Recenze filmu Proměna

Komentáře a recenze 17

Chrustyn

43 674 bodů •27. 3. 2022

8

Až nečekaně svižné a zábavné. Výborný animák na téma holčičího dospívání a s tím spojenými problémy, které je nenásilnou a vtipnou formou naroubováno na přeměnu dívky v obří pandu. Pixar tentokrát neměl velké ambice a chtěl jen bavit a to se mu podařilo a zároveň dokáže poučit i nefalšovaně dojmout. Bál jsem se, že čistě zábavné animaky už nevznikají ale Proměna mě vyvedla z omylu.

Pete69

32 609 bodů •20. 5. 2022

5

Nic pro mé oči. Mladá dívka, která se při rozrušení mění v pandu a celé je to o jejím dospívání. Animák mi vlastně nepřinesl žádný zážitek, jen průměrnou podívanou, na kterou velmi rychle zapomenu. Jeden z nejslabších Pixar animáků, který jsem doposud viděl.

filmfanouch6

12 644 bodů •9. 3. 2022

6

Pixar je už dávno jméno o sobě. Animační studio zodpovědné za sérii Toy Story, Hledá se Nemo, Úžasňákovi, Ratatouille, Vzhůru do oblak či V hlavě má již dlouhou dobu v oblasti animovaného filmu výstavní postavení. Z dnešního pohledu už nemá tak oslavnou pověst jako kdysi, tvorbu výjimečných světů, které pracují se silnými tématy ovšem pořád neztratili. Což dokazují i nedávné snímky Frčíme či Duše. 25. snímek studia Pixar, který nese název Proměna poté slouží jako režijní debut režisérky Domee Shi, která je zodpovědná mimo jiné za krátký snímek Bao pojednávající o ženě, která vychovává oživlý kousek knedlíčku a získala za něj Oscara za Nejlepší krátkometrážní animovaný film. Shi nyní dostala příležitost pro svůj celovečerní film, který opět výrazně vychází z jejího čínského původu a sází na coming-of age příběh třináctileté dívky, která se při vzrušení či stresech mění v obří červenou pandu. Je to celé alegorie na menstruaci? Spíše ne, i když je pravda, že na zmínku o ´´ červených dnech ´´ dojde (a film se v originále jmenuje Turning Red) a dojde i na přítomnost vložek. Nicméně diváci, kteří od Pixaru pořád čekají ten pravý vrchol by tentokrát měli víceméně zchladit očekávání. Animace přesně odpovídá standardu Pixaru. Některé předměty již nadále působí až děsivě reálně (především jídlo v jedné stylizované kulinářské scéně) a na obřích červených pandách jsou vidět poctivě vytvořené chlupy. Pixar navíc i tentokrát sází na tak trochu jinou stylizaci, která tentokrát výrazně čerpá z čínské kultury. Skladatel Ludwig Göransson k tomu obstaral věrohodný soundtrack, který též čerpá z čínské hudby a dalo by se ve finále říct, že Proměna z čínské kultury čerpá poměrně schopně. Na druhou stranu ovšem dojde i na povídku o podobném příběhu, který by se odehrával ve středověké Číně a tento samotný příběh by byl možná o poznání zajímavější a nosnější. Proměna je totiž pořád především filmem o pubertě. V Proměně jde poté určitě najít snaha o předání nějakého toho poselství o růstu osobnosti, dospívání a důležitosti rodinných vztahů, ono předávání poselství ovšem v součtu vlastně nefunguje tak, jak by mělo. Je to přitom Pixar, který skutečně dokázal nadělovat parádní celovečerní animáky, které dokázali ukojit dětskou cílovku a zároveň v sobě mít schopně i nějaké ty dospělé motivy, které následně dokázali (i když někdy tak trochu nenápadně) předat menším divákům. Zrovna u Proměny jde ovšem v pravidelných intervalech vnímat přílišný nástup infantility, kdy se film snaží tak trochu nahlédnout do duší třináctiletých děvčat. Shi přitom též vyrůstala v Kanadě, děj filmu je zasazen do roku 2002 a přitom všem nejspíš tak trochu čerpala ze svého dětství. Přesto v jistých případech působí ono vyobrazení puberty a ženských hormonů těžce nevěrohodně. Ale třeba to něžné pohlaví může vidět jinak. Pixar tentokrát kdovíjak zajímavý nový svět nepředstavil, protože tentokrát ani neměl možnost. Celým konceptem jakoby Proměna měla blíž k animákům Walt Disney Animation, než k Pixaru. Pixar je v tom poznat tak především skrze pečlivější animaci a především i skrze onu alespoň částečnou schopnost ty silná a částečně vážná témata předat. Přesto je při sledování těžké zbavit pocitu, že Pixar tentokrát kope tak trochu druhou ligu a i přes snahu o předání oněch vážných témat vlastně působí tak trochu bez ambic. I Luca měla alespoň to krásné italské prostředí, jenže tohle se odehrává v Torontu. A to nemá takové kouzlo jako italská riviéra v Lucovi. Snahu o nějaké poselství o síle přátelství a rodině jsou přerušováni lehkými zkraty, jako moment, který naznačí, že si kamarádky hlavní hrdinky vlastně na kamarádky jen hrají (ten moment pak vlastně nikam nevede), na zjištění toho, že se hlavní hrdinka mění v červenou pandu se reaguje překvapivě klidně a závěr, který působí dojmem snahy o odkázání na Godzillu působí v součtu tak trochu nuceně. Na ony zkraty jde pořád možná tak trochu snést argument, že jde o příběh 13-leté slečny a ten její svět je i díky tomu tak trochu naivní stejně jako ona. Zajímavý je též fakt, že Luca je ve finále spíše o boji ústřední hrdinky se sebou samotnou. Přesto Proměna zůstává víceméně dějově prostá a ty poselství rozhodně nepředává dvakrát silně. A nepůsobí ani dvakrát hravě, ani dvakrát působivě. Ani vyvrcholení filmu nemá dvakrát velké srdíčko a v součtu to tak skutečně působí, že v Pixaru tentokrát nikdo nedbal na to, co na tomto studiu bylo vždy tak fascinující. Snad krom té nadále famózní animace. U Proměny jsem osobně vlastně zažil přesně ten pocit, který jsem nikdy neměl mít. A to ten pocit, že vyjdu z nějaké pixarovky a tentokrát si neřeknu, že jsem se dočkal toho možného vrcholu. Což mě o poznání víc mrzí jako člověka, který má prakticky každou pixarovku velmi rád, po Luce jsem měl ovšem i tentokrát vnitřní pocit, že Pixar zastal za očekáváními, které díky předchozím skvělým výkonům divák očekává. A i když je animace pořád fenomenální, to samé se vlastně o žádném jiném aspektu Proměny říct nedá.....

hrumsrt

10 651 bodů •21. 3. 2022

8

Po několikáte se mi stalo, že animák, ba dokonce Pixarovka mě dokázala překvapit. V posledních filmech se posunuli, začínají odbíhat od průměru a točí filmy, který nevím jestli potěší každého, ale mají smysl. Ale copak se to netýká každého? Přece všichni vyrůstáme. A ten vztah s rodiči (obzvlášťe s matkou) je tady precizní a silné téma. Upouští se od těch rádoby trapných hlášek a sází se na silná témata. Úžasný jak dobrá metafora ta červená panda je, leč teda výklad nemusí být úplně jednoznačný a věřím, že perverzi se nevyhne. Ty kamarádky mě hrozně bavily a způsob, jakým "řídily" hlavní hrdinku byl tolik skvělý. Finální akt je zase emoční ždímačka, kde už mi to přišlo malinko "přepandováno". 75%

Toren

5 295 bodů •20. 3. 2022

8

8/10. Hrozně jsem se bál, že Pixar narazí po delší době na čím dál méně častější průměr... ale obavy byly zcela zbytečné. Dospívání je bestie… a tady se bestie projevuje v podobě velké pandy červené, jenž slouží jako metafora k magické pubertě. Inovativní přístup k jinak dost klasickému tématu, který umí pracovat jak se silnou nostalgií, nepředvídatelným chováním, balíčkem pubertálních emocí, tak solidní dávkou trapných situací a gagů. V novince dochází pochopitelně i na zcela uvěřitelný konflikt mezi dítětem a rodičem a navazujícím odloučením, které útočí na správné emoce a rotující myšlenky. Baví mě... s jakou precizností a smyslem pro detail Pixar vypráví "banální" příběhy a přitom předkládá výpovědní hodnotu jako nikdo jiný z jejich konkurence a osobní vklad a zkušenosti se projevují takřka v každé scéně. Tohle bude nedoceněný střípek animované historie studia s lampičkou v logu a upřímně mě to mrzí. Jde totiž v jádru o stejně silný počin, na jaký jsme od těchto géniů běžně zvyknutí. Více: ZDE

evismaior

4 254 bodů •20. 3. 2022

7

Docela mě baví, jak se animované filmy od studia Pixar v posledních letech pokoušejí nejen o vhled do života těch správných Američanů, ale i různých jiných národností - zde konkrétně je hlavní hrdinkou třináctiletá dívka čínského původu, která s rodiči žije v čínské čtvrti kanadského Toronta. Přes den exceluje ve škole a odpoledne brigádničí jako průvodkyně po rodinném chrámu. A když se dostaví puberta a první fascinace opačným pohlavím a přijde ve "spolupráci" se starostlivou matkou první veřejný megatrapas, Mei se v rozrušení začne proměňovat v červenou pandu. Původně to podle traileru vypadalo, že film bude založený na různých vtipných situacích souvisejících s tím, že se z Mei nepředvídatelně stává obrovský chlupatý červený medvěd, ale tvůrci šli dál a zapojili do děje otázku rodinného dědictví v ženské linii. A Mei si vlastně najednou vůbec není jistá, jestli se chce téhle části své osobnosti vzdát. Což nabízí pěkné podobenství s vývojem každého člověka v té citlivé době, kdy se z dítěte respektujícícho rodiče jako bohy stává samostatně uvažující dospělá bytost zodpovědná za své dobré i špatné stránky a dokonce i za své případné běsy. Když si to takhle přeříkám, tak se mi vlastně poselství filmu hrozně líbí, ale musím říct, že byly okamžiky, kdy jsem se v kině nudila, děj se zaekával, vázl na mrtvém bodě a občas točil v kruhu, zkrátka neodsýpal tak, jak by měl a mohl.

blackkocour

3 745 bodů •17. 9. 2022

4

Dospívání dívek po Pixarovsku v Nesnázích v Malé Číně je otřes. Na furríky dvakrát vysazený nejsem, spíš vůbec, takže nemůžu stejně hodnotit jako můj kolega, ale u všech nezašitých dírách, já už si ani nepamatuju něco nadprůměrného od Pixaru, aspoň za posledních 5-7 let. Ale tak víš co, jestliže se chce zdechlá krysa zalíbit čínskému trhu, a vydělat tím nic neznamenajících pár stovek milionů navrh, tak jestli to zabralo, whatever. Proměna je další z jeden malá zbytečných animáčů, na které nebudou vznikat šmákózní hentaje, takže celý k hovnu.

Edward

2 487 bodů •29. 6. 2023

5

5/10

jonak

1 907 bodů •5. 2. 2024

9

Moje pocity jsou velmi smíšené, ale čím více nad tím přemýšlím, tak si říkám, že se mi to vlastně velmi líbilo. Velmi originální a nápaditý děj (dívka, která má v rodině děděnou "nemoc" která způsobuje, že se při vzteku změní na pandu červenou. Ačkoli to může znít trochu úsměvně, tak si film po celou dobu budete velmi užívat) v kombinaci se super pixarovskou kvalitou tvoří velmi pěkný snímek. Cílová skupina bude jitě velmi načená.

Jan Sháněl

1 721 bodů •19. 1. 2024

2

Emoce-vtip-akce. Emoce-vtip-akce. Emoce-vtip-akce. Emoce-vtip-akce. Už se nudíte? Na YouTube je krásný, krátkometrážní animák. Je jednoduchý, kreativní, emoční a řeší důležité téma. Dostal jednoho Oskara a to je vše. Natočila ho jedna čínsko-kanadská režisérka. Ta samá režisérka natočila ještě „velkej“ film. Víte jaký je problém velkých filmů? Potřebují být vtipný, rychlí, jednoduchý a složitý zároveň, potřebují velké finále a hromadu gagů. Potřebují se líbit všem, potřebují vydělat peníze. Já vím, ten film je normální, průměrný animák, ale podle mě, je to fakt škoda. A možná jsem jenom snílek, který vidí všechno jednoduše, ale stejně bych se chtěl zeptat. Co takhle dělat filmy míň „velký“?