Pete69
32 979 bodů •
6.5
Film o dospívající znásilněné dívce. Žádná sláva. Jednié co je děsivé jsou poměry v dětkých psychiatrických léčebnách.. věřím tomu, že to tak podobně je. Neurazí - nenadchne, znovu vidět nemusím. 65%
Komentáře a recenze 17
Dle počtu bodů
6.5
hanys_
18 781 bodů •
4
Tu naivitu po znásilnění bych Nvotové ještě odpustil, víc mě štvalo to znázornění "obyčejné rodiny". Extrém vedle extrému, jen aby to všechno mělo hlubší nebo těžší dopad (postižený bratr, kámoška na dvě věci, učitel úchyl už od pohledu samozřejmě atd)...Bez toho ale pořád zůstavá dost silné drama, hlavně díky scénám na psychině.
filmsim
4 903 bodů •
6
Těžko stravitelné drama, které ví co a jak chce odvyprávět. Jen to pro mě byla až příliš úmorná a nezajímavá podívaná, které však nemůžu upřít nadprůměrné řemeslo. 7/10 Více v mé recenzi.
jaro.mir.mara
4 542 bodů •
6
Vyznění snímku a některé schematické scénáristické postupy mě připravily o radost z toho dobrého. Snad protože se snímek staví - a v mnoha ohledech úspěšně plní - roli morálně apelující, jen aby v tomto v kritických okamžicích selhal.
marie-kolarova
2 980 bodů •
8
všechny pochybnosti o tom, že příběh se mohl odehrát tak, jak je natočen vyplývají ze všech předsudků o znásilnění. Scénář je maximálně realistický a chvílemi se blíží hranému dokumentu. Z toho důvodu také nejméně věrohodně vyznívá samotný závěr, resp. i proměna prožívání hlavní hrdinky, která se bez vnější opory přestala cítit jako obětí. To je spíš vzkaz režisérky, jak by se Lena měla cítit. Poměry v psychiatrické léčebně také vyznívají hodně realisticky, a o to depresivněji, protože takovýto způsob terapii vede pouze k prohloubení traumat. Co se týká Roba, jeho patologické prožívání sexuality je vystiženo nejlépe v okamžiku, kdy odmítá dívku, která se nabízí. On nedokáže jinak, potřebuje násilí.
MajklCZsk
2 482 bodů •
8
Námět je tak jednoduchý, že skvěle hraje do vystavění celého scénáře - končící opět jednoduchou, ale velice účinnou, katarzí hlavní hrdinky. Deprese čiří nejen z příběhu, ale i hereckých výkonů a především z výtvarné estetiky, která se nebojí minimalismu a tím zasahuje lidskou duši o poznání více.
Lukreczia
784 bodů •
9
Konečně měl někdo odvahu v česko-slovenském prostředí zpracovat toto závažné a velmi časté téma z reálného světa. Tvůrcům gratuluji, tak pravdivé psychologicky velmi dobře zvládnuté. Film Špína vzniklý v česko-slovenské koprodukci získal v německé Žitavě cenu saské ministryně kultury za nejlepší režii v konkurenci 130 filmů.
Více na http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-live-kulturni-servis/468827/cesko-slovensky-film-spina-ziskal-cenu-na-nemeckem-festivalu.html?utm_source=blesk.cz&utm_medium=copy
Smazaný uživatel
0 bodů •
4
Film se jmenuje Špína, ačkoliv se obzvlášť vyžívá v krásných měkkých obrazech. Na konci hrdinka prohlásí, že nechce být vnímána jako oběť, ačkoliv během předchozích 70 minut nenabyla jedinou jinou vlastnost. Dávkování informací absolutně nefunkční (nikdy není jasné, kdo vlastně co o situaci ví, nejspíš aniž by šlo o záměr) a chování postav je veskrze nepřesvědčivé (i kdyby se dala překousnout matka a její "ani mě to nenapadlo", to to nenapadlo nikoho z doktorů?). A nakonec obecně vzato vidím cosi až nebezpečného na filmu, který oznamuje obětem znásilnění, že jejich život skončil a nyní jsou zničení na úrovni lidí týraných celý život nebo postižených psychickými poruchami - ostatně už bylo napsáno dost o tom, že velký problém je tlačení obětí znásilnění do pozice těch, kteří musí následky absolutně trpět, místo aby se pracovalo na překonání traumatu - tenhle film nedělá nic jiného, než že maluje ten nejčernější z černých scénářů až trochu ad absurdum.