Recenze filmu Zabijáci rozkvetlého měsíce

Komentáře a recenze 69

Chrustyn

44 045 bodů •21. 10. 2023

8

Mistrný vypravěč Martin Scorsese a jeho rozmáchlá freska o lidské chamtivosti a o tom, že peníze jsou vždy až na prvním místě. 3 a půl hodiny dlouhý a divácky nepříliš jednoduchý film, který i přes neakčnost, nulové napětí a pouze okrajovou kriminální zápletku, dokáže vtáhnout. Je to spojení mistrné režie, poutavého scénáře a bezchybných hereckých výkonů, které není standardem a o to větší radost je něco podobného v kině vidět. Je to náročné, vyčerpávající ale velkolepé a vtahující. Scorsesemu je 81 a pořád má režii v paži jako málokdo.

Pete69

33 045 bodů •18. 2. 2024

9

Velká paráda Martina Scorsese. Film je opravdu extra dlouhý, ale právě proto si může divák dopřát spousty detailů a zajímavý příběh z prostředí Indiánů a bílých, užít naplno. Je to vyprávěno s takovou poctivostí, že jsem si na konci filmu dokázal v rychlosti přehrát vše od začátku až do konce ve své paměti. Robert de Niro a Leonardo DiCaprio.. dvorní herci Martina Scorsese ze sebe opět vymačkali maximum. Skvělý film.

avenis

11 610 bodů •10. 12. 2024

10

Jsou filmy, které prostě nemají chybu. Tento je jedním z nich. Nepozná se to podle polohy nože a vidličky nebo podle vedení vysokého napětí v půlvteřinovém záběru, ale podle toho, že tři hodiny filmu se prolnou s mým životem a já ani nedýchám, protože film žiju. Vůbec jsem nečekala, jak naprosto odlišnou optikou bude film natočený, tím chci říct, že tu sice jde o indiánskou tématiku, ale jinak, než jsme zvyklí. Kmen Osedžů je bohatý a bílí usedlíci s nimi navenek vycházejí, přátelí se, dokonce se s nimi spojují v manželství. Ale pod tímto pokryteckým obalem se skrývá hamižnost, bezcitnost, opovržení a krutost.

hrumsrt

10 976 bodů •14. 1. 2024

9

Žijeme v opravdu výjimečné době a to nejen z hlediska porovnání dnešní kvality života vůči zobrazeným dvacátým letům minulého století, ale současně máme každý rok tak pestrou a kvalitou oplývající filmovou nabídku. A i když souhlasím, že se v minulosti k filmům přistupovalo jinak, a že dnešní mainstreamová tvorba či válcování filmů seriály tomu neprospívá, tak stejně tohle je pro diváka překrásná doba.. Martin Scorsese je můj nejoblíbenější režisér a zkrátka v jeho podání filmy vypadají úplně jinak. Jde o nejlepšího vypravěče, kterému bych s klidem dovolil převyprávět i svůj vlastní život. A já jsem o to radši, že v osmdesátce dokáže pořád solit tak parádní kousky, kdy navíc jde o jeho velkolepý návrat po kratší pauze a především po dvou jeho slabších snímcích opět udeřil do správného... Tentokrát se nejedná o žádnou další Scorseseovskou gangsterku, nýbrž o velkolepou exkurzi do "velké Ameriky" na začátku 20. století, kde tématem je kriminální příběh napříč střetu dvou kultur zahrnující původní obyvatele Ameriky... A my se jako diváci díváme na historii jednoho indiánského kmene - Osedžů, který se díky objevení ropy stal ku poměru na svůj počet příslušníků kmene nejbohatším národem na světě. Ale bohatství s sebou přináší řadu strastí a především na sebe poutá pozornost okolí a těch, kteří ve vás vidí více než peníze, tolik nebude.. Tenhle hutný více než tříhodinový příběh by se dal rozdělit do tří kompozičních částí, z nichž by mohla třeba vzniknout i jedna z nejlepších minisérií všech dob. Nejprve Scorsese představuje mnou milovanou expozici, což je pro mě část filmového vyprávění, kterou tenhle velikán umí ze všech nejlépe a bohužel jsem měl z většiny jeho kousků v současném století dojem, že zrovna expozici pokaždé nejvíce osekal, aby dostal do kin divácky přívětivější podívanou. Po delší době návrat k masivní expozici přišel až v nenáviděném (ale taky nedoceněném) Irčanovi a tady se na ni naštěstí taky nezapomíná.. Proto nám film v úvodu představuje hlavní postavy a snaží se diváka naladit na vlnu, se kterou bude příběh vyprávěn. A snad i poprvé (nebo aspoň vzácně) pod Scorseseho taktovkou je v úvodu věnován prostor nastolení milostné linky, kde se nám představuje Ernest (coby válkou ošlehaný Leonardo DiCaprio) a Molie (fantastická Lily Gladstone, která mě ze všech bavila nejvíce), tedy základní dvojice filmu. On je válečný veterán a ona dědička bohatých indiánů. I možná proto, že nejde zkraje přesně říct, zda jde o upřímnou lásku přeměněnou v manželství nebo zkrátka jen manželství pro peníze, sledujete je o to pozorněji. Ovšem postupně napříč filmem jsem právě jejich vzájemným projevům náklonnosti uvěřil a kdykoli na ně zase došlo přišli mi krásně milé.. Sledujeme představení původního indiánského kmene Osedžů, kterými se prostřednictvím postavy Ernesta stáváme jako diváci součástí, což nám ukazuje jejich tradice, oslavy a specifikum jejich bohatého života. Takové indiány jste na plátně ještě neviděli.. Zase jsem se vrátil do časů, kdy jsem nakoukával Scorseseho nejslavnější kousky a byl opět úplně polapen do způsobu, jakým on představuje a vypráví tyhle každodenní všednosti... Po tom, co už známe motivace postav a jsme seznámeni s jejich světem, kde jako divák opět nabývám pocitu, že všechny postavy něco dělají, i když nejsou na plátně, přejde příběh do své prostřední části, v níž se snaží představit, o čem “Zabijáci“ skutečně budou.. A jak bývá zvykem, tak právě tady Scorsese přechází do kriminálního žánru svého filmu a postupně zalévá svůj svět tmou a krví.. Pod taktovkou vlivných tahačů za nitky v čele se strýčkem hlavního hrdiny, kterého neztvárňuje nikdo jiný než Robert De Niro, který tak uvádí již svou jubilejní desátou spolupráci s tímhle newyorkským režisérským velikánem, se představuje plán, kde jmění nejbohatšího národa na světě přejde do rukou Ernesta a následně až k němu samotnému.. Poznáváme tak skutečnou podstatu vztahu Ernesta a Molie, kde už je na každém, zda jejich lásce pořád věří. Třeba mě to možná trošku naivně stačí a já jim ji v očích viděl.. Plánem je udělat z Molie dědičku veškerého Osedžského jmění a uvést ho v Ernestovo disponování.. Jenže tohohle se bez zvráceného zabíjení svých bližních nedá dostát. Na tuhle prácičku musíte mít pořádnou absenci charakteru a být tím správným sviňákem, který bude vrážet ostří do zad těm, kteří ho vzali mezi sebe… Všechno vraždění si Scorsese tradičně explicitně neužívá, každou další smrt schovává a používá ji jen jako prostředek v rámci příběhu. Ale tohle přece nemůže projít a křesťanstvím spjatý režisér si dostane svojí odplaty i v tomhle případě, a tak si můžeme být jistí, že biblická zásada „boží mlýny melou..“ zařídí své.. V příběhově nejzásadnější prostřední části, kde film představuje svůj směr, ale taky nastává největší problém samotného vyprávění a ambiciózního Scorseseho začne dohánět ego a rozhodnutí roztáhnout divácký zážitek do více než tříhodinové podívané, která délkou poráží i klasickou kino verzi Návratu krále, způsobuje mírně vleklou podívanou, kde sice pořád je všechno obhajitelné, ale spíše jsem tady jako divák nejvíce sváděl boj s pozorností.. No a jedeme do finále, které sice ve Scorseseho podání zase znamená skoro hodinovou záležitost, ale po pro mě roztáhnutém prostředku, jde o naprosto odlišné tempo, které navíc střídá jednu zajímavější a zadostiučiňující dialogovou přestřelku za druhou.. Změnou v příběhu a začátkem posledního aktu je příjezd Toma Whitea, agenta FBI, který přichází vyřešit indiánské vraždy a potrestat viníky. A opět musíme chápat, že nejde o normální indiány, nýbrž o nejbohatší lidi z města, kteří prakticky rozhodují o všech oficialitách.. Do role agenta si Scorsese obsadil Jesse Plemonse, kterého si naťuknul už v menší roli v předchozím Irčanovi. Na Plemonsovi vidíte, jaký má na filmy vkus, a že mu záleží na spolupráci s předními jmény a když mu občas zařídí nějakou tu nominace, taky se neurazí.. Stahující se smyčka vyšetřování FBI okolo provinilého Ernesta, kterého by přece díky jeho úzkému spojení s kmenem Osedžů nikdo nepodezíral, tak dokázala opět nakopnout příběh úplně odlišným způsobem. A i když bych třeba samotné zapojení FBI čekal větší s propracovanějším soustředěním na vyšetřování, navíc když si vezmeme, že má Scorsese za sebou třeba Prokletý ostrov, který se skoro po celou dobu motá okolo rutinního vyšetřování, tak na tohle se Killers už ani nemají čas soustředit.. Trošku to vykupuje samotnými výslechy ústředních postav, ale jakoby se uzavření příběhu už nikdo tolik věnovat nechtěl, anebo považoval za nevhodné tam diváky držet ještě o půlhodiny déle.. Přesto jsou ale všechny tyhle poslední konverzačky mezi ústředními postavami natolik vyhrocené tíživostí situace, které musí diváka v názoru na vztah Ernesta s Molie neustále znervózňovat, zda třeba neodsoudil Ernesta jako osobu příliš brzo nebo naopak moc pozdě.. Samotný soudní proces je nabitý emocemi a řadou velkých hereckých osob v drobných rolí, jen aby se navždy staly součástí Scorseseho práce. Nakonec musí zvítězit spravedlnost a stejně jako divák si to bude muset i Ernest na dost dlouho odsedět. P.S. Osobně moc děkuji za uzavření některých linek skrze závěrečný titulkový epilog... Bylo by jednoduché tuhle Scorseseho novinku pro svoji stopáž a možná až moc proamerický příběh odsoudit, ale i ve svém 26. případě přichází s celovečerní (doslova!) podívanou, která nemá v dnešní době obdoby. Už není prostor na to si na jeho styl zvykat a dávat mu šance, tohle není takové, že vám nesedlo nic předtím a teď to bude náhodou jiné. Jenže když se podíváte, co každý rok vychází za filmy, tak tyhle masivní příběhové epopeje točí už opravdu jen on. A já mu za to taky vysoce děkuji.. Užíval jsem si tu geniálně vyspělou práci s kamerou, která staticky nestojí uprostřed domu či ulice, kde postavy něco řeší, ale doprovází je dle potřeby a kdykoli přejde do venkovního prostředí vdechuje barvitě pestré krajině vůni. Mám chtít, aby to bylo kratší, když to co by ostatní nejspíše krátili tedy vztahově seznamovací úvod mě vyloženě hladí po duši. A i když si myslím, že dojde na místa, kde se tempo vleče a příběh přešlapuje, tak si nejsem tolik jistý jestli nejde spíše o projev únavy, který by se dal eliminovat kratší pauzou, jakou si ale v kině nedáte.. Nešel bych na to v očekávání revolučního a už vůbec, že tentokrát si třeba k režisérovi najdu cestu. Jde o další ukázku výjimečnosti a talentu pro mě nejlepšího režiséra a vypravěče, kde si rozhodně nemůžete stěžovat na povrchnost charakterů postav.. Žijeme v překrásné době, v níž se můžete na půlden zavřít do kina a sledovat režisérovu představu historie, které by v jiných rukách mohlo působit jako vypočítaný tah odnést si zlatou sošku, protože na podobná témata Akademie slyší a bohužel často bez skutečného kvalitativního obsahu, ale Scorsese ještě zastihl Oskary, když udělování dávalo větší divácký smysl a nešlo o kritické docenění a rozhodnutí, nad kterými pro diváka ani nemá cenu přemýšlet.. Bez ohledu na divácké přijetí, při němž nutno podotknout, že každý, kdo po celou stopáž filmu udrží pozornost, si zaslouží zvláštní uznání. Skutečně bych nepřál vidět mou maličkost v první a třetí hodině sledování, kde ve vás svými úsměvy asi budu vyloženě probouzet agresi.. Ale tohle je ultimátní vypravěčská onanie, v níž se Scorsese nekompromisně vysmívá dnešní zrychlené době a rozhodně to nehodlá usnadnit ani divákům.. Jenže kdo si jako já umí najít cestu a třeba bude nadšen, navíc přiznávám, že ve mně každým dnem příběh zraje.. Není to nejlepší Scorseseho biják, ale tenhle dědoušek pořád zatraceně umí! A já mu za to nesmírně děkuji.. /viděno v kině/ 90%

Wally007

9 625 bodů •18. 7. 2024

8

Filmařsky velmi dobře odvedená práce...zajímavý pohled do dějin USA o kterých se asi moc nemluví a na které není tahle výspa demokracie a rovnosti hrdá... Původně jsem chtěl být kritický k délce snímku, ale ve finále si moc dobře neumím představit, kde by se ten čas dal ušetřit...takže za mne opravdu dobré i když dlouhé... Co mne překvapilo byl fakt, jak mi film dokázala znepříjemnit ta extrémně přehrávaná zvednutá brada věčně přeceňovaného Di Capria... Opravdu to bez toho nešlo? U nikoho jiného jsem si toho nevšiml... Absolutorium za svůj výkon zaslouží Lily Gladstone!

Klajnik

9 194 bodů •28. 2. 2024

10

Killers of the Flower Moon jsou víceméně dokonalým filmem, protože exceluje je všech třech sférách: Je obsahově hodnotnej, formálně přesnej i zábavnej. Ani jednu minutu se nebude nudit ten, kdo je schopen tyto kvality nahlížet a umí je rovněž patřičně docenit. Scorsese je natolik soudnej a schopnej, že dokáže po 3,5h udržet zraky těch, kdož nemají problém s pozorností a zachovávají nějakou pokoru ve vztahu k umění, jimž kinematografie je. Za mě ten film tedy dokáže udržet pozornost úplně bez problému navzdory své románové rozložitosti, ale vím, že je to subjektivní posudek: Jiní to stále snésti nemusí navzdory tomu, že Scorsese je se svým hutným, svižným (živelným) a encyklopedickým stylem (typický pro Casino, Goodfellas nebo Vlka z Wall Street) spíše než většina jiných kolegů z branže schopen poutat diváka tím, s jakou lehkostí a stylem mu prezentuje specifika a jevy určitého časoprostoru: Lze si kupříkladu všimnout tematizace dozvuku divokého západu. Pro mě osobně je to jedno z jeho 5 nejlepších děl. Jeho nejnovější počin však je spolu s Taxikářem méně mainstreamový než zbylé 3, které jsem už jmenoval: Důvod tkví v tom, s jakými postavami je divák "nucen" trávit čas: Scorsese nedávno vyřkl, že ve svém díle stále hledá odpovědi na to, jak bychom se k sobě měli chovat nebo proč se k sobě chováme právě tak, jak se chováme. Sleduje to často v kriminálních případech/příbězích, kde se kulminuje drama do krajních možností, což je zkrátka filmově působivé. Zločin ho poutá, protože ho viděl v ulicích. Tento film je jeho další tematizací krvavé kapitoly americké historie. Dále se objevují témata povahových nevydařeností (sklon k násilí, absence morálky, zrady, pokušení) a jejich důsledků (pocitu viny a ztráty, která je bývá patrna v gangsterských příbězích o vrcholu a pádu). Explicitní násilí je po 50 letech v kinematografii už poměrně běžné. Tolerance je vyšší, ale stále se dodržuje jistá etika. V případech, kdy hrdina zabíjí padouchy nebo kdy se padouši zabíjí mezi sebou, je násilí vyobrazováno zábavnostně. V případech, kdy padouši zabíjí/týrají nevinné, je násilí vyobrazeno realističtěji a nepříjemněji, čímž autor dává najevo, že násilí v těchto případech odsuzuje - nikoli oslavuje. Zabijáci jsou snad autorovým nejmoralističtějším filmem, protože dvě hlavní postavy (Leův Ernest Burkhart a De Nirův strýc William King Hale) jsou poměrně nelíbivé: Obzvlášť protagonista příběhu je opovrženíhodný, protože to není zlej ani schopnej člověk: Je to lůzovitej zbabělec, své schopnosti přecenivší omezenec milující alkohol, ženy a peníze - zkrátka přízemnní člověk beze cti. Právě to bohatě stačí k tomu, aby bylo napácháno mnoho zlého! - přesně to se zračí na hlavní postavě příběhu. Scorsese však není monotónní: Nehodlá diváka jen tížit svým (pozoruhodným) moralizováním, nýbrž je schopen měnit tón natolik, že postavy svou pokřiveností občas přechází až do karikatury aneb Halovo nasazování masky dobráckého strýčka a dobrodince ("Jsem nevinný jako novorozeně. Možná ještě nevinnější!"). Těmito směšnými momenty (a není jich málo) je dána i komedie. Někteří konformističní a méně vnímavý diváci však varují, že film postrádá hrdinu nebo alespoň sympatického antihrdinu. Zdá se mi však, že odpudivost protagonistova charakteru je zde více než ospravedlněna tím, jak plastickou postavou Ernest je: Lidé totiž nebývají jen zlý nebo dobří. Mají v sobě jisté kvality, slabosti a tužby, které kulminují v konkrétní rozhodnutí. Ernest svou ženu miloval - stejnou měrou však miloval i peníze a k tomu to byl bezectný zbabělec. Chci tím říci, že budu raději sledovat komplexně napsaného křiváka než strojeně nechybujícího hrdinu. Tvůrci si s tím navíc poradili fakt dobře, když uvážíme, že skutečnému W. Halovi bylo v tu dobu méně, než je nyní DiCapriovi, který hraje Halova synovce, jemuž tehdy bylo kolem pětadvaceti. Mladý muž by mohl být pojat jednodušeji (jako lehce zmanipulovatelný naiva), ale takřka padesátiletý DiCaprio musel postavu pojmou více v sobě samé rozpornou, protože bychom nejspíš těžko věřili tomu, že osmdesátiletému strýčkovi takhle podlehne (povedlo se mu to dokonale a připsal si tak další trefu do černého). Osmdesátiletý De Niro zas může nasazovat směšnou masku dobrotivého staříka. Snad jen Lily Gladstone hraje svou postavu, Mollie, příliš bystrou, aby věděla, o co běží a současně příliš nečinnou. Film je sice natolik imerzivní, že divák nebude mít problém uvěřit, proč si vzala takového mrzkého kojota, ale osobně mi tam chyběly pasáže, kde by se svého manžela snažila osvobodit od vlivu jeho strýčka a popostrčit ho k odvaze. Scénář by takto mohl rozehrávat na diváka zápas o Ernestovo sebeurčení. Ona s ním má však svatou trpělivost, protože má být mezi těmi hyenami morálním majákem a věří mu, páč ji doopravdy miluje (nevěda, že to nestačí), což vede k tomu, že se nechá trochu odsunout stranou (načež setrvává v jedné smutné póze), tudíž si myslím, že by scénář mohl být v určitých ohledech o něco málo vyšperkovanější a vygradovanější. Vysokého potenciálu však dosaženo bylo navzdory tomu, že si scénář nepohrává s divákovo očekávání, co se postavy Ernesta týká! Dívák by přitom mohl očekávat (a možná i trochu očekával, protože takovou archu by protagonista měl v mainstremovějším filmu), kdy se Ernest vzmuží a postaví svému strýci. On však zůstane po celou dobu zavrženíhodným - což není špatně - jen říkám, že tam mohl být více rozvětven tento motiv, který by přidal i Molliině charakteru. V závěru tedy nedojde k nějakému velkému pay off či zvratu. Závěr spíše doznívá, vyjasňují se předchozí události a postavy sklízí, co zasely. V samotném závěru však nevidíme, jak to s postavami skončí, nýbrž se film přepne do jakési rozhlasové hry zábavnou formou mapující předchozí události, v níž se právě dozvíme, jak to s konkrétními postavami dopadlo a jak dožily. Stylově to závěr filmu trochu rozhodí, ale současně je to dost úsporné a sebekritické. Režisér jakoby tím říkal, že si uvědomuje, že jeho zábavný film se také přiživuje na této tragédii, ale současně to ve vhodně zvoleném cameu omlouvá tím, když přečte Molliin dobový nekrolog, v němž nepadlo ani slovo o vraždách. On o tom však svým filmem promlouvá a z různých rozhovorů je vidno, že potomci Osedžů jsou mu vděční za to, že se jejich příběh dostane mezi lidi. Já jsem za to vděčný taky, protože to navzdory bolestivému tématu (dozvuk genocidy) bylo intenzivní, zábavné i esteticky a intelektuálně rozjímavé. Scorsese, Dicaprio i De Niro si do pertfolia připsali další banger. Tarantino se třeba obává, že přetáhne a začne točit sračky, takže to po svém desátém filmu plánuje hodit na hřebík (teda moc nevěřim, že mu to vydrží), ale Scorsese i ve svých osmdesáti letech natočí něco takového. Říká, že je stále tolik pozoruhodných příběhů, ale jemu už nezbývá moc času. Z toho mi je teskno.

wancohoff

8 977 bodů •5. 12. 2023

4

Dvaja perfektni reziseri, Nolan a scorsese. Dva filmy na ktore som sa neskutocne tesil. A dostal som dva nekonecne dlhe a nudne filmy.

Motinski

7 751 bodů •10. 6. 2024

7

Máloktorý režisér by ukočíroval podobne rozsiahlý materiál takto pútavo. Killers of the Flower Moon je jeden z najkrajšie vyzerajúcich Scorseseho filmov za posledných 10 rokov minimálne. Keby uspel vo väčšine oscarových kategóriach, nikto nemôže povedať krivé slovo. Od výpravy, strihu, hudby až k dobovým kostýmom je všetko vyšperkované do detailov. A to ešte nehovorím o hercoch. Dicaprio iba štandard, no Gladstone bezchybná a Robert DeNiro na staré kolená prekonáva svoje najikonickejšie úlohy. Úprimne ale musím povedať, 200 minút je veľa. Keby sa vyškrtla kľudne aj pol hodina, moc by to nevadilo a na konci by mi srdce bilo intenzívnejšie. Hlavne stred filmu občas strácal moju pozornosť. Tématicky ide o silne kafe, no stupňovanie príbehu a zvraty k tomu nie sú adekvátne tvrdo podané. Ajtak ale ide o udalosť ktorú som rád že som videl v kine.

celticek

5 916 bodů •7. 12. 2023

8

Dnes mi měli trhat 7 vlevo nahoře. Vzali to i s 8, prej je zbytečná:) Ideální den na tento filmový maraton. De Niro a DiCaprio jsou pěkně rozverní grázlíci. Martin to dobře natočil. Leo tady fyzicky vypadá hůř než Robert. Od začátku jsem nevěděl do čeho jdu a tak to mám rád. Představa byla jiná. Ovšem nezklamalo to vůbec. Každá scéna stojí za to. Leův výkon oscarový není. Určitě je dobré vidět to vícekrát. Kill all the white men!