Artovka pro konzumní diváky a satira snobství a výsměch dnešní povrchní společnosti. Část na jachtě je zábavná ale úvod a poslední třetina jsou zbytečně natahované.
Zajímavý snímek, z části je to strašná kravina, ale zároveň je to velmi osobitý film, který má něco do sebe. Příběh o zhýralosti a moci bohatých.. když se ale stane katastrofa, role se změní a moc se přesouvá. Natočeno je to pěkně, trošku perverzní, ale dobré.
To bylo opravdu nečekané! Co nejdřív vypadá jako artová sračka a kritika společnosti, se dostane do hraničního bodu ve formě kapitánské večeře a od té doby koukáme na úplně jiný film. Tedy ta kritika dnešní pokřivené společnosti tam je pořád, ale v úplně jiné formě. Na prdel tady dostanou takové věci jako předsudky, nedomyšlenost equal hnutí a feminismu, povrchnost influencerství a modelingu, absurdnost snobsvtí, kapitalismus vs komunismus/socialismus a i trocha toho rasismu a hromada poblijónismu. Prostě taková ty palčivá témata současnosti. Kdyby takhle vypadala reality show Život na jachtě, možná bych se na to i díval. Možná bych to trochu zkrátil a možná bych tomu dal nějaké ocenění, protože to bylo opravdu nečekané! In den Wolken!
Vrchol filmu přišel dřív (kapitánská večeře patří k těm nejlepším a nejnechutnějším scénám v dějinách filmu), ale i pak mě to rozebrání "nejlepších lidských vlastností" bavilo dost. Kdyby byl svět v pořádku, vládlo by na Oscarech tohle dílko. 8.5/10
Nejlepší, nejchytřejší a nejzábavnější filmová satira od Parazita. Tak provokativní, chytrá, ale především funkční a komplexní satira nevzniká každý den. Trojúhelník smutku si svůj status jednoho z nejvíce chválených filmů letošního roku zaslouží už jen díky výjimečnému komentáři současné společnosti, který dokáže vyvolat smích i mráz. Parazit byl v době svého vydání označován za nejzábavnějšího vítěze Zlaté palmy od Pulp Fiction, právě Trojúhelník smutku s nimi může tvořit takový zlato-palmový trojlístek.... více zde
První dojem = proboha, co je to za slátaninu? Taková hodně netradiční, skoro dokumentaristické pojetí... Druhý dojem, po hlubokém zamyšlení = má to nějaké hlubší poselství? Napřed to vypadá, jako kritika dnešní genderově zblblé mládeže a její posedlost internetem. Potom se skokem ocitáme v úplně jiném prostředí a v úplně jiném filmu... Luxus kontra pracující, za všech okolností dokonale servilní. Kromě filozofujícího opilého kapitána, z jehož mouder jsem nepochopila nic. Manažerka těsně před zhroucením. Psychotičtí pasažéři, náznaky ponoukající k domýšlení... Absolutně odporná kapitánská večeře, kdy se nakonec poblije i záchod. Marně hledám, co tím chtěl autor říct. Pak se vítězoslavně chytám. Kdo s čím zachází, tím taky schází, napadá mě u scény s ručním granátem. A na závěr něco jako parodie na "Ztraceni". Místy vtipná, místy surová. Je třeba zabít oslici, protože hýká... je třeba zabít influencerku, protože ... A otevřený závěr, který aspoň dává možnost, aby si každý domyslel svůj konec sám.
Každoročně se mezi nejlepšími snímky toho roku umístí takový, od kterého by jste to nečekali a letos se jím stává Trojúhelník smutku. Že má severská kinematografie svoje osobité kouzlo a neotřelé přístupy, se jasně podepisuje na její rostoucí popularitě v posledních několika letech. Přirovnání k Parazitovi asi nakonec bylo na místě, když mě to možná sedlo ještě o kousíček více. Šel jsem do toho s absolutně čistou hlavou, že jediné, co jsem o filmu věděl byly tři věci - potenciál kvality, pětiráže od Torena a Wade Wrighta a že příběh bude na lodi. Někdy se vyplatí se zkrátka na nic se nedívat ani nic nečíst. A výsledek? Letošní největší překvapení a moc povedený zážitek z kina. Název není úplně náhodný, jelikož snímek by se dal zcela viditelně rozdělit na tři části (tuším, že to je i v rámci filmu nakonec rozděleno na jakési kapitoly). Úvodní part zahrnující např. večeři našich hlavních představitelů je brilatní. Kombinace společenských otázek, genderových rolí utváří poměrně inteligetní humor, který mi díky vyspělým hereckým projevům sedl na výbornou. Následuje druhý part, tedy přesun na loď, který řekl bych bude po chuti nejvíce lidem. Soustředění se na obraz společenské smetánky a pečlivě nastavovaný humor, který postupně graduje do okamžiků, které si budu ještě dlouho pamatovat. Okázalé snobství v mžiku přejde v hutnou porci zvratků a sraček, kdy je všechno podáno s takovou nadsázkou, že se ne a ne přestat smát. V tuhle chvíli si mě snímek získal takovým způsobem, že když zabrečelo dítě, já nevěděl, jestli to není v kinosále. Absurdní, odvážné ale zatraceně povedené.. Ale tvůrci chtějí jít ještě dále a celou tuhle šlechtu přenese v mžiku na ostrůvek a spouší svůj finální part. Změnou prostředí se prostřídají sociální role, materiální bohatství nemá význam, a tak se do popředí dostává zase nejnižší vrstva - manuálně zručná a světaznalá uklízečka, která si umí chytit ryby a udělat oheň. No a jak tomu bylo v pravěku, kdo umí tyhle dovednosti je přirozeným vůdcem kmene a náleží mu patřičná odměna - větší porce a právo nejatraktivnějších jedinců. Přestože mě tahle třetí část bavila nejměně a ubrala na chytrosti, pořád jí nemůžu upřít, že má svoje kouzlo. Vynikající snímek vítězící na tolika vrstvách, a který po právu patří mezi to nejlepší z letoška. /viděno v kině/ 90%
tak teda cakal som nejaku pecku kde sa nasmejem, a 3X sa usmiat za dve a pol hodiny je asi trochu malo... nuda ktora nemala konca.. stale som cakal ze sa to nejak rozbehne a ono nic... jedina scena na ktoru si spomeniem je grcanie a to fekalny humor nemusim...
Nekompromisný sociolog Ruben Östlund opět tepe do vrchních tříd společnosti, a to natolik zábavným způsobem, že i téměř dvouapůlhodinová stopáž rychle uteče. Není však jisté, jestli v divákovi poté ještě něco zásadního zůstane. Více zde.
Hodně zajímavá sonda do charakterů lidí. Popis drama/komedie tu sedí skvěle. Nejvíc asi zapsala Abigail. Ale i ostatní postavy jsou dobré. Woody tentokrát slabší. Divím se, že mě to minulo. Pobavilo mě to. Stále se to točí kolem mladého páru, který mi také mluví z duše. Hned úvodní řeč o penězích/manipulaci. Jak ze života. Určitě doporučím.