Ti Japonci jsou hrozně zvláštní národ. Ale tím nechci vůbec nic říct. Tohle byl prostě blbej film. Ten scénář je tak pitomej, že i pitoma z Pitomova není tak pitomej. Scénárista je asi hodně velkej fantasta. Už asi nevěděl, co dalšího tam vymyslet, aby to vyznělo ještě víc blbě. Prostě je to tak dementní, že si člověk začne myslet, že to je těma šikmejma očima. Po herecké stránce se člověk nějak nemůže zbavit dojmu, že v Japonsku neexistuje dobrej a přirozenej herec. Jak učitelé, tak ti fakani byli jednoduše na ránu, dvě. Hráli jak kdyby právě vyžrali celou dodávku s tlačenkou. Nezachrání to ani použití Radiohead coby pozadí k pár scénám. Nutno říct, že ty scény byly velmi nudné. Ostatně celý film.
Ty neustálé zpomalovačky mi lezly na nervy ještě více než japonští školáci. Na papíře tahle story o pomstychtivé učitelce a 2 žácích vypadá celkem přitažlivě - no, pravda je taková, že jsem se nudil jak už dlouho u thrilleru ne a v dramatických scénách mi cukaly koukty. Krůček k odpadu.
Celkem zvláštní film, vyprávěný zvláštní formou pomocí svědectví různých postav. Vše se točí kolem toho, že učitelce na střední škole jménem Yuko Koriguchi někdo zabil čtyřletou dceru, a ona o tom vypravuje svým hlučným a neposlušným studentům. Nejprve jim oznamuje, že před jarními prázdninami rezignuje. Otec její HIV pozitivní dcery Manami byl nemocný, a proto vodila dceru do školy s sebou. Jednoho dne byla Manami nalezena utopena ve školním bazénu. Yuko si je jistá, že to spáchali dva studenti v její třídě - Student "A" a Student "B". Yuko našla u své dcery malou peněženku se zajíčkem, která jí nepatřila. Proto obvinila svého studenta Shuya Watanebe, Studenta "A", který se poté okamžitě přizná k zabití Manami a začne toho litovat. Ale Yuko jej poté ihned zesměšní se slovy, že si dělala srandu. Yuko odhalí identitu obou studentů a vysvětluje, že nezletilí jsou chráněni zákonem z roku 1947. A proto věří tomu, že jim musí dát lekci tím, že je přiměje napravit jejich chyby. Sdělí jim, že vstříkla krev Manamiho otce, nakaženou HIV, do krabic od mléka obou studentů. Do této chvíle to vypadalo jasně, to by ale nesměl tento film být "mysteriózní". Po zbytek filmu sledujeme důsledky toho, co řekla Yuko a také události před přiznáním prostřednictvím vyprávění v podání Yuko a také tří jejich studentů - A, B a holky jménem Mizuki, a tady začíná pořádný guláš. Naoki Shimomura neboli Student B, se začne uzavírat sám do sebe, protože věří tomu, že byl skutečně nakažen HIV. Jeho matka si uvědomuje, že její syn byl zapleten do vraždy Manami a tak se rozhodne spáchat vraždu-sebevraždu, aby je oba osvobodila od jejich útrap. Dojde k zápasu mezi matkou a synem, při kterém Naoki zabije svou matku a policie jej zatkne, takže se z něj stal dvojnásobný vrah. Mezitím Shuya vysvětluje, že jej jeho matka zneužila před svým odjezdem, aby se mohla věnovat své vědecké kariéře. To, že jej odpustila vedlo Shuyu k tomu, že vyráběl různá nebezpečná zařízení, např. peněženku proti zlodějům, která při otevření dala elektrický výboj, až po bombu, která se dala odpálit z dálky. Tím se Naoki snažil svou matku zaujmout, stejně tak jako zabíjením a pitváním zvířat a natáčením si toho. Shuyův vynález elektrické peněženky proti zlodějům mu přinesl vědecké ocenění, ale na titulky se to nedostalo, protože pozornost médií odvedla "Šílená vražda". Rozhodnul se s pomocí Naokiho na někom peněženku vyzkoušet - samozřejmě na malé Manami. Po otevření peněženky upadla Manami do bezvědomí a Shuya si myslel, že je mrtvá, ale nasraný Naoki jí hodil do bazénu, kde se utopila. Tím dokázal, že on je skutečným vrahem. Spolužačka Mizuki říká Shuyovi, že Yuko lhala o kontaminovaném mléce, protože takhle se přece virus HIV nepřenáší. Mizuki se mu přizná, že se ztotožňuje s dívkou z případu "Lunacy Murder", která otrávila své rodiče. Ti dva to spolu dají dohromady, ale Shuya zabije krásnou Mizuki po konfrontaci kvůli jeho "komplexu opuštěnosti". Shuya navštíví univerzitu, kde pracuje jeho matka a doufá, že se s ní znovu sejde, místo toho zjistí, že se znovu vdala. A tak nastraží bombu v kufru ve své škole, kde se má konat slavnostní promoce, při které Shuya pronáší projev. Snaží se odpálit bombu pomocí mobilního telefonu, ale ta jaksi nevybuchuje. A tak zavolá Shuyovi Yuko, která mu vše pěkně vysvětlí a tím odhalí svou perfektní pomstu za smrt své dcery. Její závěrečná slova "Dělám si legraci" dala tomuto filmu pořádný konec. Myslím si, že to mohlo být zpracováno lepší a srozumitelnější formou, že tam nemusela neustále hrát nějaká hudba ve zpomalených záběrech, což tomuto filmu podle mě uškodilo. Příběh dobrý, ale prezentace nebyla zrovna divácky přívětivá, ale možná jsem jen tupý a nedokážu poznat to pravé "umění".
NESKUTEČNÝ GRANÁT! Je opravdu život každého tak vzácný? Kdybych měl určit nejlepší drama/thriller z Japonska, tak Kokuhaku se stává jasným favoritem. Je to opravdu temný film s děsivým příběhem toho, co se matce může stát, zvlášť když ještě k tomu je učitelkou na střední škole. Učitelku Yuko Moriguchi stvárnila Takako Macu opravdu legendárně a ten její výraz ve tváři byl dost ďábelský. Kromě učitelky tu máme i bandu nevychovaných harantů, která opravdu lezla na nervy, a to je sakra dobře. Díky tomu, že to opravdu takhle dobře šlape, tak prvních 50 minut rozhodně žádná nuda nenastane, a to se jen sedí v lavicích a poslouchá se dialog učitelky/učitele, takže super, no a poté nastane ten největší mazec. Je dobrý pocit se koukat na pomstu, když mstitelka jen daného člověka popostrčí, a pak se mu díky sobě život sám bortí. Z počátku jsem myslel, že onen začátek bude delší a příběh bude mířit někam jinam, ale rozhodně jsem v tomto překvapen a spokojen. Co si hlavně taky zaslouží velkou pochvalu je rozhodně kamera. Ten film má celou dobu temné barvy, které onu temnému příběhu opravdu dobře přispějí. Když se to celé ještě doplní parádním soundtrackem a skvělými songy, tak z toho vznikne nejen drama/thriller, ale i docela HOROR, protože je to něco, co v člověku probudí nepříjemný pocit, viz. třeba chování jednoho žáka v domě. Já opravdu nemám co vytknout. Je to smutné, je to temné, je to nepříjemné, je to kruté, je to uspokojující, ...je to prostě nezapomenutelné. Je to BOMBA! Mé hodnocení: 10/10
Velmi tezovité dějově i obrazově, ale možná právě díky tomu se to tak moc trefuje. Výsledek je intenzivní thriller, který se stupňuje každým dalším obrazem. Něco jako kdyby chladný odstup Davida Finchera spojil síly s "občanskou brutalitou" Šiona Sona. Je kupodivu, že režisérovi bylo tehdy už 50, srší to energií nadšeného debutanta, míněno v nejlepším slova smyslu. Sice to považuju spíš za velmi povedenou hru na efekt než sondu do života nebo pevné filmové dílo, ale ten efekt je takřka maximální.