Pojedeme k moři (2014)
4
1 721
Čau, já sem Honza. 1. Tento profil jen import z mého ČSFD, proto je hodnocení pouze v rozmezí 1 až 5 a stejně tak i recenze atd. Kinobox mi nepřijde, až tak super, proto to tak zatim i nechávám. 2. Jakékoliv hodnocení nebo recenze na tomto profilu je čistě subjektivní názor, ke kterému se stavím s maximální sebereflexí. Každá myšlenka, kterou zde zveřejníme, je pouze forma pozitivní, či negativní kritiky a jejím cílem není implementovat mne, jakožto vševědoucího pičuse, ale pouze říct co si myslím. <3. "Aloha, to je dobrý den, ale i sbohem.".
https://www.csfd.cz/uzivatel/785691-olaftruelove/prehled/ Pardubický, Pardubice, Česká republikaHodnocení 1 361
Komentáře 91
A máme, co jsme chtěli (2023)
8
Michal Kunes Kováč představuje fajn dramedii A máme, co jsme chtěli. Režisérův debut rozebírá diverzitu mezi lidmi, komunistický režim a vztahy v rodině. Nabídl příjemnou sváteční atmosféru i dramatické či dojemné chvíle. Jedna rodina, jeden den a spousta hádek, tak by se dal shrnout děj filmu, ve kterém se sejde velká rodina Čechoslováků. Potkávají se 31. prosince1992 jako „bratři“, ale ráno už budou cizinci. Klidný silvestrovský večer narušuje „pouze“ spis usvědčující Daniela z kolaborace s StB a fakt, že ráno zanikne Československo. Samotnému rozpadu federace se snímek příliš nevěnuje a mnozí ho za to kritizují. Ale velké téma je rozdílnost lidí. Film často negativně zmiňuje minulý režim, který právě odlišnosti přísně trestala usiloval o jednotu. Výrazným prvkem jsou komunikační bariéry. Kromě češtiny a slovenštiny se ve filmu skrze francouzko-anglickou přítelkyni mluví těmito jazyky. Dále vidíme dítě sledovat televizi v němčině a zazní i ruská hymna. Jiné druhy bariér zase tvoří třeba rozdílné pohledy postav na svět, náboženská příslušnost nebo věk. Podobných náznaků je v komedii spousta a dobové zasazení je dobře doplňuje. Film si na sebe bere nelehký úkol pobavit a zároveň zůstat dramatický. Tedy musí správně skloubit humor a vážnost emočních okamžiků. Zvládá to ale skvěle. Například Amálie v podání Evy Holubové komentuje dlouhé čtení spisu stručnou hláškou: „Komoušům dal moji bábovku?“ Tyto momenty dobře rozbíjí napjatou atmosféru, avšak nijak ji nezakrývají. Pohoda a drama se doplňují a pomáhá tomu i skvělý střih. Tvůrci dokázali protipóly zkombinovat i do jednoho záběru, třeba když malá holčička kreslí obrázky na kolaborační dokumenty. A máme, co jsme chtěli je pohodová dramatická komedie, která chytře poukazuje na to, jak jsou lidé složití a jiní. Vytknout se jí dá, že občas mluví až moc v heslech. Navíc otevírá témata, kterým se příliš nevěnuje. Jinak ale poskytuje to, co poslední dobou tak moc nejde tvůrcům komiksů.
Velký pán (2024)
8
Překvapivě chytré loutky. Snímek režiséra Radka Berana, který volně navazuje na jeho předchozí loutkovou pohádku Malý Pán, je milý dětský film. Zároveň nabízí i možnost se zamyslet. Příběh pojednává o lesní vesničce, kterou začínají ohrožovat Jeleňáci. Před nimi nabídne ochranu záhadný doktor Z a jeho roboti. Vše ale nakonec není tak, jak se zdá a v čele s Malým Pánem se musí vesnička postavit nečekanému nepříteli. Děj se lehce dotýká i předchozí pohádky, ale film si dobře stojí i sám o sobě. Originální loutkové provedení může působit zastarale a místy podivně, ale zároveň nabízí zážitek ze sledování zajímavě zpracovaných záběrů na českou přírodu a ručně vyrobené kulisy. Film má skvělý český dabing, který dřevěným panáčkům vdechuje život. Fajn pohádka nabízí i možnost k zamyšlení. Negativní vliv nových technologií a nebezpečí z šíření strachu snímek skvěle ukazuje pomocí záběrů na prázdný kiosek a postavy, které s hrůzou sledují chytrého muže v televizi. Scéna, kde roboti demolují jednu z chaloupek, jako by ukazovala technologie doslova ničící svět. Mladším z nás Velký Pán nabídne milý svět plný zábavných panáčků a humoru. Těm starším zase relevantní podtext, který odkazuje na modernizující se společnost a politické manipulace. Těch si lze všimnout v mnoha zemích včetně České republiky. Vytknout lze snímku leda snad, že podobné téma bylo zpracováno již mnohokrát.
Velký pán
8
Překvapivě chytré loutky. Snímek režiséra Radka Berana, který volně navazuje na jeho předchozí loutkovou pohádku Malý Pán, je milý dětský film. Zároveň nabízí i možnost se zamyslet. Příběh pojednává o lesní vesničce, kterou začínají ohrožovat Jeleňáci. Před nimi nabídne ochranu záhadný doktor Z a jeho roboti. Vše ale nakonec není tak, jak se zdá a v čele s Malým Pánem se musí vesnička postavit nečekanému nepříteli. Děj se lehce dotýká i předchozí pohádky, ale film si dobře stojí i sám o sobě. Originální loutkové provedení může působit zastarale a místy podivně, ale zároveň nabízí zážitek ze sledování zajímavě zpracovaných záběrů na českou přírodu a ručně vyrobené kulisy. Film má skvělý český dabing, který dřevěným panáčkům vdechuje život. Fajn pohádka nabízí i možnost k zamyšlení. Negativní vliv nových technologií a nebezpečí z šíření strachu snímek skvěle ukazuje pomocí záběrů na prázdný kiosek a postavy, které s hrůzou sledují chytrého muže v televizi. Scéna, kde roboti demolují jednu z chaloupek, jako by ukazovala technologie doslova ničící svět. Mladším z nás Velký Pán nabídne milý svět plný zábavných panáčků a humoru. Těm starším zase relevantní podtext, který odkazuje na modernizující se společnost a politické manipulace. Těch si lze všimnout v mnoha zemích včetně České republiky. Vytknout lze snímku leda snad, že podobné téma bylo zpracováno již mnohokrát.
Amerikánka (2024)
8
Film režiséra Viktora Tauše je, jak se dalo čekat, barevnou artovkou plnou spletitých paralel, která tlačí na emoce. Navíc se tenhle příběh stal. Amerikánka je silné drama, které v divákovi zanechá spíš hluboké dojmy než satisfakci nad dobře uzavřeným dějovým obloukem. Právě ten sledovat není snadné. Pomocí hry barev, kouzla střihu, hesel či symbolů, jako je brána u dětského domova, představuje film příběh malé Emy Černé. Ta zažívá strasti v rodině i zařízeních pro děti. Víc + rozhovor s Pavlou Beretovou: zde
Výjimečný stav (2024)
10
Do temné bažiny humoru připlouvá koráb režiséra Jana Hřebejka, rozráží vlny a ukazuje, jak proplout skrz. Významný tvůrce českých komedií se vrací, aby opět pobavil promyšlenými vtipy, absurditou a spoustou hlášek. Tentokrát ale nezakládá na rodinné vánoční atmosféře, ani literatuře Petra Šabacha, jak je u něj zvykem. Nyní se znovu spojil s kolegou z České Sody Milanem Tesařem a v její notě společně představují satirický snímek o rozhlasu a dezinformacích. Pokud si v kině na Výjimečném stavu může být divák něčím jistý, tak tím, že se zasměje. Víc: web Generace 20
Oblíbené
Oblíbená díla
Oblíbení tvůrci
+34