Další ze zapomenutých perel Československého filmu. Pepík Vildomec je opravdu pořádný ňouma a Jiří Hrzán opět dokázal, jak skvělým hercem byl už od mládí a těmito postavami mohl ještě dlouho bavit. Hořká komedie, která má hloubku i když si jí může divák vyložit i jako obyčejnou komedii o slabomyslném bachaři. Záleží na tom, jak je kdo nastaven. Moc pěkný kousek.
Hlídač - aneb Jak se rodí sadista. Nádherná studie přerodu utiskovaného, deptaného člověka, který je ohleduplný k těm, které hlídá, a vztek si vybíjí na jediném tvoru, který je mu podřízen - na vlastním psovi. A má neustále potíže v práci a doma se trápí. Až teprve zrada dvou blízkých lidí probudí do té doby potlačované sklony - a najednou nemá slitování s vězni a na psa je hodný. Potíže v práci ustanou, je povýšen ... a sen o strážci majáku je pryč. Komu se naplnil? Rok, kdy film vznikl, dává odpověď na mnohé otázky.
Režiséru a scénáristovi filmu Ivanu Renčovi bylo po natočení filmu znemožněno režírovat hrané filmy. Od té doby točil animované filmy, především večerníčky, a psal knížky pro děti.
Jeden z nejpodivnějších filmů v české kinematografii. Jiří Hrzán v jediné vážné roli. Jediný hraný film režiséra Ivana Renče (syna katolického básníka Václava Renče a také otce režiséra Filipa Renče), který se později věnoval výhradně animovanému filmu. Příběh, který se nepodobá ničemu, co do té doby, a ani později, u nás vzniklo. Tak takhle by možná mohly znít slogany k tomuto filmu, který byl zcela zasunut a záměrně zapomenut. Film, který možná není zcela dokonalý, ale studie přerodu deprivovaného bachaře v sadistu, jehož jedinou (a dočasnou) pojistkou, která ho drží v přijatelných mezích lidskosti, jsou vlastní romantické sny o strážci majáku, si stále uchovává nadčasovou hodnotu. Mimochodem, nechtěl se mladý Adolf Hitler stát původně malířem?