Titanic byl pro Winslet dar i kletba. Promluvila o šikaně, kterou zažila po premiéře

Jen si to představte. Je vám dvaadvacet. Máze za sebou neuvěřitelně dlouhé a fyzicky i psychicky náročné natáčení, často v extrémně nepohodlných podmínkách. Režisér se choval jako posedlý tyran, produkci několikrát protáhl a prodražil. Veřejnost se celému projektu vysmívá a předvídá mu titul největšího hollywoodského fiaska všech dob.

Vy jste mladá herečka, doposud známá hlavně méně prominentními kostýmními dramaty, vaše kariéra je tedy v sázce. V té obrovské produkci jste se stěží mohla zorientovat a víte jen, že ve středu příběhu je celkem banální románek. Tedy nic, co by naplňovalo vaše osobní ambice. Vážně hrozí, že jste skončili v jednom z největších propadáků, kde se tři hodiny brodíte vodou a v mezičase vyznáváte lásku klukovi s vizáží modela z titulky dívčího časopisu.

Usmálo se však na vás štěstí, film je úspěch. Nejdřív slušný, pak velký, pak enormní a nakonec největší všech dob. Kritické reflexe jsou veskrze přívětivé, často nadšené. To vše je zakončeno jedenácti Oscary – stejně získal v historii jediný film. Znamená to, že si můžete oddechnout? Ale kdeže! Současně s tím se totiž formuje opozice, jež film popisuje, jako by se splnily vaše nejhorší noční můry, jako by šlo o nejhorší věc, co kdy kdo odpromítal. Tahle opozice začíná pomalu pohlcovat veřejné mínění.

Když se podíváme na rozhovory z první dekády století, je patrné, že Winslet měla k Titaniku rezervovaný, skoro odmítavý postoj. V jisté míře jako by přijala narativ odpůrců filmu, tedy že ztvárnila hlavní roli v zbytečném slaďáku. Na jednu stranu jí zažehl kariéru, na druhou ji ale vystavil riziku, že ji nikdo nebude brát vážně. Roky se na snímek znovu nepodívala, svalovala to na to, že se nesnese koukat sama na sebe a na své nevytříbené herectví. Je to poněkud zvláštní vzhledem k tomu, že Titanic nebyl zdaleka jejím prvním historickým dramatem a její výkon snímek táhne.

Skutečností však je, že málokdo se do té doby setkal s tak intenzivní šikanou jako Kate Winslet. Jistě, hollywoodské hvězdy vždy zápasily s bulvárními médii, nástup digitalizace a internetu ale vedl k tomu, že se nyní mohl kyberšikany účastnit celý svět. A to v době, kdy se internetová kultura teprve rodila a každá emoce byla mnohem syrovější a méně sebereflektivní než později. Nenávist vůči Titaniku a Winslet se nezahalovala do falešné nadsázky či předstíraného odstupu, byla krutě přímočará. A masová média jí šla na ruku.

Velkým tématem byla třeba váha Winslet. I v důsledku toho, že se ve filmu objevilo několik notoricky odvážných scén, jež testovaly hranice toho, kolik kůže se smí ukázat v přístupném filmu, což bylo pro mladou herečku samo o sobě ne zcela příjemné. Protože nebyla nezdravě vychrtlá, vyčítala se jí div ne nadváha. Prý možná, že kdyby nebyla tak těžká, vešli by se s Jackem na ty dveře oba. „Byli na mě tak hnusní. Přitom jsem, po prdele, ani nebyla tlustá!“ nešetřila Winslet nedávno slova v podcastu Happy, Sad, Confused.

„Kdybychom mohli vrátit čas, reagovala bych úplně jinak. Nemlčela bych, nepřijala to s trpělivostí, řekla bych novinářům: ‚Co si to dovolujete se mnou takhle jednat? Jsem mladá žena, moje tělo se pořád vyvíjí, poznávám se, jsem hluboce nejistá sama sebou a vyděšená ze všeho, co mě čeká. Proč byste mi to dělali těžší, než to musí být?! To, co děláte, je šikana!’“

„Cítila jsem, že se po mně chce, abych nějak vypadala, abych plnila roli něčeho, čím nejsem. Vpád médií do mého soukromí byl tehdy tak velký, že se můj život stal dost nepříjemným,“ přiznala Kate v rozhovoru pro magazín Porter. Ke své účasti přistupovala zprvu hlavně pragmaticky, protože „si mohla dovolit koupit byt ve dvaceti“, a způsob, jakým byla následně posuzována, jí byl krajně nepříjemný. Začala přijímat menší role i proto, aby se zbavila masového zájmu: „Novináři se podivovali, že po Titaniku bych mohla dělat cokoliv, proč teda dělám tak malé filmy. Víte proč? Protože být slavný je k posrání!“

Oporou Winslet byl v době natáčení DiCaprio, s nímž navázala hluboké a trvalé přátelství. „Když si něčím tak seismickým projdete v tak nízkém věku, navěky vás to spojí,“ říká Winslet v Porteru. A po letech se naučila neprojektovat si svou špatnou zkušenost do samotného filmu. „Je skvělé, že existuje, že strhnul tolik lidí a rozdal tolik radosti,“ říká dnes. „Není to tak, že bych se vydávala za nějakého pronásledovaného chudáčka, který si s sebou nese trauma. Když jsem ale na nějaké lodi, raději se starám o to, aby mě nikdo neviděl a nekomentoval.“ Nakonec se i usmířila s Jamesem Cameronem a zahrála si v druhém Avatarovi, což by si nějakých patnáct let nazpět po zkušenosti s jeho náturou dobře rozmyslela.

Titanic si můžete pustit na Disney+. Podívejte se na žebříček jejich nejlepších filmů podle databáza Kinoboxu.

zdroje: Porter, Variety