "města tisíce přistěhovalců", jak se někdejší britské kolonii přezdívalo.
Naprosto nezaujalo. Měl jsem co dělat, abych se to donutil dokoukat. Tohle je třetí Kar-wai Wongův film, který jsem viděl a je z nich tím nejhorším; In the Mood for Love na mě trochu fungovalo a Fallen Angels mě sice taky sralo, ale bylo to aspoň vizuálně poutavější. Chungking Express však není dostatečně podmanivý vizuálně (ani svými postavami) na to, abych tomu prominul tu bezdějovost a vyprázdněnost. Mohl bych říct bezobsažnost, ale vím, že to není zcela o ničem. O něčem to zajisté je, ale není to odvyprávěno skrze dramatický děj. Film je to naopak velmi nedramatický a moc se toho v něm neděje. Skládá se to ze dvou "příběhů" (ten první končí ve 40 min) a v obou je protagonistou čerstvě opuštěný polda, který z popudu melancholie hledá nějakou blízkost a naváže v obou případech zvláštní vztah se zvláštní ženou. Ty nově navázané vztahy ale k ničemu pořádnému nevedou a pokud si film diváka nezíská svou atmosférou a nerozvibruje to v něm nějaké emoce, tak se obávám, že ho to bude jen nudit. Jestliže měl Kar-wai Wong nějaké bolístky, které si léčil skrze postavy opuštěných mužů hledající blízkost a nevědících, kde v životě stojí, stejně jako to neví celej amerikanizovanej Hongkong, kterej postrádá (stejně jako celá Čína vlivem čistek a opere tamní zkurvených komoušů) vlastní identitu, tak to měl říct skrze nějaký poutavější příběh a nemarnit můj čas nezajímavými postavami a neustálým vyhráváním California Dreaming. Nejspíš ale nemůže být příliš otevřený, protože by měl problémy s režimem, takže ač to tam je, tak je to slabé. Já jsem ale hodně zaměřenej na narativ a postavy a tenhle film mi absenci v těchto bodech ničím nevykompenzoval a tedy mi není ani dost málo dobrý. Samozřejmě, že existují řemeslně horší filmy, ale ve spoustě z nich bych si toho našel více, čímž by se mnou i déle zůstaly. Na tuhle prázdnotu jenom brzy zapomenu.
Kdybych se neuráčil si o filmu něco přečíst, tak bych ho asi ani nerozšifroval, protože když film nudí, tak nepodmíní zájem a divák není motivován prostoupit do díla hlouběji a odhalit tím jeho úskalí.
Celkem zvláštní film, natáčený v úzkých uličkách Hong Kongu, lemovaných obchůdky, fast-foody a propojených průchody. Tísnivé prostředí, přeplněné různými lidmi, kteří se skoro neznají, ale občas začnou nějakou konverzaci. V tomto prostředí vykonávají službu dva policisté, kteří mají problémy v lásce, a také se tu pohybuje mlčenlivá pašeračka drog, do které se jeden z nich zamiluje. Druhý se zase zabouchne do krátkovlasé pracovnice v bufetu, který patří jejímu bratranci. První příběh vypráví láskou ztrápený policista He Qiwu, pocházející z Taiwanu. Ten byl 1. dubna odkopnut svou přítelkyní May, a aby si ověřil vážnost rozchodu, rozhodne se měsíc počkat. Celý tento měsíc si každý den kupuje plechovku ananasu s datem spotřeby 1. května, protože May má ananasy ráda a také má 1. května narozeniny. Paralelně s tím se jistá ženská s blonďatou parukou věnuje pašování drog, které se svými indickými kumpány sype do kondomů a schovává do bot a oblečení. Pašerácká operace se však nějak pokazí. 1. května je Qiwu oficiálně bez přítelkyně, a tak se k této krásné pašeračce vetře v klubu Bottoms Up. Ona jej sice ignoruje, ale nakonec spolu skončí na hotelu, nicméně z toho nic není - ona usne a on sleduje staré filmy a objednává jídlo. Hraje si s jejími botami a pak jí nechá spát a odejde. Další den pašeračka hledá Inda, který ji podvedl, a dokonce kvůli tomu unese majiteli jednoho obchodu dceru. Nakonec ho na ulici zastřelí za bílého dne. Qiwu si jde zaběhat, protože díky tomu vypotí vodu a v těle mu pak nezůstane žádná voda na slzy. Na pager dostane zprávu s přáním všeho nejlepšího k narozeninám. Navštíví svůj oblíbený bufet, kde se setkává s novou krátkovlasou zaměstnankyní jménem Faye. Její bratranec a majitel bufetu si s ním vždy rád pokecá o lásce a o životě. V druhém příběhu má jiný policista opět těžkou hlavu kvůli rozchodu - tentokrát s letuškou. Navštíví bufet, ve kterém pracuje Faye, která se do něj tajně zamiluje. Jednoho dne obchod navštíví letuška a čeká na svého muže - policistu. Dozví se, že muž má tento den volno, a tak mu nechá dopis u majitele bufetu. Dopis obsahuje sadu klíčů od policistova bytu. Faye policistovi řekne o dopisu, on ale požádá majitele bufetu, aby si jej nechal. Faye proto používá klíče k opakovanému navštěvování policistova bytu, aby mu tam uklidila a vymalovala. Postupně se jí daří ho rozveselovat. Policista nakonec přistihne Faye ve svém bytě a uvědomí si, že jej má ráda, a tak si spolu domluví rande v restauraci Kalifornie. Faye ovšem nedorazí a majitel bufetu mu přijde oznámit, že Faye odletěla do skutečné Kalifornie. Nechá mu palubní lístek nakreslený na papírovém ubrousku, datovaný o rok později. Faye je nyní letuška, narostly jí vlasy, a vrací se do Hong Kongu. Zjistí, že bývalý policista koupil bufet a přestavuje jej na restauraci, zatímco bratranec si otevřel karaoke bar. Pobaví se spolu o slavnostním otevření restaurace a také o tom palubním lístku, který je promočený a se kterým by vás do letadla fakt nepustili. No, prostě podivný konec celkem zvláštního filmu, který měl skvělou atmosféru, soundtrack složený z chytlavých písniček, ale jinak mě to prostě moc nebralo...
Chungking Express byl natočen na 35mm film, což přispělo k jeho charakteristickému zrnitějšímu vzhledu.
Quentin Tarantino byl velkým fanouškem Chungking Express a pomohl filmu získat distribuci v USA prostřednictvím své společnosti Rolling Thunder Pictures.
Chungking Express byl jedním z prvních filmů, které přinesly mezinárodní uznání režisérovi Kar Wai Wongovi a pomohly mu stát se jedním z nejvýznamnějších asijských režisérů.