Paul Newman jako soukromý detektiv Lew Harper v detektivním příběhu, který se vlivem svého charakteru pomalu přesouvá z jedné éry do druhé. Má ještě v sobě vzory filmu noir a zároveň ucelenou atmosféru navazujících šedesátých let. Samotný příběh je spletitý a plný nejrůznějších konstantů ve vytváření tajemna a záhadných sounáležitostí. Pro někoho nemusí mít smysl, ale to už tak prostě bývá. A to je námět nesmírně jednoduchý. Lew Harper je jako soukromý detektiv najatý bohatou paní Samsonovou, která má podezření, že nepřítomnost jejího manžela je způsobena nevěrou. A Harper se pustí do vyšetřování, při kterém odhalí věci nečekané a v rámci podstaty problémů nemálo zajímavé. Případ zamotanější, než by se kdy komu zdál. Charisma Paula Newmana je hlavním tahounem snímku a daří se. V jeho pojetí není Harper obvykle typický protagonista noir a v tom to vlastně celé je. Nese v sobě temperamentní a chlapecké kouzlo osobnosti, čímž se staví zcela na jinou linii. Akce, napětí, humor. Vše podstatné ve své lehkosti v zábavném diváckém rozhledu kalného prostředí s pozadím jazzové hudby. Výjimečný detektivní snímek pro výjimečný večer, který nic nezkazí.
Jeden z největších tvrďáků mezi soukromými očky je bezesporu Lew Harper, který se na plátna kin dostal hned dvakrát a pokaždé to stálo za to. Harper je drsný detektiv, který neváhá dát ženě pořádnou facku, když je příliš hysterická a mezi vším cedí jednu drsnou hlášku za druhou. Neváhá si dojít i pro pár ran navíc. Jako třeba: ,,Chladnokrevně jste ho zastřelil!“ Harper:,,Když konečně přestanete křičet. Já vás zabiju.“ ,,Dám vám všechno. Všechno co mám.“ Harper:,,To je štědrá nabídka. Vezmu si tedy vaše boty.“
Poctivá klasika s oslnivým Newmanem. Čas již trochu kvality ohryzal, ale kdo má stejně jako já slabost pro tyhle drsné detektivky staré školy, nebude zklamán. Marlowe to sice není, ale Harper muý silně šlape na paty... 75%
Newman byl sympaťák a role poněkud cynického a sardonického soukromého detektiva mu sedla. Film je to rovněž solidně natočený; Kamerově je sice velmi statický, ale přemýšlelo se nad tím, co jak zabrat do obrazu a postavy hrají v opravdových kulisách a lokacích. To samozřejmě nestačí a film u mě selhal v rovině příběhu, který mi přijde nezajímavý. To, o co tam jde, mi bylo jedno. To bývá problémem mnoha detektivek. Proč by diváka/čtenáře mělo zajímat, že byla nějaká cizí postava zabita nebo unesena? Odkrývá to vyšetřování něco podmětného o lidech obecně? Nemyslím si, že zde tomu tak je a i kdyby bylo, tak je lepší sledovat zločin než jeho odhalování (viz. Scorseseho gangsterky). Protagonista sice potkává řadu archetypálních postav LA své doby, ale nic moc z toho. Mění se spolu s odhalováním stop i protagonista, který je nějak hodnotově konfrontován a v závěru se bude muset rozhodnout, jakým člověkem hodlá být? Takové psychologické zkoumání zde divák nenajde. Harper sice odhaluje jakési spiknutí, ale zůstává furt stejný. Otázka tedy stále zní: Proč by mě mělo zajímat nějaké fikční spiknutí? Jelikož jsem nenašel důvod, proč by mě to spiknutí mělo zajímat, tak si film nezasloužil, ale se snažil rekonstruovat zločin spolu s protagonistou skrze získávání úsečných informací od různých postav. Po dokoukání tedy ani nejsem schopen pořádně převyprávět, kdo co komu a proč. Filmu rovněž chybí pamětihodné sekvence i práce s gradací děje. Celé je to tak nějak na jedno brdo a proto lidé píší, že se to táhne.