Ve srovnání s čímkoliv od Leoneho, velice slabý western, kde nechybí tajemný hrdina, drsný padouch ani žena v nesnázích. Vyjma úžasné scény s kulometem, film příliš nezaujme.
Lepší Spaghetti Western s výborným Francem Nerem. Bohužel je znát, že se točilo v malém westernovém městečku téměř apokalyptického vzhledu a to film trošku sráželo. Příběh je to akční, kulek jako máku a u filmu stačí vypnout mozek a nechat se unášet proudem přestřelek.
Začne to skvěle - muž táhnoucí rakev, záchrana bezbranné ženy, osamělý pistolník, mlčenlivý a když něco řekne, spíš to cedí mezi zuby. V liduprázdném městečku jen bahno, děvky, salón... a pak přijde na řadu kulomet. Pravda, kulomet je nesmysl s nekonečným množstvím nábojů a lehký jako pírko. Ale až po sem je to úctyhodná pocta westernu staré školy... S bandou Mexičanů ale přijde problém. Krádež zlata z fortu, zlato vypadající (a asi i vážící) jak müsli, nemožné množství mrtvol - no jo, když padouši tomu jdou tak trochu naproti, když samovolně vbíhají do střel. A degradace děje do stupidní polohy. Ani ten Franco Nero už není takovej borec, přestože charisma může hrstmi rozdávat. Celkově ta kvalita filmu stojí za prd, ale nelze tomu upřít fakt, že zde vznikla když už ne legendární, tak alespoň nezapomenutelná postava. A taky docela chytlavá úvodní píseň.
Film lehce vybočující z šedého průměru, protože táhnout rakev se svým "pokladem" je celkem originální, ale děj je pak hrozně brutální. Ubližuje se nejen mužům, ale i ženám, což je něco, na co se ráda nedívám. Závěr na hřbitově mi připadal hodně nelogický. Ty zmučené pracky by přece zbraň asi neudržely...
Fajn béčko. Nelze mu občas upřít styl, ale ta italština dojmu moc nenapomáhá a scénáristicky je to přeci jen pěkná slabota. Jde to poznat na dialozích i výstavbě příběhu. Djangovi se však přiznává jistá míra brutality. Nejexplicitnějším výjevem je, hádám, uříznutí ucha a následné vložení do ubožákových úst, což mi přišlo slabé. Během scény, kdy Django pokropí asi 40 chlapů rychlopalným kulomatem nic moc explicitního k vidění nebylo. Nejen v tomto směru doporučuji spíš Peckinpahovu Divokou Bandu. Částečně to ale zachraňuje Bacalova hudba, u níž není divu, že ji Tarantino převzal i do svého Nespoutaného Djanga, ale Leone měl Morriconeho a jeho westerny jsou zkrátka kvalitativně jinde.
pozeral som to s anglickym dabingom (ktory je absolutne hrozny) tak to ma trocha ovplyvnilo hodnotit nadol... franco nero je dost dobry, rakva je vynikajuci napad ale corbucci (ktory neskor nakrutil vela westernov kde zaner inovoval a zasiel az tak daleko ze necha hlavneho hrdinu zomriet a zloducha odcvalat vitazne do zapadu slnka) rozhodne nie je tak dobry ako leone (ktory v istom roku vyrukoval s the good, bad and ugly), tak djangovy nieco chyba aby sa zaradil medzi vecne klasiky... na rozdiel od vacsiny tu sa mi hudba dost nepacila!
Začátek nemá chybu, dokonale stylová ponurá atmosféra, bláto, mlha a chlapík, co za sebou táhne rakev skrývající trochu jiný obsah, než je obvyklé. Pravda tento chlapík by rakváře uživil. Klasický mstitel s absencí romantických spádů. O co méně realistické o to víc stylové. Sympatické, že nenudí a má spád. Akorát ta bahenní rvačka byla slabší. Chápu, že se moc líbilo Tarantinovi. Akorát se mohl trochu inspirovat i délkou původního Djanga.
Dlouho jsem neviděl větší technickou fušeřinu. U kulometu se nepohybuje pás s náboji, což nelze přehlédnout. A také jsem netušil, že člověku doroste uříznuté ucho. No, ale jinak je to celkem slušné, čas uteče jak voda a hlucho je jen sem tam. Dějově to není nic nového ani s přihlédnutím roku výroby. Myslím, že šedesátka bude tak akorát. I přes ten ne zrovna duchaplný konec.