Vrcholem lidství je něco jako konstituční monarchie. Bez strojů se přestaneme vyvíjet a ustrneme na 10tis. let. Možná je to ale tím, že v situaci nekonečných spiknutí si k vládci pustíme nějakého zhruba noname vojáčka z vedlejší sci-fi série na večerní rozhovory u kafíčka. Nápad asi dobrý, jen ještě umět to pospojovat. Tak moc se tlačí na spiknutí a zvraty, až se ztrácí nějak bazální soudnost a vznikají scény pro scény.
Season 1: Minimálně na začátku si dokázali výsostně pohrávat s napětím. Většinou jen lehce lízali hranu romantizujícícho špionátorství, ale spíš nespadli do výsměchu typu Killing Eve nebo Night Manager. Nicméně koncovka jim v pár místech docela nepěkně uklouzla. Cliffhangery v druhé půlce vyznívaly spiš jako vata. Season 2: Drží se, ale už skoro padají přes hranu. Začíná to být předvídatelné, některé motivace připomínají Andrejovy reakce na předvolební průzkumy, překombinovaností se to pomalu rozpadá pod rukama. Season 3: Začali sledem těch nejzbytečnějších klišé. Nad vodou se to drží díky vyprávěčskému umu a poměrně zajímávě napsaným postavám. Nicméně se z toho pomalu stává telenovela. Obrovský plus, že konečně se někdo na zlomek vteřiny zdráhal prát tajné info před náhodným publikem.
Season 2: Drží se, ale už skoro padají přes hranu. Začíná to být předvídatelné, některé motivace připomínají Andrejovy reakce na předvolební průzkumy, překombinovaností se to pomalu rozpadá pod rukama.
Season 3: Začali sledem těch nejzbytečnějších klišé. Nad vodou se to drží díky vyprávěčskému umu a poměrně zajímávě napsaným postavám. Nicméně se z toho pomalu stává telenovela. Obrovský plus, že konečně se někdo na zlomek vteřiny zdráhal prát tajné info před náhodným publikem.