Třebaže má animace v českém filmu jistou tradici, od devadesátých let trochu bojuje o svou tvář. Světová konkurence bývá obecně hnacím motorem pro zlepšení a vývoj, nicméně česká kinematografie má několik specifik. Jedním z nich je skutečnost, že tradice ve filmovém vyprávění jsou v tuzemsku zkrátka jiné než u zahraniční konkurence, a proto přejímání zahraničních vývojových modelů poněkud selhává. Zároveň má český film o poznání omezenější možnosti financování, a tak i při nejlepší vůli vyrovnat se zahraničním počinům prakticky není možné natočit rovnocenný počin. Na takový problém často narážel právě český animovaný film, který léta osciloval mezi tradičnějšími cestami i ambicemi přiblížit se světovému trhu. Na začátku 90. let navíc neměl český film obecně jednoduchou pozici.
