Billie Eilish může s písní z Barbie překonat metu, kterou pokořily jen tři filmové písně historie

Jedním z méně frekventovaných úspěchů Barbie je všudypřítomnost jejího soundtracku ve veřejném prostoru. Většina filmů může doufat leda v to, že se mimo kontext samotného díla dostane alespoň titulní píseň. Jen málo filmařů má talent Baze Luhrmanna či Quentina Tarantina osázet své dílo hity, jež se nakonec stanou mnohdy úspěšnějšími než samotné filmy, v nichž zazněly.

Barbie se však mezi ně zařadila a skladby jako Dance the Night od Dua Lipy a Barbie World Nicki Minaj ve spolupráci s Ice Spice se staly úspěšnými singly a hity světových rádií. Dokonce i memová píseň I’m just Ken se zažrala do popkupturního povědomí. Zdaleka největší pozornosti se ovšem dočkala skladba Billie Eilish a jejího bratra Finnease What Was I Made for? A právě ona má nyní velkou šanci získat jak Oscara, tak i Grammy, což se podařilo jen třem písním historie.

Tuto metu poprvé zdolala ikonická Moon River v podání Audrey Hepburn ze Snídaně u Tiffanyho a hned o rok později Days of Wine and Roses ze stejnojmenného snímku Dny vína a růží, kterou nazpíval Andy Williams (a od té doby mnoho dalších včetně Franka Sinatry). Následně se však na vítěze čekalo dlouhých pětatřicet let, kdy svět válcovala Céline Dion s My Heart Will Go On podle melodie Jamese Hornera, titulní písní opulentního Titaniku.

Už dlouho je hojně diskutovaným tématem, že se americká filmová ocenění vzdalují mainstreamové komerční kinematografii. Doby, kdy nejvíc cen vyhrávaly největší filmy typu Ben Hur, Pán prstenů a již zmíněný Titanic, jsou pryč. Tím opadá i zájem publika o tato ocenění. Proč se starat o to, který z neznámých titulů si odnese víc sošek? Čistě hypoteticky by bylo chvályhodné, kdyby se Akademie rozhodla promovat neznámou kvalitu, v reálu však víme, že se častěji soustředí spíš na nudně bezpečné projekty.

Grammy tento problém nemají, zůstávají oceněním plně ponořeným do komerce a pozlátka. Kdyby tedy v tomto případě zlatý gramofon a plešatý naháč skončili na stejném místě, šlo by o gesto a příslib, že akademická kvalita a komerce se opět trochu přibližují. Americká média jako Variety začala o této možnosti nahlas spekulovat a vyhlížet ji, což je první dobré znamení.

Ve stejné situaci je Barbie jako taková. Filmový blockbuster, který má na svědomí akademiky milovaná Greta Gerwig, jež doposud své portfolio skládala z malých feministických dramat. Akademie má nyní příležitost na spojení kvality s kvantitou, jaká se jí nenaskytla už hodně dlouhou dobu.

Čtete nás rádi? Podpořte nás, prosím, v hlasování o Křišťálovou lupu. Děkujeme.