Recenze filmu K zemi hleď!

75%

Komentáře a recenze 65

Dle počtu bodů
Chrustyn
Chrustyn
44 045 bodů
8
Neskutečně zábavná satira, která tu nebyla snad od Dr. Divnovlásky. Vtipná kritika současné společnosti, médií a novodobých technologií s jedním z nejhvězdnějších obsazení v dějinách filmu. Film ve výsledku trpí jen na nevyvážené tempo a přepálenou stopáž, ale takovou dávku vtipu, vzteku, odporu a možná i strachu, jen tak nenajdete.
Pete69
Pete69
33 033 bodů
8
Tento snímek ukazuje možná největší problémy naší planety.. bohužel zbytečně teatrálním způsobem. Dezinformace, politikaření, vliv médií a sociálních sítí, lobing, to že se společnost více zajímá o celebrity sračky a vlastní popularitu a lajky více, než o fatální hrozby. To že na všechno existuje průzkum, ale vlastně nemáme pořádné informace a na jeden fakt existuje deset názorů odborníků a následně tisíce teorií v populaci.. Tento snímek si zaslouží 100% za scénář a poselství k možnému prozření lidstva ( čemuž já osobně nevěřím, že se někdy stane ).... ale vlastně mě i strašně nebavil a zpracováním mě hlavně první polovinu iritovalo. Závěr ale vše vynahradil.
hanys_
hanys_
18 781 bodů
8
Vypadá to, že u McKaye chce hrát každý. Tady se mu zase sešlo plno výborných herců (i v menších rolích) a v kombinaci s jednoduchým ale chytrým scénářem je z Dont Look Up místy az nechutně přesná studie lidstva. Ikdyž se teda vydává za satiru. Sdílejte a lajkujte. 8.5/10
filmfanouch6
filmfanouch6
12 654 bodů
6
Žádný hollywoodský filmař nejspíš v uplynulých letech neprošel tak výrazným vývojem jako Adam McKay. Ano, tvůrce šílených komedií Zprávař, Bratři z donucení nebo Benga v záloze sice pořád zůstal komediálnímu žánru víceméně věrný, jeho poslední dva filmy Sázka na nejistotu a Vice ovšem též byli vážnými dramaty s výraznými kritickými úspěchy a za oba filmy si McKay dokonce došel na Oscarech pro nominaci za nejlepší režii a scénář a dokonce za Sázku na nejistotu Oscara za scénář získal. I proto McKay nebude mít v budoucnu problém získat pro své novinky hvězdné obsazení, což dokazuje i obsazení jeho novinky K zemi hleď!, která je jedním z nejhvězdněji obsazených filmů posledních let. Leonardo DiCaprio, Jennifer Lawrence, Cate Blanchett, Meryl Streep, Jonah Hill, Timothée Chalamet.... a výčet by jen mohl pokračovat. McKayova novinka měla být poté krom příběhu o hrozícím konci světa především satirou a dle amerického filmového institutu dokonce patří mezi TOP 10 nejlepších filmů roku. Recenze jsou ovšem v názorech na McKayovu novinku rozpolcené. A osobně musím říct, že jsem prostě zklamanej kluk. Netflix dal McKayovi 75 milionů dolarů, ten skutečně neměl problém sehnat nabité obsazení a ve finále filmu to celé dokáže být neskutečně depresivní a vyvolat působivé emoce. Jenže je smůla, že do toho finále musí divák tak přetrpět 2 hodiny. A vše předtím v podstatě voní jako navoněná bída. Navoněná bída, která hezky vypadá, má parádní herce a její snaha rýpat do politiky a moderní společnosti v mnoha momentech solidně funguje. Jenže k čemu je to naprosto boží obsazení, když se ve finále z více než poloviny postav vyklubou bezduché karikatury? K čemu je vlastně snaha o ten satirický náhled, když McKay ve finále přejede hranu a servíruje něco, co má spíše než k satiře blíž k emocionálně nepříjemnému serióznímu dramatu a McKay si očividně v jistých bodech není se žánrem filmu tak úplně jistý a v momentech, kdy to má být vážně onu vážnost neustále shazuje? Proč to proboha trvá téměř 2 hodiny a půl, když mohlo minimálně 30 minut skončit na podlaze střižny? Samé otázky. McKay se v průběhu nadále projevuje jako schopný dirigent a o jeho režijních kvalitách není možno pochybovat. McKay od času Zprávaře či Beng v záloze jako tvůrce neskutečně vyzrál, z herců dokáže vymačkat maximum a nejen, že dle očekávání umí ukočírovat komediální pasáže, ale jdou mu i ty depresivní pasáže. Platí, že ten film pravidelně popírá sám sebe v tom, jakou náladu chce zrovna mít, o McKayových tvůrčích schopnostech ovšem prostě pochyb není. Kdo od K zemi hleď! čeká neskutečnou řachandu, která diváka pobaví od ucha k uchu, měl by se předem připravit na rychlé vystřízlivění. Humorné momenty v K zemi hleď! jsou, není jich ovšem zase tak moc. Do jisté míry možná tkví problém i v tom, že většina členů obsazení jsou charakterní herci. Leonardo Dicaprio proslulý svou svým zápalem a expresivním hereckým projevem se zde představí v roli, která je zcela odlišná od všech předchozích a DiCaprio dle očekávání opět volá o Oscara. Přesto mu v jistých momentech, které mají být vtipné chybí jisté komediální vlohy (což je vlastně šokující, když si člověk vzpomene, jak neskutečně vtipný DiCaprio byl ve Vlku z Wall Street) a role nerdského vědce je mu možná proti srsti až příliš. Což platí v podstatě o všech stěžejních hercích, snad kromě Jonaha Hilla, který opět jednou připomene, že až jednou vznikne biopic Donalda Trumpa, jednoznačně ho musí hrát právě Hill. K zemi hleď! je zajímavé právě alespoň v zobrazení pohledu společnosti na zprávy o hrozícím konci světa. Při sledování má člověk pocit, že takhle nějak by skutečně v moderní společnosti populace reagovala, McKayova satira jí v tomhle ohledu reflektuje solidně. A jen to dokazuje, že v základu bylo předurčeno K zemi hleď!´ k tomu, aby bylo skutečně dobrým filmem. Jen je tam bohužel příliš moc ale. Pravdou ovšem zůstává, že satira s takovými očividnými production values nevzniká každý den. Kameraman Linus Sandgren letos po Není čas zemřít opět dokazuje, že jeho práce s vizuálem půvabná, soundtrack Nicholase Britella má tu správnou atmosféru a při sledování má aspoň pocit, že si herci svoje role skutečně užívají. Jmenovitě Lawrence, Blanchett, Timothée Chalamet i Mark Rylance jako takový Elon Musk. A pochopitelně Meryl Streep jako takový Trump v sukni. A i proto je škoda, že se ve spojitosti s tímhle filmem nedá mluvit o dokonalosti. V průběhu se skutečně ukazuje, že McKay jisté věci až přehnaně zlehčuje a k chytré ideální satiře to má vlastně daleko a při vzpomínce na South Park prostě ukápne slzička. Především i proto, že South Park se nedrží zkrátka, což je přesný opak pocitů, které lze mít u K zemi hleď! Ani v rámci absurdity vlastně K zemi hleď! nezachází příliš daleko a působí, že tvůrci v průběhu měli stažený ocas. Což prostě zamrzí. Na samém počátku možná ambiciózní, na konci ovšem neuspokojivé. McKayovo k Zemi hleď! je filmem od šikovných tvůrců se šikovným obsazením, kterému ovšem v rámci satiry chybí ten pravý tah na branku, ze svého obsazení nedokáže vymlátit maximum a jedině finále nakonec působí speciálně. Jinak ovšem tento oscarový kandidát a vánoční dárek od Netflixu vlastně působí neskutečně nedopečeně. A krom definitivního ujasnění, že Trumpa jednou v biopicu musí hrát Hill vlastně ani není kdovíjak obohacující. Průměrný Jarda v hospodě vám toho o politice a moderní společnosti řekne víc....
avenis
avenis
11 533 bodů
10
Pááni! Tak takový skvělý film jsem nečekala. Rozjezd tak trochu ve stylu "Kontakt" (Jodie Foster) a pak už jen s lehkým pobavením sleduju jednu hořce pravdivou situaci za druhou. Hrozba, která existuje, ale politici napřed nevěří, pak populisticky zasahují, ale protože o prachy jde až na prvním místě, změní názor a strategii... rozdělená společnost. Často sledujeme střípky, jen několikapolíčkové záběry. Svět jako kaleidoskop. Tak zranitelný, tak zralý k záhubě... Memento, nebo spíš rezignace nad tím, že kdyby k něčemu podobnému došlo, pravděpodobnost, že přežijeme, bude pramalá. Shodou okolností včera Nasa vypustila nový, drahý teleskop Jamese Webba. Jen čas ukáže, jestli skrz něj něco uvidíme. :) (26.12.2021)
JosefTomas
JosefTomas
9 986 bodů
7
Pocitově za 65%, protože první půlku jsem doslova přetrpěl ten hyper-satirický nezájem, který musí postavy podstupovat a neuměl jsem přijmout tu vniveč přicházející snahu. Jenže přesně v hodině stopáže přichází odklon do úplně nového/lepšího módu a celá ta naivita se přesouvá k onomu vystřízlivění, které se společně se sociálně atakující podstatou věci stává velmi znepokojující a o naší době až moc vypovídající podívanou.
Patrikcz
Patrikcz
9 420 bodů
8
Popravdě neveděl jsem co od filmu čekat a o to více mě překvapilo, jak je tento snímek svým způsobem velmi trefnou parodií dnešního světa - pošetilost mocných, posedlost sociálními sítěmi, nezájem, naivita a hloupost lidí, korupce, znechucení obyčejného člověka vládnoucí třídou. Dá se prostě zmínit spousta situací, které jsou absurdní, ale zároveň dokonale přesné - mrkněte a udělejte si názor sami. Ve filmu navíc najdete spoustu známých tváří (nejvíce se mi líbila postava Jonaha Hilla). Podařené jsou i trefné potitulkové scény...7/10.
Klajnik
Klajnik
9 194 bodů
0
-Je před námi krize, které je nutno čelit a je absurdní, že se k tomu lidská společenství adekvátně nestaví.- Toto poselství jsem prokoukl už z traileru, ale nemyslím, že bych si kvůli tomu nemohl užít film. Dokážu se totiž u filmu totiž "jenom bavit", mi to musí být umožněno kvalitativní úrovní zábavnostních aspektů filmu. Též problém ani neleží v tom, že by mi "vadila agenda", páč s poselstvím souhlasím. Můj problém stojí na dvou rovinách, které spolu úzce souvisí - konstrukce obsahu (1.) a vkus (2.) - 1. VÝSTAVBA A SITUOVANOST DĚJE / KONSTRUKCE OBSAHU: Poselství je situovaná do děje, v jehož specifikách působí značně nerealisticky a vyumělkovaně, což ve mně vzbuzovalo jen pocity nevěrohodnosti, čemuž předejde každý schopný tvůrce. I fantaskní dílo může být prezentované uvěřitelně v rámci pravidel vlastního fikčního světa. Dont Look Up přirozeně není fantasy, nýbrž (jak by si Adam McKay jistě přál) štiplavá satira, která s nadsázkou reflektuje společenské a politické problémy. Aby však satira fungovala, tak její tvůrce musí mít pronikavý cit a vhled, aby trefně a švihácky zachytil to, co je třeba (jak se podařilo třeba Ellisovi, Haškovi nebo Hellerovi). Pokud aby tvůrce nemá potřebné kvality, tak onu notu samozřejmě netrefí a díky se jeho vtipy se budou dusit v plytkosti a banalitě. Ano, lidi si často neuvědomují závažnost situace, ale často naopak ano. Jsou nějaké důvody, kdy tomu tak je a kdy tomu tak není. Právě tyto proměnné jsou zajímavé, protože mají co dělat s psychikou a satirik by si takto mohl dovolit být ještě trefnější. McKay ale nebyl. Je tak obecný, až je vlastně zcestný. Jde mi o to, že když se takto globálním oteplováním metaforizuje v situaci k zemi se řítící komety, tak se satira rozpadne kvůli souvisejícím rozdílům. Asteroid je totiž podstatně prostší záležitost než změna klimatu, která jejíž důsledky se postupně nasčíaj během desetiletí. Lidi často nebývají kompetentní stanovovat si a zdolávat dlouhodobé cíle (viz. naše vláda se změnou každé čtyři roky). Pokud by se ale dozvěděli, že každej bez výjimky bude za 6 měsíců mrtvej, tak bychom se divili, jak se lidstvo zmobilizuje. To by totiž nebylo problémem někoho jiného. Tolik k oné specifičnosti děje, do nějž je poselství vadně zasazeno. Ta situace, do které to postavili nezapadne do sebe, skřípe to a já to nedokážu přejít stejně, jako když jsem ti povídal o té nekonzistenci ve zdolávání vzdálenosti v poslední sérii GoT a nebo Witcherovi (konkrétně díl druhé série, kde Ciri udělá průrvu do země, která poníčí hradbu hradu stojícího asi kilák daleko, načež stráž vyjede na koni a dojede k Ciri dřív, než nasedne na koně, kterého mělo o pár kroků dále). 2. SATIRIKŮV (ne)VKUS / KOMEDIÁLNÍ ROVINA DÍLA: Už v bodě prvním jsem vyargumentoval, proč je Dont Look Up je satira špatná, nefunkční, tedy neuskutečněná a tím pádem to ani satira není, nýbrž jen neúspěšný pokus o ni. To se stalo, páč scénárista je dětinskej normie, co předtím napsal a natočil jedny z nejhorších komedií, co jsem kdy viděl, a takovej hňup ať se radši nesnaží být woke. Nemá na to. Jeho hanebným nedostatkem vkusu je celý film prosycen. Jedná se o ten typický afektovaně-infantilní nemístný a banální situační americký humor, tak přítomný v těch jejich late night shows, který ve mě vyvolává jen pocity trapnosti. A ne, opravdu si nemyslím, že je to individuální. Opravdu si nemyslím, že 100 lidí má 100 chutí. Myslím si, že je to otázka vkusu, který na svém duchu většina lidí nepěstuje a proto se tak dobře baví třeba u množství současně fabrikované produkce, kde můžeme pozorovat skvosty typu: severský bůh hromu hraje Fortnite (Avengers: Endgame). Mlčky ti tedy říkám, že s tímto filmem budeš spokojen, pokud jsi byl, ty jeden debílku, baven komediální rovinou v následujících filmech: Aquaman, první i druhej Venom, filmy Taiky Waititiho a Jamese Gunna (Thor: Ragnarok, Strážci Galaxie 2, Suicide Squad 2), marvelovky víceméně obecně, Why Him?, Mike i Dave sháněj holku, Enola Holmesová, Holmes a Watson, Šprtky to chtěj taky, Bird of Prey, Mizerové 3, Piráti z Karibiku 5, Transformers (hlavně od čtyřky výš), Wonder Woman, filmy Dwaynem Johnsonem nebo Ryanem Reynoldem (Pobřežní hlídka, Jumanji, Rampage, Centrální inteligence, Jungle Cruise, Red Notice, Free Guy, 6 Underground), či pokud ti přijde vtipný Tyrese Gibson v sérii Fast and Furious.
Motinski
Motinski
7 739 bodů
5
Trefná satira na spoločnosť. V kontexte doby akú žijeme nesmierne dôležitá ale čo som nečakal, neskutočne nudná. A to nepreháňam ani trochu. V druhej polovici som si pri každej ďalšej scéne vravel že do konca je tak 15 minút. No nebolo a fakt som mal nutkanie si film pretočiť. Veľká škoda lebo zo začiatku som bol spokojný. Humor, obrazové vychytávky, šikovný scenár a herecký ansambel ktorý tak skoro pokope určite neuvidíte. Na prekvapenie ma najviac bavili Cate Blanchet s Meryl Streep a nie hlavná dvojka. V určitom momente ale prišiel zlom a stávala sa z toho priemerná záležitosť so zbytočným naťahovaním. Aj humorných situácii ubudlo, no koniec to zachránil. Ten sa mi páčil, a veľmi.
liborek_
liborek_
7 283 bodů
6
K zemi hleď! je podbízivá fraška, která se ani nesnaží zakrýt, že jejím hlavním účelem je zesměšňování "druhé strany" polarizované společnosti. A na můj vkus to s tou fraškovitostí příliš přehání. Bohulibá snaha, která zjevně stála za vznikem filmu, totiž poukázat na neřešení hrozby globálních změn klimatu, je utopená v záplavě gagů kolísavé úrovně, které se po krátké době začnou do značné míry opakovat a jejich pointa se stane předvídatelnou. Navíc samotná metafora komety ohrožující život na Zemi je příliš zjednodušující a extrémní na to, aby podnítila reflexi - byť humornou - současného stavu debaty na toto téma (a stejně zjednodušeně a extrémně zobrazuje i mezilidské vztahy). Ano, vtipy na adresu Trumpova elektorátu (a celé mašinerie kolem) v tomto filmu jsou občas (pro liberála) zábavné, jejich konzumace však vyvolává (alespoň u mě) divnou pachuť déjà vu bez katarze; podivný pocit, že se koukám na věci, které mě v reálném životě neskutečně iritují, ale nějaké uspokojení, že se z těch věcí alespoň udělá legrace, se - oproti očekávání - nedostavuje (snad protože McKay zvolil přesně ten primitivní způsob, který nic neřeší). Nikoho k uznání existence problému a nutnosti jeho rychlého řešení (změny klimatu nebo aktuálně covid) nepřesvědčíme tím, že mu povýšeně budeme říkat, že je blbec... Film tohle dělá. Sice správně poukazuje na mediální cynismus, politický oportunismus, antiintelektuální tendence a negativní vliv technologických korporací na životy obyčejných lidí i celých společností, avšak činí tak prvoplánově a selhává v tom hlavním, co dělá satiru satirou: kritika přesahem. Vlastně pouze ukazuje, co je zjevné, a nekritizuje - pouze zesměšňuje, a to na úrovni Baldwinova fraškovitého ztvárnění Trumpa v Saturday Night Live (a nataženě do neúměrné délky). V tomto smyslu film může fungovat jako pouhý ventil frustrace, nikoli jako relevantní příspěvek "kulturní fronty" do debaty o řešení jakéhokoli problému (tedy nulový přesah + jednoduchý humor na první signální; chápu, že je těžké v dnešní době Trumpů a Babišů dělat satiru, ale pouze "ukázat" Trumpa a jeho příznivce a jeho/jejich absurdní chování ještě posunout do většího extrému prostě není humorné...). Navíc McKay sám zhusta využívá to, co tak posměšně ukazuje: Svůj film postavil na povrchní řachandě, v níž zástupci elit a pohádkově bohatých a angažovaných celebrit (DiCaprio, Streep, Blanchet, Lawrence atd.) prostřednictvím globální technologické platformy (Netflix) zneužívají své diváky a jejich frustraci pro svůj "boj", a to prvoplánovým povýšeným vysmíváním se těm méně šťastným, kteří naopak zase svoji frustraci ventilují vzdornou vírou v jiné elity a jiné globální platformy. Film, který je v celku dost roztříštěný a jako komplexní satira vůbec nefunguje, je nakonec nejsilnější ve vážných momentech, zejm. ve finální scéně rodinné večeře, kdy se dobře manifestuje potřeba kolektivního semknutí a odmítnutí prázdných únikových berliček založených na sebestřednosti a nezdravém individualismu. Příznačně pro tento film jsou tyto dobré momenty vzápětí rozmělněny v kaši trapnosti zbytečných titulkových scén.