Americký film Výchozí bod sleduje životní příběh Iana Graye, doktoranda molekulární biologie. Ten žije ve společnosti, kde oční duhovka slouží jako jedinečný identifikátor každého člověka. Kolem očí se točí i celý jeho svět. Je totiž plně pohlcený svým výzkumem evoluce oka. Z posedlosti prací ho vytrhne Sofi, tajemná dívka s nádhernýma očima, která si libuje v ezoterice. Ian jí okamžitě propadne a vstupuje do nečekaně vášnivého vztahu, který ale náhle končí Sofiinou smrtí. Zdrcený Ian se noří zpět do výzkumu a jeho život se pomalu vrací do normálních kolejí. Tedy alespoň na chvíli. O několik let později totiž sken očí jeho dítěte přináší šokující výsledky, a Ianovi nezbývá než pochybovat nad svým celoživotním dílem. Co když je všechno úplně jinak, než si vědci myslí?
Neobvyklá sci-fi romance, která nutí k zamyšlení řadou zajímavých otázek s nejedno značnou odpovědí. Bohužel tempo je moc pomalé a v některých fázích jsem se docela nudil.
Nuda, jejíž směřování a vůbec zpracování je celou dobu naprosto jasné. Film bez překvapení, bez neočekávané emoce, bez napětí. Jako otevírací film festivalu svojí nenáročnou načančaností asi pěkné - nikdo se neurazí.
Ian a Kenny jsou šokováni, že v databázi lze nalézt duplicitní vzory duhovek. Ve zprávách o indickém identifikačním systému se však vysvětluje, že každý vzor duhovky je uložen jako dvanáctimístné číslo - to je pouze 138krát více než světová populace (k roku 2014), takže mnoho shod by se dalo očekávat čistě náhodou.
Když sestra snímá oči syna Iana a Karen, Tobiase, a poté zpracovává data v počítači, je vidět špatně umístěný ukazatel počítače, který prozrazuje použití prezentace (diapozitivů) jako "softwaru".
Když se Ian prochází s Indkou po trhu v Dillí, míjejí anténu, na které se zrcadlí nápis "d2h videocon". To prozrazuje, že původní záběr byl při střihu prohozen.