Recenze filmu Poslední noc v Soho

Komentáře a recenze 39

Chrustyn

44 045 bodů •28. 11. 2021

6

Poslední noc v Soho je jako návštěva opravdu parádního večírku. Příprava na něj trochu trvá, první nadšení je ohromné a strhující ale každá další návštěva už nepřináší mnoho nového a nakonec i začne nudit. Minimálně ze začátku vizuálně strhující a první snová návštěva je našlapaná úžasnými detaily, u kterých si divák ani neuvědomí, jak náročné muselo být je natočit. Později už přichází mírný stereotyp a herecké výkony obou představitelek nejsou dostatečně přesvědčivé, aby diváka dostatečně vtáhly do děje. Hororové prvky skoro až rušivé... Milovníci 60. let si mohou hvězdu přidat, jejich zpracování je fantastické stejně tak soundtrack.

Pete69

33 033 bodů •21. 1. 2023

7

Hodne osobitý film s vynikajícím nástupem.. dlouho jsem byl nadšený a čekal jsem, jak se to bude vyvíjet. Střední třetina filmu však nudnější a neustále se opakovalo to samé. Závěr mě však překvapil a nebýt hollywoodského závěru, bylo by to ještě lepší. Film je to každopádně zajímavý a nechal ve mě trochu rozporuplný dojem.

hanys_

18 781 bodů •26. 5. 2022

10

Jednou za čas se objeví film, který mám po skončení dát si okamžitě znovu. Fantasticky natočený, nasnímaný a zahraný muzikálový trip se slabším závěrem, který to moje nadšení ale zkrotil minimálně. Soundtrack je lahůdka, jako by ho dával do kupy Tarantinův tým.

filmfanouch6

12 654 bodů •2. 11. 2021

10

Edgar Wright měl vždy styl. A na tom si v podstatě postavil kariéru. Tvůrce volné Cornetto trilogie, Scotta Pilgrima proti zbytku světa či Baby Drivera patří z dnešního pohledu dost možná patří stylem mezi nejvýraznější tvůrce současnosti, přičemž si jeho tvůrčí styl rychle našel bohatou základnu fanoušků. Mezi Wrightovi trademarky též patří výrazné využívání hudební dramaturgie (Wright má hudbu velmi rád, jako fanoušek Sparks o nich dokonce natočil dokument The Sparks Brothers) a též práce s humorem. Bez humoru se přitom neobchází ani Wrightova novinka, Poslední noc v Soho je ovšem něčím, co Wright zatím ve své kariéře neokusil (Soumrak mrtvých se nepočítá!). Jde totiž o horor, který se stejně jako letošní Zhoubné zlo Jamese Wana výrazně inspiroval žánrem Giallo. A mohl by skvěle sednout i lidem, kteří Wrightovi předchozí tituly vlastně dvakrát nemusí. Wright měl především štěstí na obsazení dvou ústředních hereček. Thomasin McKenzie i Anya Taylor-Joy Poslední nocí v Soho potvrdili status dvou neskutečně talentovaných vycházejících hereček, které před sebou určitě mají bohatou budoucnost. McKenzie je od počátku vyobrazená jako sympatická hororová protagonistka, časem ovšem definitivně dokáže prodat peklo, kterým si její postava prochází. Její Eloise se od počátku dostává do děsivější situace a McKenzie divák při sledování tu dívku, která pomalu začíná ztrácet povědomí mezi realitou a fikcí naprosto věří. V druhé stěžejní ženské roli sekunduje Anya Taylor-Joy, přičemž je její Sandie vlastně přesným opakem Eloise. Dost možná je vlastně ženou, kterou by Eloise ve svém nitru chtěla být. I Taylor-Joy do své role dává všechno, postavy Eloise i Sandie ovšem fungují v souběžném kontrastu. Obě jsou tak trochu naivní, obě ovšem svým vlastním způsobem. Obě mají nějakou formu snu, každá z nich má ovšem svou specifickou hranici toho, jak snu dosáhnout. Scénář, který Wright napsal společně s Krysty Wilson- Caims dokáže z propojení příběhu těchto dvou postav skutečně vyždímat maximum. Při zmínce o hereckém obsazení se krom od pohledu výrazného Matta Smitha, též nadále výrazného Terence Stampa a sympatického nováčka Michaela Ajao musí zmínit i Diana Rigg. Pro paní Bondovou z Ve službách Jejího Veličenstva či Olennu Tyrell ze Hry o trůny šlo bohužel o její poslední roli. V samotném postavu poté Rigg sice nemá tolik prostoru, jakmile ovšem nastoupí na scénu, prostor si dokáže dostatečně ukrást pro sebe. A dokázat, že v září 2020 svět opravdu opustila výrazná britská herecká dáma. Ten Wright je tam pořád cítit. Krom klasicky vyšperkovaného vizuálu i právě skrze humor a opět výraznou hudební dramaturgii. Wright nadále předvádí, že má skvělý hudební vkus a film je tak plný parádní dobové hudby ze 60. let. Celkově je dobový Londýn ze 60. let zpracován úchvatně a nachází se zde hned několik popkulturních odkazů. Wright v průběhu navíc předvede, že by časem mohl definitivně realizovat muzikál, protože jakmile dojde na zpívání a tancování, Wright předvádí, že by v tomhle žánru předvedl zajímavé věci. Krom využití písní ovšem stojí za zmínku též solidní původní hudba Stevena Price. V průběhu Wright opět předvádí, že miluje kinematografii. Šetrně odkazuje na bondovky i Snídani u Tiffanyho, holt skutečně vzdává i dobovému Londýnu. Vizuální pojetí je poté skutečně výrazně inspirováno žánrem Giallo, nejvýrazněji v momentech, kdy se pracuje s neonem. Wright v průběhu parádně gradovat atmosféru a celé se to ve finále odhalí jako intenzivní psychologický teror, kde Wright pomalu tahá diváka za nos, aby v závěru vytasil nečekané trumfy. Dle jeho slov bylo jeho cílem to, aby divák odhaloval příběh postupně jako Eloise a jeho vypravěčská vize se mu v tomhle ohledu vydařila na jedničku. Za zmínku stojí i výrazné kamerové hrátky Jung-hoon Junga, solidní práce se střihem a především Wrightův styl v té nejlepší podobě. Osobně bych se nebál označit Poslední noc v Soho za jeho nejvýraznější a očividně i nejambicióznější film, který dokáže dostatečně uspokojit i diváky, kterým Wrightův neposedný styl obvykle nesedne a jeho filmy jim přijdou jako naleštěné nic. Wright skutečně natočil chytrý psychologický horor, který navíc chvílemi přeskakuje mezi žánry. Dokáže obstát jako romance i intenzivní horor, která dokáže být v pravých momentech adekvátně nepříjemná a působí dojmem, že za kamerou stojí někdo sebejistý, kdo přesně ví, co chce od lidí před kamerou i za ní. I díky čerpání z Giallo žánru možná Poslední noc v Soho někdy tak trochu skáče do absurdních vod, i to je ovšem součástí hry. A kdo ty pravidla prokoukne, nečeká ho nic jiného než neskutečně silný zážitek. Milostný dopis Londýnu ze 60. let, který občas připomene i samotné filmy Alfreda Hitchcocka, občas při jeho sledování skutečně rychle vyplynou na povrch vzpomínky na Wanovo Zhoubné zlo a v součtu se směle zapíše jako dost možná nejlepší horor roku. Wright umí propojit audio i vizuál v intenzivní podívanou, která je zatím to nejlepší, co šikovný Brit předvedl. Po letošních The Sparks Brothers tudíž další trefa do černého a nyní jen stačí doufat, že po nové adaptaci The Running Mana Wright skutečně natočí muzikál........

hrumsrt

10 906 bodů •27. 11. 2021

7

S Wrightovými filmy jsem zatím měl pomálu zkušeností, každopádně z toho, co jsem viděl, tak si neutvářím nějaký sourodý obraz.. Na tenhle film jsem se těšil, jelikož mám rád vykreslení 60. let a přesně takhle si to nějak představuji - perfektní hudba, stylové šaty. Fakt audiovizuálně je ten film naprosto boží! Ale problémem je děj, tempo jaké nasadil a hlavně ta kompozice. Strašně dlouho se tam v podstatě nic neděje a prakticky všechno, co se děje v přítomnosti mě nudilo. Holt kouzlo šedesátek mě zaujalo daleko více, ale ani tam to v podstatě dlouho nikam nevede, jen to má lepší vohoz. Velkým tématem těch snů, vizí nebo co to je, tak nějak měla být rovnoprávnost, tedy diskriminace žen, a jak byly v podstatě jen objekt. S překvapením si to hlavní hrdinka užívala?! Bylo poznat, že je to malá holka plná ideálů, že si s tím hlavu moc nelámala. Kdo mě ale bavil byla prostě Anya Taylor-Joy, která je ta tak obrovský potenciál, že i tohle je pro ni holt málo. Ten závěr mě mile překvapil, a tak nějak se mi z toho cosi pospojovalo, že jsem vcelku spojený. Jediné co nechápu jsou ty duchařské prvky, ty snahy o hororovou tématiku, jež mi do toho absolutně nepasuje. V pohodě se dalo vsadit jen na dramatičtější stavy ze střetů mezi sny a realitou. Ano, nakonec to má mít opodstatnění, ale to mi nestačí. Finále bylo fajn, trošku cosi pohasilo, ale i tak problémem pro mě je, že to bylo nehorázně předvídatelné. Ta baba to měla napsané v očích, už když si čtu synopsi ;D. Spolu tak se slabším úvodem, je z toho pro mě originální, ale v podstatě průměrný snímek. 70%

JosefTomas

9 986 bodů •3. 12. 2021

6.5

Někde na půli cesty mezi očekávanou spokojeností a upřímným zklamáním. Edgar Wright je vizuální expert na všemožné přechody scén, výběr soundtracku, rychlého střihu a vlastně ve všem možném. Jen v Poslední noci mu to nejde tak, jak by mohlo. V první třetině jede vlastně ukázkovou filmařinu, která je mu tak známá a vizuální spektákl servíruje bez jediného škobrtnutí. Bohužel v půlce člověk zjistí, že vlastně nemá moc co vyprávět a místo scénáristické hříčky servíruje netypický (a bohužel ne v tom dobrém slova smyslu) horor(?), který děsí jen tím, že filmař takového ražení, jako je Wright, ho neumí náležitě prodat. Přitom stylově je to nádherné, hudebně přesné a nostalgicky přívětivé, ale jakmile začne v druhé půlce hlavní postava (neodolatelná Thomasin McKenzie) něco řešit, začíná na povrch vyplouvat ta prázdnota, skrývající se za předvídatelností a klišé. Nerad to říkám, ale příští film by měl Edgar zkusit jen režii a scénář nechat někomu jinému.

Wally007

9 625 bodů •12. 3. 2022

6

Film bych rozdělil na tři části...první šedesátková super, prostřední zmatená nic moc a poslední strašidelná a vypointovaná opět super. K tomu skvělá hudba, barevná 60. léta a skvělé výkony Thomasin a Anyi. Lehký nadprůměr...škoda toho nudného středu.

Klajnik

9 194 bodů •19. 11. 2021

0

Občas to má pěknou kameru a vizuál, ale fakt jenom občas. Tyto momenty jsou z časové linky šedesátých let, která nehraje prim. Linka ze současnosti je naopak audiovizuálně nezajímavá. Tvůrci nevyložili příliš iniciativy na to, aby i ta nějak vypadala. Každopádně těch pár světlých momentů je dost málo na to, aby mě dění filmu vtáhlo, bavilo nebo zajímalo. Neschopnost tvůrce mě upoutat dosahovala takých vrcholů, že jsem po celou dobu sledování zůstal chladným. Způsobeno je to protagonistkou, kterou hraje McKenzie, jejíž svou roli šedé myšky, která je mi nesympatická. Nepomáhá ani fakt, že ona postava často mimo a spoustu věcí skoro fatálně posere. Záhadu pak vyřeší spíše náhodou než svými vlastními schopnostmi. Samotná záhada mě pak vůbec nezajímala. Celé je to bezpředmětné a umělé. Příkladem nechť je třeba ten vztah protagonistky a toho černocha s předkusem. Scénárista by mohl vytvořit nějaké podobnosti, kvůli nimž by k sobě postavy nalezli vzájemnost, jenže zde není důvod, aby o ní tak usiloval. Přesto tak s velkou dávkou trpělivosti činí, ačkoliv se k němu protagonistka moc pěkně nemá a často chová jak schizofrenik. Je to ale napsané ve scénáři, takže ty postavy jsou k sobě uměle vázány. Chybí tomu zkrátka organičnost/uvěřitelnost. Horor to samozřejmě taky není, což by mi nevadilo, kdyby to jinak byl dobrej film. Mnohem radši bych vyděl feministickej film jen o té lince ze šedesátek, kdy Anyu Taylor-Joy pase Matt Smith a ona se s tímto vykořisťováním a životem prostitutky musí vypořádávat. Namísto toho jsme dostali jakousi duchařskou detektivku, kde šedá náctiletá myška, která se médiem, pátrá po něčem, co se stalo v minulosti.