Zajímavosti 35
- Přestože se děj filmu odehrává v roce 1996, zazní v něm píseň Windowlicker od Aphexe Twina, která byla vydána až v roce 1999.
- Ačkoli se film má odehrávat v roce 1996, což potvrzuje oblečení, hudba a absence chytrých telefonů, francouzština, kterou se ve filmu mluví, je velmi podobná té z roku 2010, s mnoha anglicismy nebo jinými nedávnými slovními obraty, které ve filmu zaznívají. Je to způsobeno improvizovanými dialogy herců, kteří pracují podle pětistránkového scénáře.
- Sofia Boutella tančí už 15 let.
- Při premiéře na festivalu v Cannes sklidil dlouhý potlesk vestoje.
- Scéna, kdy postava Selvy Sofie Boutelly vyletí z kůže a strhne záclony z oken atd. je přímým odkazem na klasický film Andrzeje Zulawského Posedlost z roku 1981, kde postava Anny Isabelle Adjani vyšiluje velmi podobným způsobem v metru, zatímco nese nákup.
- Inspirací Gaspara Noého pro tento film byla řada filmů ze 70. let, například The Towering Inferno (1974), The Poseidon Adventure (1972) a Shivers (1975).
- Dlouhé záběry byly inspirovány filmem Victoria (2015), který je 134 minut dlouhým filmem natočeným na jeden záběr.
- Inspirace díly Rainera Wernera Fassbindera, Piera Paola Pasoliniho, Luise BuĢuela, Todda Solondze a Larse von Triera.
- Příběh se odehrává v roce 1996.
- První film Gaspara Noého, který získal rating R od MPAA.
- Pro natáčení si Gaspar Noj stanovil několik pravidel, například natáčet velmi rychle a v dlouhých záběrech.
- Podle Gaspara Noje, když byl malý, opíjel spolužáky vždycky sangrií.
- V rozhovoru o filmu z roku 2018 režisér Gaspar Noé uvedl: "V dnešní době je dokonce i zobrazení ženské nebo mužské nahoty démonizováno. Západní společnosti se v mnoha ohledech vracejí do 19. století nebo k represivnějším kulturám náboženského původu." Dodal, že tento trend vnímá jako paradoxní vzhledem k velmi pozitivnímu rostoucímu přijímání LGBT+ identit. " Pro lidi je mnohem snazší být homosexuální, bisexuální nebo polysexuální či cokoli jiného, nyní mají lidé větší sexuální svobodu. Ale zobrazení sexu se stává problematickým."
- Závěrečná póza tanečníků v úvodní choreografii zní "ACID".
- Podle Gaspara Noého představuje Climax opět některé z jeho snů a nočních můr.
- Podle článku z roku 2018 je režisérovi Gasparu Noému reakce diváků úplně ukradená. Řekl, že při natáčení filmu nikdy nemyslí na diváky. Vždy se soustředí na vlastní požitek.
- Tak zněla synopse 50. ročníku sekce Čtrnáct dní režisérů na festivalu v Cannes: "Narození a smrt jsou mimořádné zážitky. Život je pomíjivé potěšení."
- Některé psychotické scény z filmu Posedlost (1981) inspirovaly některé scény ve filmu Climax.
- Volně inspirováno francouzskou městskou legendou z 90. let. Gaspar Noe a několik dalších členů štábu tvrdí, že si vzpomínají, že o podobných incidentech četli ve zprávách, ale nikdo si nevybavuje žádné konkrétní detaily.
- Podle Sofie Boutelly si scény vyžádaly čtyři hodiny zkoušení a více než 13 záběrů.
- Podle Gaspara Noé byla na konci filmu použita píseň "Angie" od The Rolling Stones proto, že chtěl, aby na konci filmu hrálo něco sentimentálního a slavného. Uvažovalo se také o "Hotel California" od Eagles a dalších písních Davida Bowieho a Lou Reeda.
- Gaspar Noé prohlásil, že natáčení tohoto filmu bylo nejklidnější, jaké kdy zažil, což je v rozporu s obsahem filmu. Mimo natáčení nedošlo k žádným hádkám, ani k užívání alkoholu či drog.
- V tanečních scénách se Gasper Noé snažil své protagonisty přimět ke stimulování stavů posedlosti, jaké se vyskytují při rituálních transech.
- V sekvenci, kdy na televizní obrazovce vidíme "konkurzní pásky", jsou v záběru také různé knihy a obaly VHS, které napovídají o inspiraci Gaspara Noého: Viditelné jsou tituly odkazující na Luise Buñuela, Daria Argenta a rumunského filosofa Emila Ciorana, známého svými ultranegativními názory na život a lidstvo.
- Podle Gaspara Noého je první část Climaxu jako horská dráha, druhá jako vlak duchů.
- Ze všech tanečních scén ve filmu byla pouze první choreografická a ostatní byly výsledkem způsobu, jakým se tanečníci rozhodli vyjádřit svým vlastním jazykem.
- Závěrečné titulky se objeví po dvou minutách filmu. Hlavní titulky se navíc objeví po 45 minutách filmu a název je odhalen v posledních 8 sekundách.
- Jeden z nejlépe hodnocených filmů Gaspara Noého, což ho, jak sám přiznává, poněkud podezřívalo, protože podle něj by umění obecně a jeho filmy zvláště měly rozdělovat a zneklidňovat diváky.
- Film byl napsán, natočen a sestříhán za pouhé čtyři měsíce, aby se stihl termín festivalu v Cannes.
- Scény byly natáčeny chronologicky.
- Gaspar Noé přivedl herce do stavu disociativní drogové psychózy tím, že připravil sbírku nejlepších videí, která našel na internetu, s lidmi sjetými crackem, extází a kyselinou. Také tanečníci byli vyzváni, aby si z videí vzali jakékoli zážitkové aspekty, které jim utkvěly, a použili je ve filmu.
- Druhá polovina filmu je téměř celá tvořena jediným nepřerušeným 42minutovým záběrem.
- Obsazení tvoří profesionální tanečníci bez předchozích hereckých zkušeností, s výjimkou Sofie Boutelly, která je jedinou profesionální herečkou. Přestože Boutella měla taneční zkušenosti, které role vyžadovala, s účastí na filmu váhala, protože neexistoval žádný scénář. Režisér Gaspar Noé povzbuzoval své herce k rozsáhlé improvizaci s jediným omezením, že nemohou odkazovat na současné věci, jako jsou chytré telefony, protože příběh se odehrává v 90. letech.
- Natočeno s pětistránkovým scénářem.
- První desetiminutovou úvodní scénu, která je celá jedním souvislým záběrem, jsme natočili v 15 až 16 záběrech.