Recenze filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntág

Komentáře a recenze 45

Brenan88

47 170 bodů •15. 3. 2017

8.5

Dědictví aneb kurvahošigutntag je nehynoucí klasika české filmografie. Paní režisérce Chytilové se podařilo skvěle zachytit to burantství,které nastane,když člověk z chudých poměrů získá bohatství. Navíc Bolek Polívka se roli Bohuše chopil na jedničku a vtiskl do ní i kus sebe. Ty hlášky,které ze sebe sypal,ať už byly napsané,nebo z čisté improvizace a opilství stojí opravdu za to si film pustit.

Chrustyn

44 045 bodů •17. 5. 2007

8

Film první polovinu překypuje dokonalými hláškami. Škoda, že druhá už je značně pomalejší. Přesto legendární a kultovní záležitost.

martin-mickey-stusak

36 725 bodů •28. 2. 2015

6

Dá se říci, že snímek uzrál jako víno. V době uvedení to byl počin nepatřičný a velmi podivný. Děj se neskutečně táhl, scény viditelně natahovány a velmi časté vulgarismy mnohé urážely. Dnes se na to díváme jako na vynikají moravskou komedii plnou nezapomenutelných hlášek, výjevů a aforismů. Byla tu zvýrazněna ponurost porevoluční doby, což se povedlo. Nezaměnitelný rukopis Věry Chytilové a herecký výkon Bolka Polívky tomu dalo šťávu a ohromnou reálnost. Inu, je to ukázka toho, že některé snímky prostě potřebují svůj čas.

Pete69

33 033 bodů •12. 8. 2017

9.5

Tato komedie je kontroverzní. Znám hodně lidí, kteří nemohou ty křupany ani vidět, ani slyšet .. ( jejich slovy ) Většina si však křupanského Bohůša a jeho kumpány zamilovala. Co minuta, to neskutečná scéna a hlavně životní role Bolka Polívky ( v mých očích ). Dnes už je tato komedie patří mezi klasiku a nevěřím, že by kdy zapadla do šedého archivu.

kunafix

20 062 bodů •9. 3. 2023

10

Co si budem povídat - myslím, že zatím nepřekonaná česká komedie. Od té doby se nenatočilo nic, co by se v počtu hlášek a kadenci vtipů aspoň přiblížilo. Přitom děj odsejpá, furt se tam něco děje a není to jen blbá výplň, ale vždy něco, co tam patří. Polívka býval dobrej herec už tenkrát, ale tímhle nastolil úplně novou příčku - jednoznačně to nejlepší, co kdy udělal. Nevím, jestli to docení i zahraniční publikum, ale asi ne a to je úplně jedno. Náš lokální buran a ochlasta zůstane lokální buran a ochlasta. Samo za sebe mluví to, jak tolik hlášek zlidovělo a používají se v normální mluvě. I ty sprosté. A já to můžu jedině schvalovat. Pro českého filmového diváka by měla být ta největší povinnost si tohle pustit, aby věděl, jak je to dobré. Protože kdo neviděl, nikdy se nebude v plno věcech chytat.

hanys_

18 781 bodů •27. 4. 2005

8

Má to říz. Ostrá domácí komedie, ve které mi Bolek ještě nelezl na nervy a sprosté slova nezněly samoúčelně ani od paní prezidentové. Tak trochu přízrak, který ztělesňuje všechno, co mi na tuzemských filmech vadí a přesto mě vždycky pobaví. 7/10

lamps

15 327 bodů •13. 5. 2016

8

Co k tomuhle fenoménu ještě dodávat? Polívka ani moc hrát nemusel, protože přesně takhle by dopadl, kdyby se onehdy nedal na herectví, Donutil jako vždy i ve vedlejší roli nezapomenutelný a Věra Chytilová diriguje svůj životní snímek úžasně plynule a hlavně úderně. Veškeré fórky, narážky a dokonce i Bohoušovy morální poučky, jakkoli buranské a přitažené za vlasy, mají ruku v ruce s těžce vytěžovanou sklenkou slivovice neskutečnou sílu a právem se staly pevnou součástí naší kultury. Sice si to asi jen tak znovu nepustím, ale můžu si být jistý tím, že tohle dědictví mi vždycky zaručeně zvedne náladu..

filmfanouch6

12 654 bodů •6. 7. 2016

10

,,A teď si vás kúpím všecky!´´ Kultovní Dědictví aneb Kurvahošigutntág před 30 lety dorazilo do českých kin a potkalo se s částečným nepochopením. Chválené režisérce Věře Chytilové byl v několika případech vyčítán pokles oproti její předchozí tvorbě, pokles na úroveň komedií Zdeňka Trošky. Jenže mnozí to prokoukli od počátku, ti druzí poté naopak časem. I proto v roce 2019 při výběru 10 nejlepších filmů porevoluční kinematografie mohlo Dědictví skončit na krásném bronzovém místě a zaostat pouze za Kouřem Tomáše Vorla a Koljou Jana Svěráka. Věra Chytilová totiž ve skutečnosti v roce 1992 nenatočila buranskou komedii, ale jednu z nejchytřejších a zároveň nejzábavnějších komedií české kinematografie. Film našlapaný ikonickými hláškami a gagy, přesně takovými, které se ani po několikanásobném zhlédnutí prostě neomrzí. V jádru přitom Dědictví zůstává satirou i výpovědí o počáteční porevoluční době. Bohušovi Stejskalovi se tehdy splnil sen mnohých, Věra Chytilová poté zachytila to, jak to vypadá, když někdo jako Bohuš přijde k penězům. A neopomněla přitom na své filmařské schopnosti. První dáma české kinematografie ve svých filmech většinou pracovala s lidskými slabostmi, sázela přitom i na absurdní humory či výkony neherců. I těch je v Dědictví aneb Kurvahošigutntág dost (Anna Pantůčková jako Teta navždy bude patřit mezi ty nejlegendárnější), Dědictví ovšem stojí především na Bolku Polívkovi, který v Bohumilu Stejskalovi objevil životní roli a dokázal z buranského protagonisty udělat sympaťáka, který se pro spousty lidí stal prototypem průměrného moravského burana. Jenomže obvinit Dědictví aneb Kurvahošigutntág z propagace buranství by bylo stejně krátkozraké jako obvinit Klub rváčů z podpory terorismu. Polívka táhne celý film nejen svým proslulým klaunstvím, ale i schopností prodat vážnější momenty, které z Bohuše dělají ještě o trochu více sympatického burana, kterého náhlý přístup k drahým restauracím, nevěstincům, pštrosům, Karlům Gottům a kolotočům dovede k tragikomickému setkání s realitou. Pravou povahou svých blízkých přátel a spoluobyvatel, že vše si dost možná přeci jen koupit nejde a všeho jednou může dojít k nějakému konci. Větší nadstavbu tomu všemu ovšem dodává i vyvrcholení filmu, které opět vybízí k zatemnění smyslů a cílevědomé snaze si opět koupit všechny a vše. Právě finále je díky tomu výtečnou třešničkou na dortu celého filmu. Počátkem 90. let nadále probíhalo vyrovnávání se s pádem socialismu, někteří se přes něj přenést nedokázali, někteří nedokázali si naopak přivlastnit vymoženosti a přístupy západního, dosud zablokovaného světa. Dědictví to vše dokáže krásně prodat, klíčové je ovšem právě ono prozkoumávání toho, co chlápek s doposud holou prdelí dokáže nadělat s velkou hromadou peněz. Od počátku se dá čekat cirkus, který funguje nejen díky Polívkově komediálnímu nadání, ale právě i citu Chýlkové pro humor. Kdo v tom vidí jen buranství a pokles Chýlkové, ten si objektivně zaslouží jen výsměch. Dědictví aneb Kurvahošigutntág ovšem především skutečně zůstane nadčasovým dílem, protože reflexe 90. let do velké míry pořád obstojí i jako reflexe současnosti. Uteklo sice 30 let, odkaz prvního Dědictví tak trochu nedůstojně vyloženě pomočilo pokračování s názvem Dědictví aneb Kurva se neříká, spousty těch satirických kopanců ovšem obstojí i po letech. Dědictví aneb Kurvahošigutntág ovšem především zůstává jedním z nejzábavnějších i nejzásadnějších filmových klenotů české kinematografie.....

avenis

11 546 bodů •9. 7. 2024

7

Už když byl film nový, líbíl se mi s výhradami. Národ si tuto frašku o porevolučním zbohatlíkovi, který si to nezasloužil, přijalo za svůj národní majetek a hlášky dodnes kolují v běžném životě. Nelze Chytilové upřít, že se jí to povedlo. Ale jednotlivé scény jsou blbě pospojované, takže celek působí jako spousta Polívkových samostatných skečů. "Mně je tak blbě, že nemám ani tužku."