Skleněný pokoj

47%
Skleněný pokoj

Film na motivy stejnojmenné knihy vypráví o lidech, jejichž životy, lásku a přátelství poznamenaly dramatické události 20. století. Osudy Liesel a Viktora Landauerových, jejich přátel, zaměstnanců i mimořádného architekta Von Abta rámuje vznik jedné z nejoriginálnějších modernistických staveb v Evropě, místa velkých milostných vzplanutí i životních zrad.




martin-mickey-stusak
martin-mickey-stusak
36 593 bodů
7
Snímek režiséra Juliuse Ševčíka je svým námětem a hlavně zpracováním v české filmu doslova jako zjevení. Je vidět, že pokud je k dispozici patřičný rozpočet, je šance vzniku skutečně honosného filmového díla. To se bohužel neobejde bez koprodukce, ale má to i jiné pozitivum. Alespoň někde se v herecké profesi neobjevují stále stejné tváře, což film, který byl navíc natočen v angličtině, posiluje ještě více. Snímek je natočen na základě stejnojmenného románu britského autora Simona Mawera inspirovaného skutečným osudem Vily Tugendhat stojící v Brně, který na pozadí příběhu majitelů vily zrcadlí tragédii celého českého národa. Dějově se sice jedná o čistou fabulaci, neboť je v něm vila přejmenována na Vilu Landauer, a to se také týká i samotného příběhu, avšak svým melodramatickým kouzlem a touhou o ctižádost přesto umí okouzlit. Román je dějově a osudy postav skutečně skvostný a tak do přenesení do filmového scénáře ne zrovna jednoduchý. Avšak stalo se a tak těžko říct, jestli něco bylo vynecháno už scénáristou, či zapracovali střihačské nůžky. Některá dějová odvětví totiž vyznívají dosti zkratkovitě a ve svém vývoji ne zrovna logicky. Vytváří to pocit, že v nich ještě něco chybí. Zkrátka a dobře, jakoby se jednalo o sestřih televizního seriálu. Snaha o jedinečné dílo je však znatelná, což se zase musí nechat. Atmosféra je taková, jaká má být, jen určitý emoční druh přicházejícího nebezpečí poněkud vázne. V těchto scénách je té romantizující atmosféry spíše na škodu. Každopádně se Julius Ševčík pokusil o něco, na co si nikdo jiný doposud netroufnul a tak si alespoň v tomto zaslouží úctu. Jak se říká, chybami se člověk učí, tak příště to snad bude zase o něco lepší.
Pete69
Pete69
32 609 bodů
7.5
Tento snímek zde má průměrné hodnocení 58% a to mě velmi překvapilo. Příběh vily Tugendhat a jejich původních majitelů je velmi kvalitně zpracován, samozřejmě zahraniční koprodukce a mix českých a zahraničních herců mi není uplně příjemná , ale asi lepší, než kdyby hrál hlavní roli třeba Jirka Langmajer :-) Snímek působí až příliš melodramaticky, přesto mi je toto pojeti celkem sympatické a film se mi moc líbil.
xxmartinxx
xxmartinxx
22 532 bodů
2
Film, který kouzelným způsobem kloubí snobství s oplzlostí, v důsledku čehož jsou majetek a sex jediné věci, které tu mají nějaký tvar. Když se podíváme na jiná dvě díla motivovaná primárně prostorem, v němž se odehrávají, vidíme hned ten rozdíl. Hugův román Chrám matky boží v Paříži a Cameronův Titanic (což jsou dva blockbustery pro masy, co taky dost pracují s majetkem a sexem jako motivy, takže jde o celkem trefné srovnání) především fetišisticky propadají svým prostorám a příběh rozehrávají jen proto, aby mohly milované objekty skrz něj ožít. Okouzlení a zájem jsou patrné a z nich pramení zážitek. Ševčík naprosto nezvládá (a vlastně se nezdá, že by se o to zvlášť pokoušel) představit prostor Tugendhatu jako jedinečný pomocí audiovizuální komunikace, pouze neustále někdo opakuje, o jak DRAHÝ a EXKLUZIVNÍ produkt se jedná, i když si o něm divák (s výjimkou jedné extra drahé stěny a jednoho extra exkluzivního okna) nemůže udělat vůbec představu - v prostoru se nemáme jak zorientovat a většinou nevybočuje z anonymity jakékoliv jiné kulisy. Protože pro Ševčíka je Tugendhat pouze symbolem statusu, je majetkem a objektem, který jde vlastnit (a mít v něm sex), i když žádná z postav není dost hluboká nebo alespoň všímavá, aby čemukoliv okolo sebe vůbec věnovala pozornost. Když postava popisuje, co se jí na Tugendhatu líbí, sama zdůrazňuje, že jen opakuje, co jí řekl architekt (během sexu). Což by nemuselo být špatně, kdyby si to film na nějaké rovině uvědomoval a stavěl na tom, namísto křečovité snahy o poetiku každé vteřiny jak z reklamy na Mattoni směřující do prázdna. Nakonec není jasné, o čem se ten film snaží být... Kdo nechápe význam Tugendhatu, nebude tušit, proč se film tak soustředí na dům, který se pomalu ani neukáže v celku, a že by se vybudovalo pořádné lidské melodrama, tak o tom nemůže být ani řeč, na to jsou vágnost a prázdnota moc všudypřítomné. Vždyť není ani jasné, kdo je kdo a jaké jsou vztahy postav mezi sebou. Když tak moc zmiňuju jiná díla, co se věnují svým prostorám lépe, tak to nedělám proto, že bych to automaticky vyžadoval - ale protože podobný cíl si ten film očividně stanovil, i když v něm totálně selhal. Skleněný pokoj nemiluje architekturu, ale představu architektury jako komodity (nedaří se ani vyvolat dojem, že je Tugendhat symbolem něčeho, že má nějakou opravdovou návaznost na lásku hrdinek). A zároveň si to vše odmítá připustit.


Dodatečné informace

Původní název:
The Glass Room (více)
  • Česká republika Skleněný pokoj
  • Česká republika The Glass Room
  • Česká republika Le Palais de Verre
  • Česká republika Sklenená izba
Premiéra v ČR:
14. 3. 2019
Distributor:
Bioscop
Země původu:
Česká republika, Slovenská republika
Přístupnost:
12+
Knižní předloha:

Podobné


Powered byJustWatch

  • Režie byla původně nabídnuta Janu Hřebejkovi.
  • Snímek byl natočen ve skutečné vile navržené Ludwigem van der Rohe, která je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO.
  • Film byl natočen v angličtině, ale v Česku byl uveden dříve než ve světě s českým dabingem, protože se příběh odehrává v zemi původu. Autochtonní umělci dostali v dabingu vlastní hlasy, zatímco hlavní představitelky Carice van Houten a Hanna Alström dabovaly známé české herečky Anna Geislerová a Kateřina Winterová.