Tím čím jsou Králové videa pro filmové nadšence, tím je King State pro ty skateboardové. Poutavý pohled na počátky skateboardingu v časech minulých v ČR.
Jedinečný dokument o svérázné skupině lidí. Je dosti neuvěřitelné, že je minulý režim nechal relativně v klidu jezdit. Pánové působí i dnes, jako exoti a někteří si zachovali duši "skejťáka" dodnes. V dokumentu se vyváženě střídají jedinečné archivní záběry a vyprávění aktérů. Doporučuji shlédnout.
Z dokumentů využívajících sport k ilustraci dobové reality při udržení formátu mainstreamového filmu pro každého u mě vedou Nagano Tapes. Tady mi to přišlo jen jako řada objektivně správných rozhodnutí, kdy pokaždé jako by bylo zvoleno to, které se jako první jevilo nejrozumněji. Jediné, co bych tomu vytkl nad rámec téhle jízdy na jistotu, je odevzdání se nezměrné sebelásce respondentů. Jde rozhodně dokument bez náznaku sebereflexe (a tedy konfliktu) - a je to tak moc všudypřítomné, že je mi skoro hloupé to vytýkat, protože jde očividně o záměr. Rozhodně to je dobře odvedená práce v hranicích, které si to samo vymezuje - ale nestrhlo mě to ani na chvíli. Až budou počítačové programy točit filmy, tak jim podle správně vypočítaného algoritmu vyjede něco takovéhleho.
Kterak parta mladých kluků v 70. letech chlastala, je.ala holky a jezdila na skatu. Pro pamětníky určitě přínosné home video, mě to ale nic nedalo. Televizní až běda.
Jakkoli jsem se u sledování tohoto dokumentu docela bavil (hlavně díky dynamickému stylu a skvělém výběru hudby) i v lecčems poučil, nesdílím většinové nadšení... King Skate je totiž pouhým nostalgickým nekritickým vzpomínáním úzkého výseku jedné komunity, u nějž paradoxně historická lokalizace - a teď mluvím o tom, jak to na mě působí z filmu, ne jak to možná bylo ve skutečnosti - vlastně nehraje významnější roli (snad jen v utužení komunity a relativním materiálním nedostatku). Z celého dokumentu mám totiž dojem absolutní selanky; žádný konflikt, žádný stres... Kromě toho se neustále mluví o svobodě, skoro o jakémsi paralelním životě vedle režimu, jemuž se skejtovalo navzdory, ale na druhou stranu se ukazuje, že když jste se vhodně formálně zorganizovali a byli s režimem konformní, tak nebyl problém vyjet na světový šampionát do Vancouveru a tam, pokud jste byli fakt dobří, rozbít bank a šampionát vyhrát... Anebo s posvěcením Strany uspořádat v hlavním městě husákovského skanzenu neoficiální mistrovství Evropy... Vlastně všechno bylo takřka absolutně fajn, dokonalá jízda; sex, chlast & skejt. Pouze v devadesátkách se to jaksi začalo kazit, protože do toho "vlezly prachy", ale bez toho - bez té jasně definované ohraničenosti - by to zpětné nostalgické vzpomínání nemělo tu správnou šťávu.__ Co dokumentu chybělo nejvíc byl právě hlubší kontext. Omezit přehnanou sebeprezentaci několika postav a ponořit se víc do života komunity se všemi problémy, které s tím souvisely. Výroky typu "když jsem narazil na skejťáka, věděl jsem, kde budu ten večer spát" jsou sice fajn, ale jak vypadala za Husáka skejťácká scéna v Brně, Ostravě, Plzni, Bratislavě nebo Košicích, to je mimo rámec filmu (asi tamní skejťáci neměli kameru...). Co se třeba povedlo Vladimíru 518 v jeho popisu městských subkultur (Kmeny), to tady prostě není. Ale vzhledem k té míře sebereflexe, to asi ani nebylo cílem - což je možná legitimní autorské pojetí, ale já jako divák mám zase právo to interpretovat jako podstatné selhání.
Moc nevím, co s tím. Dobové záběry super. A... to je asi tak všechno. Přišlo mi to jako znouzectnostní dokument. Mluvicí hlavy si hrajou na kůl pankáče po čtyřiceti letech nebo se nesmělé culí. Kecy o svobodě bez nějaké citelné ilustrace nesvobody. Skate je fajn, umělá glorifikace čertvíčeho rozhodně né.