Nejlepší neamerický snímek uplynulého roku produkoval slavný herec Brad Pitt. Minari kráčí ve stopách oscarového Parazita

Dosud poslední ročník udělování Oscarů se v minulém roce nesl ve znamení obrovské senzace, neboť jej zcela opanoval zahraniční (myšleno neanglicky mluvený) snímek Parazit. Sebevědomé dílo jihokorejského režiséra Bonga Joon Ho neovládlo pouze 'svou' zahraniční kategorii, nýbrž si uzmulo také to vůbec nejprestižnější a nejvyšší ocenění za nejlepší film roku. Důvod, proč se k této zdánlivě nesouvisející události nyní vracím, je velice prostý - letošní následovník s názvem Minari pochází rovněž z dílny původem jihokorejského tvůrce a stejně jako Parazit právě získal Zlatý glóbus jako nejlepší zahraniční film. A to z něj v této skupině, v jejímž užším výběru se vyhřívá také Šarlatán s Ivanem Trojanem, automaticky činí horkého favorita i pro nadcházející oscarové klání. A vůbec není vyloučeno, že se historie v krátké době zopakuje také v hlavní, dosud ryze anglicky hovořící kategorii. Minari je ostatně americkou produkcí a odehrává se v 80. letech minulého století na území Spojených států, kde čtyřčlenná korejská rodina hodlá začít nový život na odlehlé farmě. Jde o autobiografický počin, kterým se režisér i scenárista Lee Isac Chung vrací do vlastního dětství a v němž se s jeho rodným korejským jazykem nevyhnutelně misí také angličtina. A který má dostatečné kvality na to, aby mohl při udělování zlatých sošek překvapit.

Pokud se vám ihned při čtení nadpisu v hlavě rozsvítil otazník ohledně významu slova minari, pak rozhodně nebudete sami. Věrný pomocník Google uvádí, že jde o rostlinu s českým názvem halucha jávská, rovněž známou jako čínský celer nebo japonská petržel. Samotné korejské slovo lze rozdělit na mi, značící vodu, a nari, tedy zelenina. A tím už se referuje ke dvěma hlavním zdrojům obživy a prosperity, na něž spoléhá korejský imigrant Jacob (Steven Yeun), jenž svou ženu Monicu (Yeri Han) s dětmi Davidem (Alan S. Kim) a Anne (Noel Cho) hodlá zabezpečit farmařením na idylické půdě amerického Arkansasu. On i Monica si dosud vydělávají jen nekonečným oddělováním pohlaví u čerstvě narozených kuřátek a do nového prostředí přijíždí z hlučné Kalifornie s nadějemi na nový začátek. Život uprostřed zelených plání v obydlí, které se podobá spíše maringotce na kolech, se zpočátku vůbec nelíbí starostlivé Monice. Ta touží po pevném rodinném zázemí a obává se o zdraví synka Davida, jenž se potýká s vrozenou srdeční vadou. Jacob je ovšem odhodlaný následovat svůj americký sen a dosáhnout úspěchu jako zodpovědný muž. "Samečci nechutnají dobře. Neumí snášet vejce a nejsou k užitku," vysvětluje malému Davidovi, proč jsou kuřata rozdělována na základě pohlaví. A navazuje analogií, která odhaluje jeho motivace a touhu po úspěchu. "Takže ty a já se musíme snažit, abychom byli užiteční."

Steven Yeun, známý z filmů Okja nebo Výchozí bod, lehce proměňuje Jacoba

v sympatickou otcovskou figuru, jehož snažení je snadné porozumět. Divák ví, že chce především zajistit šťastnou budoucnost své rodině, a sdílí jeho nadšení z všudypřítomné zeleně i samotné půdy, která skromné obydlí obklopuje ze všech stran. Když se celá rodina po příjezdu na nový pozemek v melancholické sekvenci a za zvuků uklidňující hudby prochází okolní vysokou trávou, výprava rázem nabývá skoro až snových rozměrů, které se značně liší od civilnějšího amerického mainstreamu. Jediná Monica si zachovává racionální skepticismus a ještě v úvodní čtvrthodině se s manželem ostře pohádá, obávaje se jeho nezdravého úsudku a selhání. Také její pohled je naprosto smysluplný a poodhaluje nuznou minulost celé rodiny, která americké lepší zítřky dosud vyhlížela marně. Zatímco Jacob hodlá napřít veškeré síly do obdělávání půdy a najít správné kupce, s čímž mu ochotně pomáhá pobožný veterán korejské války Paul (Will Patton), Monica se chce rovněž socializovat a zapadnout do místní odlišné komunity.

Je přitom zajímavé, že očekávatelné vývojové vzorce snímek postupně opouští nebo je prokládá vlastní osobitou filozofií. Ano, Jacob postupně čelí zřejmě nevyhnutelným problémům s nedostatkem vody či prodejem své zeleniny a budoucnost celé rodiny se ocitá na vlásku, ale vyprávění se přeorientovává na intimnější vztahy a významy. Na rodinném prahu se totiž posléze objevuje entuziastická Soonja (Yuh-jung Youn), matka Monicy, která víceméně dostává na starost malého Davida i jeho starší sestru Anne. Oba rodiče tak mají více času na své priority mimo domov a Lee Isaac Chung přejímá hledisko Davida, do jehož osoby podle všeho otiskuje své vlastní vzpomínky. Před Soonjou, která v jeho dětství dosud žádnou roli nesehrála, se David nejprve stydí a klade jí odpor, ovšem srdečná, otevřená a bez obalu nadávající babička si jeho zesláblé srdce postupně získá.

A je to právě ona, kdo do příběhu vnáší přesahující významy. Vlastním prodělaným infarktem a léčivými výtažky jakoby sejmula tíhu Davidova obávaného onemocnění, které jako zázračně ustupuje. To ona brzo po svém příjezdu zasazuje semínka minari do nedaleké říční zátoky a dohlíží na růst rostliny, které se podle jejích slov může dařit kdekoli na světě. Arkansas navíc zaujímá podobnou zeměpisnou šířku jako některé oblasti Jižní Koreji, tudíž minari značí nejen možnost nového začátku daleko od domova, nýbrž také přetrvávající propojení s domovem. S rodinou pohromadě může člověk zapustit své kořeny kdekoli a neobávat se, že si jej zcela podmaní nereálné sny - kvůli nim měl David dosud problémy s nočním pomočováním a Jacob začínal upřednostňovat svou půdu před láskou svých bližních. A byla to opět bezprostřední Soonja, která byť i nechtěnými činy celé rodině ukázala, co opravdu obnáší význam spojení 'nový začátek'. V sounáležitosti se sebou samými i s přírodou, odporujíc tehdejší materialistické politice Ronalda Reagana. "Reagan se hodlá ujišťovat, že farmáři jsou šťastní," zazní ve 20. minutě filmu, který tento komfortní americký sen následně podrývá a zpochybňuje.

Největší slabiny příběhu naopak spočívají v místy nevyváženém prolínání dospělého a naivního dětského hlediska. Příklon k druhé možnosti je pochopitelný vzhledem k autobiografické vzpomínkové nátuře díla a upřednostňování vztahu mezi Davidem a svéráznou babičkou. Ovšem s tím vyvstává také zjednodušování a idealizování některých silných motivů, typických hlavně pro americký jih 20. století. Dřívější napětí mezi USA a Korejí se odbývá zmíněnou postavou farmáře Paula, jenž se po válečných zkušenostech v 50. letech přeorientoval na víru a je pojat více jako pobožná karikatura nežli rázovitý chlapík od vedle. A vůbec, rasová problematika je vytlačována onou snahou o 'univerzální jazyk chudých menšin' a ve filmu ji úsměvně zastupuje upřímný dětský rozhovor. "Proč máš tak plochou tvář?," ptá se místní klučina s výrazem šikanátora Davida po mši, načež mu bez dalších otázek nabízí přátelství a zve ho k sobě domů. Půvab vyprávění je uzamknut v problémech rodinného kruhu a ambivalentnímu vyústění předchází spíše příjemný a dětskou naivitou formovaný průběh.

Minari dosud úspěšně kráčí po stopách loňského Parazita a bude zajímavé sledovat, jakou pozornost na něj upře akademie při nadcházejících Oscarech. Zatímco horký favorit a vítěz Zlatého glóbu za nejlepší drama Země nomádů má přinášet přesahující sociální výpověď o rozdělených Spojených státech, vzpomínání Lee Isaaca Chunga na vlastní americké dětství vyzdvihuje rodinné hodnoty a sociální či rasové rozdíly redukuje na globálně srozumitelné emoce. Nehollywoodský dotek je přitom patrný v rozmělnění očekávané zápletky do intimnějšího sdělení, které můžeme nacházet mezi řádky. A že kolem diváka spíše poletuje jako motýl a nebodá jako včela, to už filmu na obejmu jeho autorského sdělení nic moc neubírá.

Hodnocení: 80%