Články o Ben-Hur

Takhle se tvoří filmová magie. Stačí pár stovek milionů dolarů a v zádech k tomu hrdinský odkaz Maxima Decima Meridia, jehož osudy v historickém velkofilmu Gladiátor před čtvrtstoletím rozplakaly i želvu. Recept na odkládané pokračování v režii Ridleyho Scotta a se scénářem Davida Scarpy (Napoleon) byl v podstatě jednoduchý – na ničem nešetřit. Gladiátor II, který vkročí do arény na smrt už 14. listopadu, možná prvním trailerem nevyvolal úplně pozitivní humbuk, ale jedno mu už teď nikdo neupře. Totiž impozantní starověké kulisy, jež štáb postavil na Maltě a nad nimiž v novém videu žasne i představitel císaře Gety, herec Joseph Quinn.

Pokračování sandálového velkofilmu Gladiátor (Gladiator) od Ridleyho Scotta se z natáčecích lokací přesunulo do střižny, písky Kolosea znovu nasáknou krví od 21. listopadu, takřka čtvrtstoletí po premiéře jedničky. Hrdina Maximus v podání Russella Crowa je sice definitivně po smrti, ale výpravný snímek stočí pozornost na už dospělou postavu Lucia (Paul Mescal), synovce usmrceného císaře Commoda (Joaquin Phoenix). A podle první šeptandy ze studiového zákulisí by epické měřítko rozhodně nemělo stagnovat.

Titanic si právě vydobyl pozici druhého nejlepšího romantického filmu všech dob podle čerstvě zveřejněného žebříčku magazínu Variety, vtěsnaný mezi ikonickou Casablanku a Hitchcockovo Chyťte zloděje (To Catch a Thief). Je to konečné stvrzení rehabilitace snímku, který nejprve získal srdce kritiků i diváků, následně vyhrál jedenáct Oscarů, ale také ho považujeme za zrod moderní hate-culture, kdy se popkulturní dílo stává terčem kataklyzmatické veřejné nenávisti a člověk se musí bát prokázat mu sympatie. To už odvál čas, jenže konečné zadostiučinění jen stěží zvládne vymazat tíseň a ponížení, s nimiž se museli po premiéře setkávat Leonardo DiCaprio a předně Kate Winslet.

Ve svých jednaaosmdesáti letech se letos Martin Scorsese stal nejnominovanějším žijícím režisérem. Postarali se o to Zabijáci rozkvetlého měsíce (Killers of the Flower Moon), kteří mu umožnili nechat za zády Stevena Spielberga, jenž se tímto pomyslným titulem mohl pyšnit doposavad.

Už roky si pravidelnější filmoví diváci a divačky pokládají otázku, proč se americká filmová akademie tak moc zatoulala od komerčního vkusu. Byly ostatně doby, kdy o hlavní Oscary soutěžily zpravidla ty nejúspěšnější produkce roku. Nůžky se začaly rozevírat koncem sedmdesátých let, Akademie se nikdy necítila příliš pohodlně okolo masově komerčních titulů následujících model Star Wars. Přesto stále platilo, že oscarového vítěze většina veřejnosti alespoň zná. Ne, za tu změnu nemůže woke Hollywood, to by se sošky automaticky nasypaly na Black Panthera a bylo by hotovo. Může za to internet.

Barbie se svou bezmála miliardou a půl dolarů a převážně spokojenými reakcemi překonala i ta nejoptimističtější očekávání. Nyní se čeká, jak si růžový blockbuster povede během udílení filmových cen. Ty poslední roky hledí spíš směrem k menším produkcím, nyní se však nashromáždilo dost záminek k učinění výjimky. Barbie má potenciál dokonce i na výherní kombo, jehož jsme byli v historii svědky pouze třikrát.

Žebříček skutečně nejdražších filmových scén lze sestavit jen těžko. Každá produkce totiž náklady počítá trochu jinak a někdy se dozvíme jen cenu kulis či herců, ale už ne samotného štábu. O spoustě skutečně velmi drahých taškařic však nelze pochybovat a jako publikum můžeme jen žasnout nad tím, jak hluboko jsou filmaři občas ochotní sáhnout do (cizích) kapes.

Kvůli stávce hollywoodských scenáristů a herců odsunulo studio Warner Bros. premiéru dlouho očekávané druhé Duny Denise Villeneuvea na rok 2024. Fanoušci režiséra a knižní předlohy smutní, profitovat by z toho ale mohl jiný ceněný autor, Christopher Nolan a jeho novinka, biopic Oppenheimer, pojednávající o vynálezci atomové pumy. Proč?

Filmař a hudebník Jeymes Samuel na sebe upozornil svérázným westernem Tím tvrdší je pád (2021), který spoustu českých diváků a divaček pobouřil tím, že si dovolil vyprávět příběh z Divokého západu s černošskými herci a herečkami. Přestože vycházel z příhod týkajících se skutečného gangu Rufuse Bucka, složeného z Afroameričanů a indiánů, leckdo se s tímto tvůrčím přístupem jednoduše nesmířil.

Byl to šílený, chaotický projekt. Takový, který umí položit na lopatky celé filmové studio, jehož prestiž a vliv byly v Hollywoodu dlouho neotřesitelné. Kleopatra z roku 1963 se stala noční můrou 20th Century Fox, a byť žádný snímek toho roku v kinech nevydělal víc peněz, obří náklady se nedokázaly pokrýt a studiový systém málem zkrachoval. O neuvěřitelné pětileté výrobě filmu, která novinové titulky plnila i díky aféře Elizabeth Taylor a Richarda Burtona, nově vychází kniha Cleopatra and the Undoing of Hollywood: How One Film Almost Sunk the Studios od Patricka Humphriese.