Divoký a vizuálně okázalý Gaspar Noé nové doby. Nechybí sex ani nahota, ale přesto se dá toto dílo označit za přístupnější než jsou jiné Noého filmy. Rozhodně se nejedná o film pro každého, ale snadno se mu dá podlehnout.
Vlastně platí to samé co u Trierova Jacka - generické dvě hodiny s režisérem, který ztratil jakoukoliv možnost šokovat nebo překvapit, protože v tomhle ohledu už nemá kam svoje dílo vystupňovat od svých minulých věcí. Jenže zatímco dvě hodiny s Trierem strávím rád, Noe mě neskonale nudí. Debie občas udělá něco pěkného s kamerou, potud dobrý, ale z Trierova tlachání si pořád vezmu dost vtipu a zábavy, tady jen čekám, až to uteče.
Gaspar Noé má svůj styl. Někdy je dobrej, tentokrát ani ne. Hudba je asi to jediné, co mě na tom oslovilo, ale ve skutečnosti jsem byl oslovenej už dávno. Už v dobách, do kterejch byl ten děj situovanej, takže vím, že taková hudba už tenkrát jela. Ale nevím o tom, jestli se na ni takhle tancovalo. Spíš ne, ale možná ve Francii jo, nevím. Ale pokud vím, tak třeba takové to vykloubování rukou a šílené pózy se staly moderními až mnohem později. Choreograf se každopádně zbláznil ještě před tím, než se tam začla chlemtat sangrie a než někteří (presněji některé, konkrétně některé Němky) tam pochcali podlahu a já si připadal, jak kdybych ji chlemtal taky. Sakra, měl jsem čekat, že když půjde o tance, půjde taky hodně o buzny. Slovo horor bych tady použil v úplně jiné souvislosti, než v jaké bylo zamýšleno. Horor je pro mě synonymum pro tanec a když jsem viděl tu bandu, kde jsou samé buzny, fetky, islámisti, lesby, jacísi uprchlíci z Afriky a ženy vypadající transvestitně, všichni vesměs toužící po šuku a jiných promiskuitách nebo s jinou mentální poruchou (i když tento typ tance je sám o sobě pro mě mentální porucha), ani mi nevadilo, co se jim tam děje (včetně toho děcka) - a navíc to byli Francouzi a ta jejich řeč je v podání některých osob docela hrůza. Herecky taky nejsem spokojen - je mi jasné, že vzít herce a učit ho takhle tancovat (a všiml jsem si, že jde hlavně o to, umět se pořádně válet po zemi a máchat víc rukama, než nohama), to by asi bylo složité, takže předpokládám, že vzali tanečníky a použili je k hraní. A podle toho to taky vypadalo. Často při hraní používali ty svoje taneční pózy a pohyby a to mě sralo. Ono celkově mě to vlastně sralo. Dlouhé scény (sice na jeden záběr), ale až moc dlouhé a pro mě bezvýznamné, jen prodlužující mé utrpení. Už ty úvodní rozhovory mi přišly zbytečné a pak začla party, kterou bych já osobně co nejrychleji opustil. Protože sledovat to jejich neustálé předvádění a vzájemné pochvaly a bavit se s takovejma typama, to bych nedal ani s práškama. Vizuálně a hudebně zajímavej pokus, ale ten neustálej řev, agresivita, nelogické uvažování (ale kdo by používal mozek, když je totálně sjetej) - to mi z toho děje udělalo takovou trochu zhovadilej zážitek celkem o ničem. Nejsilnější pocit, který z tohoto filmu ve mě zůstal, je ten, že při natáčení asi moc veselo nebylo.
Od režiséra Gaspara Noého jsem viděl Zvráceného a musel jsem ho stopnout, než jsem ho dokoukal. Climax je hodně podobná záležitost. Film stojící na stejném půdorysu jako vynikající Experiment je hodně drsný příběh na téma skupinka svobodomyslných tanečníků liberálů se v uzavřeném prostoru stane pěkně ostrou partou sadistických zmetků. Je to úchylné? Ano. Je to skvěle natočené? Sakra dobře. Pustil bych to na Nově místo Ordinace? Jo a smál bych se!:-) Sofia Boutella je skvělá a rozhodně jeden z nejoriginálnější art filmů posledních let.
Řada známých má k tomuhle dílu velmi kladný vztah, takže se jim předem omlouvám. Já jsem trpěl. Totálně prázdná kamerová exhibice, u jejíhož sledování by bez vkládaných titulků nikdo neměl ani páru, o čem má být. Ten film musel být inscenačně náročný, o tom žádná, ale to je tak všechno, co na něm lze obdivovat - pustit někomu pouze zvukovou stopu, tak vás rovnou zažaluje za újmu na zdraví, a přesně tímhle agresivním povrchním způsobem se Noe snaží docílit zdeprimování a vyčerpanosti publika i po stránce čistě obrazové. A na tom nic k obdivování zkrátka nevidím, protože jinak jsem si z toho neodnesl do života ani hovno, snad kromě toho, že Boutella má vážně luxusní proporce i pohyby a na budoucích párty si budu pít pivíčko z vlastní skleničky. Obávám se že první a zároveň i poslední snímek, co jsem od Noeho viděl...
Tady se s někým rozcházím v názoru, co je vlastně 'umění' a co je vkusné. Pokud tohle je umění, tak jsem rád za to, že jsem kulturní barbar a tenhle hnus nedokážu 'docenit'... Nechápu, že má někdo potřebu něco takového natočit...
Film postavený na horror tripu. Je to prakticky bezobsažné. Divák k žádné postavě citově nepřilne (spíš naopak). Dění ve filmu a samotná forma jsou však natolik uchvacující, že divák je čím dál tím víc zainteresován spolu s tím, jak narůstá peklo. Člověk, který má psychedelické zkušenosti do toho bude schopný proniknout hlouběji, páč má jasnější představu o tom, co se děje a povšimne si též různých detailů. Gaspar Noe zase zajebal. Obsahově mrdlé a formálně působivé.
Nepříjemná, děsivá (až nechutná), avšak precizní anatomie perverzity & dekadence lidské zvířeckosti. Takto si představuju artistní vizualizaci odborného článku v Journal of Experimental Psychology: Ve struktuře filmu se dá najít abstrakt, úvod, popis metody, diskuze i závěr; přičemž celé je to propojeno neustálým pohybem, neutuchající jízdou na vlnách beatů a konstantním napětím, od kterého se divák zrelaxuje až hodinu poté, co odejde z kina... Climax nabízí intenzivní prožitek, je maximálně vtahující: Pokud se divák nezablokuje hned na začátku, stane se v průběhu filmu skoro jeho součástí, což vyvrcholí v dlouhé závěrečné scéně totálního vizuálního & akustického chaosu, vyvolávajícího v divákovi pocity vlastního "sjetí"... Tak jak kdosi přidal acid do sangrii, Noé s Debiem namíchali audiovizuální koktejl, po němž je zážitek návštěvy kina připodobnitelný jízdě na horské dráze, na jejíž spodní úvrati je náraz do zdi. Vzrušení se prolne s panikou a končí hororem & totálním emočním vyčerpáním. Skvělá kamera s úchvatnými úhly záběru, famózní choreografie. Žádnou filosofii nebo poselství však v Climaxu nehladat! Pouze čistou deskripci a intenzivní prožitek.
Gaspar Noé je magor, co si ujíždí na LSD filmech, prostě trip jak svině a totálně nepobíráš co se děje, ani to pobrat nemáš, je to prostě divný. Má to "jen" hodinu a půl a bylo to pro mě teda větší mučení než Enter the Void, který má přes 2 a půl hodiny. A jako mučení, ono to je kurva zajímavý sledovat, jen se tam nic neděje, jsou tam divný konverzace, střihy, psycho hudba a divný scény. Ale stejně vám ten film nakonec doporučím, protože jste určitě nikdy nic takovýho neviděli a všichni by si měli jednou tento zážitek užít nebo protrpět.