Střet vědy, víry a fantasmagorie. Filmy o mnohovesmírech přesahují komiksové adaptace

V popkultuře se termín multiverse poprvé vyskytl roku 1961 v DC komiksu Flash of Two Worlds, z něhož by měl částečně vycházet i nadcházející blockbuster, ve kterém se sejdou dvě alternativní verze Flashe a také dva Batmani. Myšlenku nekonečných a vzájemně se překrývajících vesmírů však hlásali už antičtí učenci a její základ není podle mnohých odborníků ani tak vědecký, jako spíš filosofický. 

Vědci koncept zpochybňují pro absenci pádných důkazů, avšak filmařům rozevírá dveře k experimentování na úrovni žánrů i vyprávění. Především od 90. let a souběžně s využíváním spirálového narativu se paralelní vesmíry začaly usidlovat také v kinematografii. A vedle aktuální vlny superhrdinských námětů je najdeme také v několika originálních filmech, které je zkoumají dle různých hypotetických teorií a jimž se bude text věnovat. V potaz tentokrát nebereme seriály jako Rick a Morty nebo Hranice nemožného, které stojí na obdobných principech.

Britské romantické drama s Gwyneth Paltrow a Johnem Hannahem vychází z prosté myšlenky „co kdyby“. Muž a žena se buď potkali, nebo minuli v metru, a příběh následně rozvíjí obě varianty, ve filmu existující v pomyslných paralelních vesmírech. Srdcová sedma vyvstává spíš z tématu osudovosti a odporuje determinismu, podle něhož existuje pouze jedna možná budoucnost. Snímek je protkaný i příjemným humorem a během 95 minut svůj zajímavý námět nevyčerpá. Alternativou je rovněž nedávný francouzský snímek Julie, co by bylo kdyby…, který rozvádí hned čtyři různé verze života nadané pianistky.

Napínavá hříčka v režii Gregoryho Hoblita (Prvotní strach) patří k filmům, u nichž je lepší dopředu si nic nezjišťovat. Při nezvyklých atmosférických výkyvech doprovázených polární září se John (James Caviezel) přes staré rádio spojí se svým zesnulým otcem Frankem (Dennis Quaid), jenž stejným způsobem komunikoval přesně před třiceti lety. Johnovi se podaří otce varovat a zachránit ho před smrtí, ale změna minulosti se projeví také negativně.

Frekvence otevírá možnost cestování časem, byť pouze prostřednictvím rádiových vln. Zásahy do časového kontinua vyvolávají nový řetězec událostí a hrozí kolize obou časoprostorů, která ohrožuje i životy Johna a jeho matky. Snímek má atraktivní detektivní rámec, a byť je nad logikou lepší detailně nepřemýšlet, skýtá originální mnohovesmírnou alternativu.

Originální spojení asijských bojových umění a zábavné sci-fi premisy natočil režisér James Wong (Akta X, Nezvratný osud) a Jet Li v ní ztvárnil posledního muže, jenž svede zabránit hrůzovládě své alternativní verze (rovněž Jet Li). Ta cestuje mezi paralelními vesmíry a zabíjí svá cizí já, neboť tím absorbuje jejich energii a sílí. 

Snímek, v němž si zahráli také Delroy Lindo a mladý Jason Statham, se otírá o mnohosvětovou intepretaci kvantové teorie, jednotlivé světy v něm propojují červí díry. Jde však o béčkový výtažek Highlandera a kung-fu akčňáků, který pohřbívají bídné efekty. Premisa a snaha o vynalézavost však zajistí svižné 84 minuty.

Debutový celovečerák Mika Cahilla, jenž posléze zaujal existenciálním Výchozím bodem a urazil křečovitou Blažeností, se nápaditě vyjadřuje k pocitům viny a vzývání druhé šance. Mladá protagonistka Rhoda (Brit Marling) zaviní autonehudu, při níž zemřou žena a také nenarozené dítě úspěšného skladatele (William Mapother). Současně je ve vesmíru objeven zrcadlový duplikát Země a Rhoda v soutěži esejí vyhraje lístek do nového světa, kde by matka s dcerou mohly být stále naživu.

Cahill preferuje pomalejší tempo a psychologický rozbor složité životní situace, jejíž duševní dopad je v ústřední realitě nezhojitelný. Jde o vizuálně působivé podobenství s překvapivým závěrem, které připomene například Tarkovského Solaris.

V povedené sci-fi režiséra Duncana Jonese (Warcraft) má protagonista v podání Jakea Gyllenhaala nesnadný úkol. Ve vzpomínkách jiného člověka opakovaně prožívá posledních osm minut jízdy vlaku, který rozmetal bombový útok, a pokouší se zjistit identitu atentátníka. Umožňuje mu to vládní experiment s názvem Zdrojový kód, který dokáže vytvářet paralelní realitu.

Otázkou však zůstává, nakolik je experiment ukotvený v existujících vzpomínkách, potažmo jak moc se od nich umí odchýlit a budovat vlastní realitu. Příběh funguje na principu časové spirály a umírající hrdina nabírá v jedné realitě zkušenosti, aby tu druhou ochránil před dalším a ještě ničivějším útokem. Rovnováha mezi dvěma světy je však vratká a diskutabilní.

Nízkorozpočtový a převážně konverzační snímek Jamese Warda Byrkita svede do jedné místnosti osm přátel, kteří se setkávají po dlouhé době. Nad Zemí však právě přeletí kometa, která realitu rozštěpí vedví a postavy zanechá tváří v tvář svým dvojníkům. 

Byrkit natáčel film ve vlastním domě s herci a herečkami zběhlými v improvizaci a soustředil se zejména na psychologickou rovinu. Studoval vědecké názory o podstatě reality či experimentech jako Schrödingerova kočka, přičemž částečně vycházel z poetiky Zóny soumraku. 

V prvním dílu Všechno nejhorší se protagonistka Tree (Jessica Rothe) ocitla v časové smyčce, v níž ji pokaždé zabil maskovaný vrah. Pro pokračování si režisér a scenárista Christopher Landon připravil ozvláštnění a kolotoč hrdinčiných skonů zasadil do paralelní reality. V ní se věci udály jinak a Tree rázem přišla o přítele. Její zesnulá matka na druhou stranu v této realitě nezemřela a Tree se musí rozhodnout, jaký vesmír je jí milejší.

Stejně jako v jedničce jde o vynalézavý komediální slasher, který zapojuje vědeckofantastický koncept neurážejícím stylem. Rozhodně tak zatraktivní příběh a alternativní vesmír odvíjený z odlišných příčin a následků využije v krátké stopáži uspokojivě.

Oscarová senzace a nejúspěšnější projekt nezávislého studia A24 je dosavadním vyvrcholením mnohovesmírné tematiky. Dojemná i ztřeštěná akční komedie spojuje americké a asijské tradice a vypráví o znuděné provozní veřejné prádelny (Michelle Yeoh, která si za film odnesla Oscara stejně jako kolegové Ke Huy Quan a Jamie Lee Curtis), která se při odevzdávání daňového přiznání musí převtělovat do svých alternativních verzí a bojovat o osud vesmírů. 

Ty ohrožuje rozpínající se černá díra ve tvaru dougnutu a kromě objevených kung-fu schopností pomáhá hrdince hlavně načerpané sebepoznání, díky němuž se může stát tou nejlepší verzí sebe sama. Film cílí na okrajovější publikum vítající bizarní experimenty, ale díky univerzálním motivačním myšlenkám, kreativitě akčních scén a přechodů mezi vesmíry či emocím, jež plynou ze základních existenciálních a rodinných dilemat, jde o globálně velebené dílo.