Tři billboardy kousek za Ebbingem

Snímek je v mnohém podobný životu - nestálý (ne ovšem z hlediska kvality), chvílemi krutý, někdy laskavý, ale ze správného úhlu pohledu vždy komický. Dlouze jsem se snažil dohledat jen sebemenší negativum, ale neuspěl jsem. Snad jen to, že mě na samotném konci skoro dohnal k pláči. Pro většinu lidí je zaručeným dojákem Titanic (1997), pro některé fajnšmekry Vetřelec (1979). A já už jsem si svou „citlivou chvilku“ taky našel.

Už ve svých předchozích filmech McDonagh dokázal, že umí správně navodit atmosféru a zvládá "kouzlo okamžiku". Tentokrát má ale jeho film i netriviální zápletku, která vás neustále překvapuje svou nepředvídatelností a absurdností, ale reakce postav na tyto situace dávají zpětně dokonalý smysl, pokud vezmete v úvahu jejich (často vyšinuté) uvažování. A dokonce má cosi jako závěrečnou pointu, kdy se postavy nějak změní / dospějí k nějakým cílům svých cest.