Čtyřčlenná rodina projíždí autem malebnou, hornatou íránskou krajinou. Za volantem sedí starší bratr, vedle něj starostlivá matka, na zadním sedadle se otec se zlomenou nohou hašteří s malým, prostořekým synem. Záhy však začíná být jasné, že se nejedná o obyčejný rodinný výlet… Panah Panahi, syn známého íránského režiséra Jafara Panahiho, ve svém pozoruhodně vyzrálém debutu projevuje neobvyklý cit pro zachycení dynamiky rodinných vztahů, které oscilují od hlubokých projevů vzájemné lásky po prudké hádky, od absurdně humorných momentů po chvíle intenzivně bolestné. (MFF Karlovy Vary)
Se zdejšími postavami, které podle všeho obětovaly i střechu nad hlavou pro synův útěk a které podnikají i vlastní útěk duševní, se nakonec sžijeme a je nám s nimi dobře. Herci jsou báječní a sympatičtí a Panahi opakovaně nachází kreativitu tam, kde západní konkurence už dávno stagnuje. A stačí mu k tomu vlastně jen vynalézavá práce s kamerou, která už v úvodní scéně z auta činí útočiště před okolním světem, a chytře nastavená míra kontextu.
Na cestě
جاده خاکی
Hit the Road
Hit The Road
