57%
Tak se ptám
- Experimentální
Karel Roden se narodil 18. května 1962 v Českých Budějovicích do herecké rodiny. Tomuto řemeslu se věnoval jak jeho otec, tak dědeček. Dnes společně s Karlem hraje i jeho mladší bratr Marián. Na DAMU studoval po boku několika známých osobností filmu a divadla, například s Ivanou Chýlkovou, Vilmou Cibulkovou, Veronikou Žilkovou či Petrem Kracíkem. Po ukončení studií hrál v Divadle na Vinohradech, Národním divadle a v Divadle Na zábradlí. Na počátku 90. let odjel do Velké Británie, kde se mu kromě zdokonalení angličtiny naskytla i spousta dalších životních příležitostí, díky nimž se v pozdějších letech snadno prosadil i v zahraničí.
Poprvé se Roden na televizních obrazovkách objevil v roce 1982 v seriálu režiséra Jiřího Adamce Tak se ptám, který vyprávěl jedenáct samostatných příběhů ze života mladých. Následovaly role ve filmech Zámek Nekonečno, Ohnivé ženy a Jak básníci přicházejí o iluze, kde ztvárnil vedlejší roli ambiciózního, ale trochu arogantního a lehce ráčkujícího studenta medicíny Honzy. V tomto období se Roden pokusil na publikum zapůsobit v kladných rolích, jako je rybář Ferda v pohádce Kmotři z blat, či jako princ Petr po boku Pavla Trávníčka v pohádce O štěstí a kráse. Brzy nato svůj herecký styl obrátil naruby, když se objevil v postapokalyptickém podobenství režiséra Miloše Zábranského Masseba (1989).
Tento ne příliš známý film natáčený na sklonku komunistického režimu vypráví příběh z temného podzemního města, v němž přežívá podivná fanatická civilizace založená na teroru a krutých rituálech. Roden zde ztvárnil jednoho z fanatiků, jehož charakter z něj zčásti dělal i kladnou postavu, přesto z jeho hereckého výkonu naskakuje husí kůže. Roden tehdy pravděpodobně netušil, že je s jeho kladnými postavami na dlouhá léta konec.
Během svého života v zahraničí se objevil v desítkách tuzemských i zahraničních filmů. Pro nás je důležitá jeho role ve dvoudílné italské pohádce Dračí prstenz roku 1994, kde se objevil jako násilnický a barbarský princ Lisandro, bojující o ruku princezny Desiderie. Ten se v bojích spoléhá převážně na svůj bič, úskočnost a rád své protivníky rozptyluje ponižujícími řečmi.
Čeští diváci si jej mohou spíše pamatovat z pohádky O sirotkovi z Radhoště z roku 1996, kde hrál po boku Jitky Schneiderové jako komtesky Belinky v roli temného černokněžníka toužícího po nevěstě a jejím mládí. V témže roce se také objevil po boku Mariána Labudy st. a Lucie Bílé v komediálním dramatu Král Ubu jako vypočítavý a následně zrazený a ukřivděný kapitán Obruba, jenž se postaví na stranu otce Ubu, aby dostál slíbeného majetku, ale poté, co zjistí, že byl zrazen a okraden, je připravený se pomstít.
Rodenovou nejikoničtější strašidelnou pohádkovou rolí z devadesátých let je ale bezesporu postava čaroděje Skeletona v Ptákovi Ohnivákovi z roku 1997. V předchozích záporných rolích sice působí děsivě a je tak pro děti zaručeným nočním strašákem, jako Skeleton ale dokázal šokovat i dospělé. V témže roce se Roden představil jako padouch i v kanadsko-českém akčňáku Crackerjack 2 od režiséra Roberta Leeho, kde ztvárnil teroristu Hanse Beckera, jenž unese vlak. Ve zjevné napodobenině Seagalova Přepadení 2: Temné území hrála lesbickou záporačku Kateřina Brožová. Film, jenž patří k nejhůře hodnoceným filmům všech dob, vznikal v produkci Lloyda A. Simandla, který v Česku téměř dvacet let točil podobné akčně erotické tituly, jimž ani nejde říkat béčka.
Když už si ale nejspíš české diváctvo myslelo, že to největší zlo je už za nimi, o tři roky přišel film na motivy sbírky K. J. Erbena Kytice. Roden se objevil v baladě s názvem Svatební košile jako mrtvý voják a snoubenec, jehož si vymodlila jeho mladá snoubenka (Klára Sedláčková). Milý se jí sice vrátil, ale brzy přijde na to, že s ním není něco v pořádku. Jestliže Roden v některé ze svých rolí do této doby nikoho netraumatizoval, ve Svatební košili zaručeně ano.
Devadesátá léta byla pro Rodena plná cestování, spolupráce s evropskými produkcemi a děsivých rolí. Na začátku dalšího století se objevil dvakrát po sobě ve dvou amerických filmech. Jedním z nich je Neprůstřelný mnich (2003), kde ztvárnil hlavní zápornou postavu nacistického generála Stuckera, toužícího po získání prastaré relikvie obsahující neomezenou moc.
Hned nato si zahrál komiksového superpadoucha Grigoriho Rasputina v Hellboyovi (2004) po boku Rona Perlmana. Tento charakter je inspirovaný známým historickým ruským mystikem přelomu 19. a 20. století. Rasputin od Dark Horse Comics je ale spíše alchymistou pro německou nacistickou armádu. I když se může zdát, že je jí zcela oddaný, spíše jen využívá zdrojů, jež armáda nabízí, aby dosáhl vlastního cíle přivést na svět rasu z jiné dimenze.
Roden ale samozřejmě hrál (a dodnes hraje) v několika dalších amerických akčních titulech, jako je Bourneův mýtus, Stůj, ten mobil není tvůj, Poslední výsadek či Zběsilý útěk. Neminul jej ani hororový žánr, objevil se například v koprodukčním snímku Smrti napospas, Sirotkovi po boku Very Farmigy či v historickém dramatu Bathory jako Juraj Thurzo.
Roden ale samozřejmě ztvárnil i řadu charakterních postav, jež si určitě zaslouží zmínku. Například role válečného vysloužilce Josefa Douši ve filmu Hlídač č. 47 režiséra Filipa Renče, královského prokurátora Oldřicha z Chlumu v českém dramatu Jménem krále, Karla Březinu ve válečném filmu Habermannův mlýn, Františka Símu v Lidicích, Jana Saudka ve snímku Fotograf, Jana Masaryka v Masarykovi, jenž získal ocenění hned ve dvanácti kategoriích Českého lva a pro Rodena znamenal cenu pro nejlepšího herce, rytíře Bořka ve filmu Křižáček a slavného architekta a autora známé brněnské vily Tugendhat Rainera von Abta ve snímku Skleněný pokoj. Ocenění pro nejlepšího herce si připsal díky několika filmům a získal patnáct nominací na cenu pro nejlepšího herce v hlavní i vedlejší roli.
Karel Roden vypráví svůj životní příběh o tom, jak se z naivního prince dostal přes úlisné padouchy a fanatické zabijáky až do role psychologa v oblíbeném třísezónovém seriálu HBO s názvem Terapie.
