Recenze: Marvelovka Shang-Chi a legenda o deseti prstenech je určena milovníkům asijské kultury a vyšperkovaných kung-fu soubojů

Nenápadný mladík Shaun (Simu Liu) se stejně jako kamarádka Katy (Awkwafina) živí v USA parkováním aut. Ve skutečnosti se však jmenuje Shang-Chi a je synem mocného zločince, jenž díky magickým deseti kruhům žije už stovky let (Tony Leung Chiu Wai). Právě před ním se Shang-Chi ukrývá. Nyní však přichází chvíle, kdy bude muset čelit své složité rodinné minulosti.

Shang-Chi a legenda o deseti prstenech je po Black Widow druhým filmem ze čtvrté fáze Marvel Cinematic Universe. A je minimálně v jedné věci je unikátní - jde o první snímek z této série, jehož ústředním hrdinou je Asiat, respektive Číňan. A nejen to. Nová marvelovka velice silně akcentuje asijskou kulturu a je tak zcela jasné, že snímek cílí primárně na východní publikum. Jde v podstatě o stejný princip jako u tři roky starého Black Panthera, jehož diváckou cílovkou byla černošská komunita.

Je třeba uznat, že vedení filmové divize Marvelu v čele s producentem Kevinem Feigem tímto snímkem dost zariskovali. Už třeba tím, že do hlavních rolích nebyla obsazena žádná herecká superhvězda. Simu Liu je pro běžného diváka naprosto nicneříkající jméno a Awkwafina sice už docela známá je, v žádném případě však nejde o hvězdu úrovně Roberta Downeyho Jr. nebo Scarlett Johansson. Určitě se studio nemohlo spoléhat ani na Tonyho Leunga či Michelle Yeoh, kteří jsou sice pro znalce a fanoušky zejména hongkongské kinematografie velmi známými (a skvělými) herci, průměrného dnešního mladého člověka (neboli příkladného diváka MCU) ale nejspíš příliš nezajímají. K tomu můžeme přičíst i nikterak bombastické trailery, prakticky neznámého režiséra (Destin Daniel Cretton) a první obří průšvih nevídaně úspěšného filmového studia je na světě. Osobně si ale myslím, že i tentokrát to Marvel ustojí, protože do světa opět vyslal kvalitní produkt.

Prvním příjemným překvapením je právě herec Simu Liu, jenž se role mladíka, který tak trochu utíká před nepříjemnou zodpovědností, zhostil bez větších problémů. Divácké sympatie si snadno získá už během úvodních scén, které ho představí jako neambiciózního pohodáře, který neřeší kariéru (a vlastně ani moc svou budoucnost jako takovou), ale raději žije ze dne na den a se svou podobně naladěnou parťačkou si chce hlavně užívat života. Jako hrdinný bojovník, v něhož se zákonitě musí během dvouhodinové stopáže proměnit (podobně jako Chris Hemsworth v prvním Thorovi), už sice tak svěže a sebejistě nepůsobí, přesto svou pozici budoucího člena Avengers ustál se ctí. Problém pak nepředstavuje ani Awkwafina, jež zde funguje především jako typický legrační sidekick.

Herecky nejvýživnější je ale už téměř legendární Tony Leung, na nějž jistě nedá dopustit žádný fanda některých vrcholných děl akčního mága Johna Woo (Kulka v hlavě, Hard Boiled), kultovní krimi Volavka či některých počinů Yimoua Zhanga (Hrdina) nebo Kar-waie Wonga (Chungking Express, 2046). Jeho postava je bezpochyby nejzajímavější a nejkomplexnější (a naštěstí má i hodně prostoru). Na rozdíl od většiny komiksových superpadouchů není poháněn touhou po moci (tu už má), majetku či pomstě. Jeho záměr (zachránit svou ženu, která v něm dokázala probudit dobro) je naplno pochopitelný a v jádru i ryze pozitivní.

Jeho padoušství tak spočívá spíše v prostředcích, jimiž chce svého cíle dosáhnout. Proto má v rámci dosavadních marvelovských antagonistů blízko např. k Ericu Killmongerovi (Michael B. Jordan) ze zmíněného Black Panthera či k Vultureovi (Michael Keaton) ze Spider-Man: Homecoming. Navíc Leungův klasicky tlumený projev dává jeho příjemně nejednoznačnému charakteru adekvátní charisma.

Potěšující je i účast Michelle Yeoh (Tygr a drak), její role je však vyloženě vedlejší, skoro až symbolická. Ve filmu se objeví i některé postavy/herci z předchozích MCU filmů, význam pro děj je ale v případě většiny z nich minimální. Jistou satisfakci ale snad zažijí komiksoví fandové, které rozzlobilo provokativní pojetí záporáka Mandarina v třetím Iron Manovi, kde byl v komiksech významný protivník Tonyho Starka zredukován na pouhého podvodníka, který měl jenom krýt existenci jiného padoucha.

Dalším potěšujícím aspektem jsou akční scény (zejména ty v první polovině), které díky zaměření na asijskou kulturu jistě potěší primárně příznivce choreograficky vypiplaných kung-fu soubojů (místy snímek dokonce otevřeně odkazuje k wuxia filmům), jichž film nabízí solidní množství, a kromě přehledně nasnímaných okulahodících bojových technik nabídnou režisér s kameramanem a střihačem nejeden moc pěkný nápaditý vizuální moment (autobusová scéna je celkově vynikající). Trochu slabší je to naneštěstí s finální akční sekvencí, kde se v rámci velkolepého klimaxu začne dle tradice MCU titulů vsázet zejména na opulentní digitální efekty a promyšlená choreografie a opojná režijní invence jdou bohužel trochu stranou.

S tím pak koresponduje i celková postupná proměna filmu z relativně zemitého městského akčňáku v epickou fantasy, v níž nechybí ani smyšlení, exoticky vypadající tvorové (nejlepší z nich má hodně nohou, křídla a nemá hlavu) a nebezpečná monstra. Shang-Chi tak ke konci začne lehce připomínat hranou variaci animovaných děl od Hayao Miyazakiho, usedlejší, fyzičtější a „hmatatelnější“ první polovinu, která se nese v duchu zdařilé vysokorozpočtové aktualizace ninjovských béček z 80. let, ale ani tak nepřekoná.

Přesto je však o co stát, protože i ve svých slabších chvilkách je první asijská marvelovka velmi slušným superhrdinským blockbusterem. Pokud tímto specifickým subžánrem tedy stále ještě nejste přejedeni, žádného monstrózního zklamání se bát nemusíte.

Hodnocení: 70 %