Pepík Vildomec je doma poslušným synem a v práci zodpovědným a úslužným vykonavatelem příkazů. Ledasco si nechá líbit, a to i od vězňů, které hlídá. Tajně si však vybíjí vztek a ponížení na svém psu, jediné bytosti, která je slabší než on. Svatba s opovrhovanou nalezenkyní Marií a útěk jednoho z vězňů však započnou proces Vildomcovy proměny v sadistickou bestii... Tento neobvyklý a v mnoha ohledech mimořádný film je jediným celovečerním dílem Ivana Renče. Jeho děj se odehrává v neurčité době a na neurčitém místě a zcela se soustřeďuje na vnitřní život hlavní postavy (část vyprávění je věnována hrdinovým představám, které se odehrávají na mořském ostrůvku s majákem). Film, který přesvědčivě zpracovává temné stránky lidské psychiky a který se mimo jiné dotýká i rasismu, se v kinech i v televizi objevoval jen sporadicky. Kvůli tomu se neprávem ocitl mezi polozapomenutými díly české kinematografie. (Česká televize)
Hlídač - aneb Jak se rodí sadista. Nádherná studie přerodu utiskovaného, deptaného člověka, který je ohleduplný k těm, které hlídá, a vztek si vybíjí na jediném tvoru, který je mu podřízen - na vlastním psovi. A má neustále potíže v práci a doma se trápí. Až teprve zrada dvou blízkých lidí probudí do té doby potlačované sklony - a najednou nemá slitování s vězni a na psa je hodný. Potíže v práci ustanou, je povýšen ... a sen o strážci majáku je pryč. Komu se naplnil? Rok, kdy film vznikl, dává odpověď na mnohé otázky.
Režiséru a scénáristovi filmu Ivanu Renčovi bylo po natočení filmu znemožněno režírovat hrané filmy. Od té doby točil animované filmy, především večerníčky, a psal knížky pro děti.
Další ze zapomenutých perel Československého filmu. Pepík Vildomec je opravdu pořádný ňouma a Jiří Hrzán opět dokázal, jak skvělým hercem byl už od mládí a těmito postavami mohl ještě dlouho bavit. Hořká komedie, která má hloubku i když si jí může divák vyložit i jako obyčejnou komedii o slabomyslném bachaři. Záleží na tom, jak je kdo nastaven. Moc pěkný kousek.