Proškovy děti netrpělivě očekávají příjezd své babičky na Staré bělidlo. Po selsku ustrojená žena si je hned získá laskavostí a moudrostí. Stejně snadno naváže vztah se sousedy, kteří se jí záhy začnou svěřovat se svými bolestmi. Nejvíce starou ženu dojme příběh šílené Viktorky, jež se jako dívka zamilovala do myslivce, odešla s ním a snad šťastně žila. Muž však na vojně padl a ona se vrátila do rodné vsi. Nedokázala už ale žít mezi lidmi, bloudila po lesích, až ji jednou za bouřky zabil padající strom. Této nešťastnici už babička nemohla pomoci. Je tu však Kristla a její Jakub, který má odejít na čtrnáct let na vojnu, a pak kněžnina schovanka Hortensie, která se trápí pro lásku k malíři. Když si babička získá náklonnost paní kněžny, přimluví se za mladé dvojice a také získá místo pro chudáka Kudrnu...
První filmové zpracování jednoho z nejznámějších českých románů. U nás je populárnější novější verze s malou Libuší Šafránkovou. Každopádně jako příjemný pohled do minulosti funguje i tato verze na výbornou.
Raději mám zpracování z roku 1970, ale ani toto není špatné podívání. Toto je více podobné životu v době, ve které se děj odehrává, slabší je však herecké obsazení a je to celkově obyčejnější. Nostalgická podívaná na dobu, která přála mezilidským vztahům.
Nemám chuť psát o filmu z roku 1971. Je sice barevný a Jarmila Kurandová je rovněž vynikající babičkou, a Libuška Šafránková je rovněž vynikající Barunkou, ale je to moc "moderně" pojaté. Kdo by viděl jen tento film a nečetl knihu, tak by byl u maturity mimo. Černobílá verze z válečného roku 1940 se drží literární předlohy, šílená Viktorka už žije pouze ve vzpomínkách babičky (Libuše Geprtová mi na ni sice sedí víc než Jiřina Štěpničková, ale režisér Antonín Moskalyk příliš popustil uzdu své fantazii) a kněžna v podání Marie Glázrové je úžasně noblesní. Všechny postavy jakoby vyskočily z knihy Boženy Němcové! Je to klenot české kinematografie. A v době protektorátu to i podle slov mé maminky drželo české lidi ve víře, že jako Češi přežijeme, že bude líp! Vždy, když tento film vidím, neubráním se slzám, protože i Nataša Tanská jako Barunka má oči plné slz. Je to nádherné, hluboké, nelze na ten film zapomenout!