Recenze: Filmfárum do třetice všeho dobrého

Nejdřív si vyjasněme rozpor, který v dějinách české kinematografie nemá obdoby. Tiskové materiály, plakáty, webové stránky, rozhlasové i televizní reklamy a v neposlední řadě i sami tvůrci propagují špatný název filmu! Snímek se nejmenuje Fimfárum do třetice všeho dobrého, jak byste si mohli myslet, ale Filmfárum do třetice všeho dobrého, jak si přečtete v úvodních titulcích. Ale nešť, to je jen taková pikanterie pro filmové odborníky a historiky, která běžnému divákovi asi přijde nicotná. Nebo si jí vůbec nevšimne, protože titulky z principu prostě nečte.

Po pěti pohádkách v prvním Fimfáru a čtyřech pohádkách ve druhém Fimfáru, servíruje třetím Fi(l)mfárum pohádky tři - Jak na Šumavě vyhynuli obři, O kloboučku s pérem sojčím aneb Král měl tři syny a Rozum a Štěstí.

První je nejkratší (a nejslabší), třetí nejdelší (a nejvydařenější). Zakopaný pes ale rozhodně není v délce.

U Obrů by dokonce ani nevadilo, že se tvůrci rozhodli odpoutat od charakteristického hlasu Jana Wericha a rozehrávají vlastní postavy s vlastními hlasy (vyniká zejména reportér v podání Miroslava Krobota). Problém je spíš v tom, že poněkud nešťastně kombinují dva příběhy do jednoho a ještě legendu s realitou. Lehce dezorientován se cítí divák dospělý, o malém radši ani nemluvě. Rodiče a ministra zdravotnictví navíc určitě nepotěší fakt, že jedna z hlavních postav příběhu nedělá celou dobu takřka nic jiného, než že si významně zapaluje jednu cigaretu za druhou. Hodnocení? 35 %.

Po kratičké anekdotce o tom, zda na Šumavě žili či nežili obři, následuje příběh, který už nese parametry skutečné pohádky. Král měl tři syny a zapomenutý klobouk s pérem sojčím. Kdo mu ho najde? Rychlomil na Bugasseratti, Siloslav se svým Bull-Bagr Speciálem nebo snad přehlížený Honza na mopedu?

Dramaturgicky lehce rozklížený příběh, v němž první dva synové prostě zmizí a třetí propadne vášni prvního, aby došel ke stejnému problému, jaký trápil jejich otce, ozvláštní vtipné využití archivních záběrů z nejrůznějších motoristických soutěží. Hodnocení: 55 %.

Zápletka závěrečné a nejnápaditější pohádky je notoricky známá. Stavěl na ní Karel Jaromír Erben i Zdeněk Zelenka ve filmu Nesmrtelná teta: Sebechytřejší a seberozumnější rozum se, když na to přijde, bez kapky štěstí prostě neobejde. Předmětem sázky malého širokého Rozumu a hipísácky vyhlížejícího Štěstí se tentokrát stane hloupý pasáček prasat Ludvík.

V daném případě nic nevadí, že zápletku i pointu známe víc než dobře a že ve Werichově vyprávění očividně rezonuje čerstvá zkušenost s politickými procesy 50. let (kniha poprvé vyšla v roce 1960), protože nápad s Rozumem, který si vleze do Ludvíkovy hlavy a začne ho řídit přes počítač, je vskutku milionový. Dospělému divákovi možná přijde až líto, že dál nepracuje se šuplíky, ukrytými v oné dutině na krku, které se zovou Úchylky či Sex. Hodnocení? 75 %.

Z Filmfára doslova dýchá obrovská radost, chuť a talent všech zúčastněných, od režisérů přes výtvarníky až po hudební skladatele. Lehce unaveného kritika až obrozenecky dojímá, kolik schopných tvůrců u nás máme, kteří by mohli točit další animované filmy (nejen ty zaštítěné Werichovým jménem a obrovskou oblibou jeho vtipných a neúprosně trefných pohádek). O to víc na Filmfáru zamrzí neduhy, se kterými se potýká i současný český hraný film - slabší scénáře, chybějící dramaturgie. A v daném případě i snaha natahovat, jak se dá, to, co by normálně udělali nejspíš kratší, kdyby ve výsledku nepotřebovali dosáhnout na celovečerní metráž.

P. S.: Tvůrci nestihli dokončit 3D kopii včas, takže na novinářské projekci byla k vidění pouze 2D kopie s tím, že posléze pustili ve 3D aspoň první pohádku. Z představené ukázky se zdá, že si s třetím rozměrem poradili zatím nejlépe ze všech dosavadních českých 3D filmů, kterými byly Hurvínek na scéně a Heart Beatd 3D.