Chrustyn
43 674 bodů •
6
Herecký koncert Cate Blanchett, v dlouhém i zdlouhavém filmu z prostředí orchestrálních dirigentek. Tématicky silný film, který si urve nějaké to ocenění, ale zaujme jen hrstku trpělivých diváků.
Komentáře a recenze 19
Dle počtu bodů
Pete69
32 458 bodů •
6
Téma, které mi je na míle vzdálené, vážná hudba, dirigenti, lesbičky. Hlavní téma, které se rozvine až poslední třetině snímku je už pro mě zajímavé.. zneužití postavení, či bossing, nebo srabácké zametení obviněného pod koberec? To ať rozsoudí každý sám. Skvělý výkon Cate Blanchett udělal v mých očích film nadprůměrným, jinak to bohužel není nic pro mě.
filmfanouch6
12 644 bodů •
10
Dostane Cate Blanchett za pár týdnů třetího Oscara? Nikdo to prozatím nemůže vědět jistě, při případné výhře by ovšem nejspíš nikdo nezoufal, protože je v Tár přímo vynikající. Tár ovšem vyloženě nemusí stát jenom na Blanchett, kdy Tár jistě obhájí i nominace za nejlepší střih, kameru, scénář, režii i samotný film, kdy se v součtu pořád jedná o jeden z nejvýraznějších filmů loňského roku.... Více zde
avenis
11 200 bodů •
10
Že je Cate Blanchet fenomenální herečka, to už víme. Ale v tého roli je naprosto uchvacující. Její postava není zrovna někdo, s kým bychom se chtěli přátelit, přesto je to osobnost, která dokázala svou práci přivést na úplný vrchol a to její dirigentské umění spolu s naprostým odevzdáním hudbě, to je to, co je na té roli tak fascinující. Ruce, které tančí, ruce, které mluví, ruce, které jsou propojeny s hudbou...
Velmi dobře uchopená linka LGBT komunity s náznakem právě opačné polarity, kdy student odmítá velikána pro jeho "sexuální normálnost".
Je tu mnoho zajímavě včleněných prvků ze života, dokonalá kamera, střih, zajímavá, i když někdy ne úplně příjemná hudba. Rozhodně vzniklo velmi kvalitní dílo.
Velmi dobře uchopená linka LGBT komunity s náznakem právě opačné polarity, kdy student odmítá velikána pro jeho "sexuální normálnost".
Je tu mnoho zajímavě včleněných prvků ze života, dokonalá kamera, střih, zajímavá, i když někdy ne úplně příjemná hudba. Rozhodně vzniklo velmi kvalitní dílo.
hrumsrt
10 639 bodů •
6
Nevím, do jaké míry to je nějak autentické a založeno na reálné osobě, ale právě takhle jsem k tomu já přistupoval. Zmiňuji to u všech, takže i tady... Mám rád hudební filmy a při spojení s dramatičností dostávám jednu z nejlepších žánrových kombinací ve filmotvorbě vůbec. Silně feministicky laděná jízda, kde severská dirigentka řídí jeden z největších světových orchestrů a nejen celému oboru dokazuje, že je jednou z největších žen svojí doby. Samotný snímek navíc protkává několik společenských témat, kterých podle tvůrců není nikdy dost a navíc když chcete přejít přes AA kvóty, už nemáte na výběr. Totální umělecká onanie jednoho comebackaře Todda Fielda, který zkouší s dosti plytkým scénářem uvařit pamětný snímek. Nebýt bravurního výkonu Cate Blanchett, která snímek od začátku do konce táhne osamoceně na svých bedrech, tak zase nejde o takovou perlu. Když ze snímku vyjmete její herecké umění, tak mi tam nezůstává nic. Ztvárnění několikavrstvé hlavní aktérky se jí nadmíru povedlo a divák má i přes jistou nevoli k její postavě potřebu ji od začátku do konce obdivovat a fandit ji. Nemám nic proti společenským komentářům, ale když si myslíte jak chytře to děláte a přitom ignorujete volání nespokojeného publika, tak jste to asi měli dělat jinak... Cate Blanchett téhle roli dala úplně všechno, od precizní přípravy k samotnému výkonu, jo tohle se AAčkům bude líbit.. Ale já bych uvítal minimálně o půlhodiny kratší stopáž.. Tohle má co říct, ale to sebevědomí tvůrců nakonec podkopává filmu nohy. 65%
JosefTomas
9 986 bodů •
7
Tak to máme za 70%, ale hodně silných. Cate Blanchett předvádí herecký (ehm) koncert, v němž se ztrácí herečka a ožívá fiktivní postava. Filmovost tomu přitom dává ale jen samotné médium, neboť jakákoliv absence soundtracku (veškerá hudba je pouze v momentě zkoušek a orchestrů), set designu a nijak výrazného nasvícení, doplněné o vesměs dlouhé a širokoúhlé záběry, spolu s výrazným upozaděním střihu, utváří skoro dokumentární pohled na rozpadající se egem nasáklou dirigentku, jejíž pomalý propad zahleděnosti, a následné nekontrolovatelnosti sebe sama, je zajímavé sledovat. Bohužel v poslední třetině už to není tolik zábavné a nůžky by to určitě uvítalo (ač chápu, že u artu jsem měl být připravený). Nekonvenční, pomalé a hloubavé, ale pro mě osobně málo silné. Blanchett si toho Oscara ale zaslouží, o tom žádná.
jaro.mir.mara
4 542 bodů •
10
Tár je dlouho popíraný pád. Tár je důkaz smrtelnosti samozvaných bohů. Je varovný křik ozývající se stále hlasitěji prasklinkami na jinak dokonalém mramoru. Nese neklid spánku, až mramor jednou pukne. Tár je nevyhnutelné stárnutí. Rozechvělé z drzého mládí, které se bez zájmu otočí zády v ty nejbolavější chvilky křehkého chtíče. Tár je pavučina co zradí toho, kdo ji spřádá. Tár je štěstí lovce, který v okamžiku posledního triumfu klopýtne. A lovná proklouzne mezi prsty jako příliš hebký samet. Tár je slepota a diktatura manického perfekcionismu a sobectví. Tár je posedlost hudbou a krásou; nenároková agapé, ale i egem pohlcené lakomství, nestřídmost a pýcha. Tár je prchavý pocit nekonečné síly a moci. Tár je prokletí zářivé hvězdy i její věčné zapomnění poté co vyhasne. __ Cate Blanchett je Tár.
Hroty Algernona
3 521 bodů •
8
Skutečně unikátní záležitost svým pojetím. Jste vrženi prakticky do každodenního života mega úspěšné skladatelky Lydii Tár a bez většího vysvětlování se snažíte pochytit, jak její život funguje, jaké má vztahy a co to skrývá za tajemství. Tohle není herecký koncert ani orchestr, tohle je sólo Cate Blanchett na které společně s režii, scénářem a úžasným sound designem stojí celý film. Je to rozklad úspěšné osoby, který vás udržuje v zájmu právě díky jedinečné postavě Tár, která je silně fascinující na sledování. Člověk ji víc a víc chápe, poznává a časem i více opovrhuje, ale nikdy k ní neztratí empatie a sympatie. Je to záživná, zajímavá cesta, která vás naprosto uhrane a pohltí. Obsahující nespočet symbolizmů a motivů. Tohle stojí za to vidět na velkém plátně, už jen skrze tu práci se zvukem. Měl jsem pocit, jako bych byl pozván do života existující osoby a sledoval, jak si sama sobě kope hrob. Bomba! Více ZDE!
marie-kolarova
2 962 bodů •
7.5
Zcela a dokonale famózní Cate Blanchett umožňuje přetrpět nafouklou stopáž. Oceňuji zajímavý pohled na cancel culture, Todd Field obstojně vyvažuje oba pohledy. V centru pozornosti stojí otázka, zda lze pohlížet na umění bez osobnosti umělce, byť tedy u dirigenta se jedná na prvním místě o způsob interpretace, ne o vlastní tvorbu. Musí osobnost zmizet, ale jak, protože bez osobnosti není tvorba. Blanchett přesvědčivě ukazuje obě podoby Lydie Tár, dominantní a nekompromisní dirigentku, a neurotickou ženu zmítanou ve vztazích s dalšími ženami, které ji obdivují a současně nesnášejí.
JaraSlama
2 838 bodů •
8
Film pojednává o nahlédnutí do mysli jedné veleúspěšné dirigentky, která dokazuje že na pracovišti člověk může vypadat jakkoliv sebevědomě, ale v osobním životě o sobě pochybovat. Cate Blanchett zde podává oscarový výkon ve své hlavní roli, kde zvládá hrát "dvě strany" jednoho člověka. Hudební podtón dodává snímku vážnost a vyjadřuje, jak se naše protagonistka právě cítí. Film nemá problém si poradit s dialogy, které dosahují délky i minut a stále člověka poutají. Jde skutečně o unikátní záležitost, na kterou budete po samotném zhlédnutí ještě dlouho vzpomínat.