Name: Post Tenebras Lux
Released: 2012
Duration: 115 min
Rating: 62
Cast: Adolfo Jiménez Castro, Nathalia Acevedo, Willebaldo Torres, Joakim Chardonnens, Jesús Torres Torres

Fascinující snímek jednoho z nejzajímavějších mexických režisérů současnosti Carlose Reygadase, zachycuje osudy mladé rodiny, která se z města odstěhuje žít na venkov. Střet s realitou venkova však není tak poetický, jak se na první pohled zdálo. Místní jsou nedůvěřiví, vztahy na venkově jsou ovlivněny událostmi z dávné minulosti, mladý pár provokuje svým stylem života a stavbou opuletního, moderního domu. To vše ještě podpoří to horší ve vztahu mladého páru, který si musí uvědomit, že “život v přírodě” jim nezaručí lásku a spokojenost. Film je v mnoha ohledech radikální autorskou výpovědí o vztahu muže a ženy, o rodičovské lásce, o démonech v každém z nás. Je natočený ve formátu 4:3 a jeho větší část pracuje s rozostřením okrajů obrazu. V dětských rolích se představí režisérovy děti a obecně pro herce platí, že jsou mimořádbně autentičtí. Post tenebras lux (v překladu “po temnotě budiž světlo” je filmem, který pracuje s exotičností mexického venkova, ale zároveň je až nečekaně univerzální.

Herci a tvůrci 21

Adolfo Jiménez Castro

Juan

Nathalia Acevedo

Natalia

Willebaldo Torres

Siete

Joakim Chardonnens

Jesús Torres Torres

José Alberto Sánchez

Režie:

Carlos Reygadas

Scénář:

Carlos Reygadas

Komentáře k filmu Post Tenebras Lux 2

xxmartinxx

22 532 bodů 4. 1. 2014

Sledování tohohle filmu se u mě neslo ve znamení mé neúspěšné snahy začít mít o zobrazované zájem. Reygadas prý za svůj největší vzor označuje Tarkovského - zajímavé, že jeho filmy mě fascinují každou minutou, chci je sledovat a chci je rozlousknout. Jsem rád, když se to někdy podaří, ale nejsem zklamaný, když třeba ne, protože co jsem dostal, bylo i tak skvělé. Post Tenebras Lux je v podstatě opak. Fascinovat mě to nezačalo ani náznakem, zajímat jen čistě okrajově, ve smyslu "co vytáhne další scénu". To mi nestačí. 2 a 1/2

Klajnik

8 961 bodů 30. 8. 2024

Festivalový film, který se příliš opájí sám sebou a proto je taky tak nudný! Herci však hrají skvěle. FIlm i přes surreální nádech oplývá velkou přirozeností a realismem, který generují hlavně herci. Kdyby to nebylo tak estetizované, klidně bych mohl řadu scén považovat za nějaké domácí videa, útržky z rodinného života. Scény jsou snímány skrze jakýsi zvláštní objektiv, který po stranách láme/rozostřuje světlo, a to tak často, až jsem si říkal, že to už je snad manýra a jestli si Reygadas zkrátka neřekl: "Týjo, to je ale zajímavej objektiv. S ním bych mohl natočit těžký umění a vytřít těch snobům v Cannes zrak." Tohle poněkud vyprázděné opájení, tohle zaujaté čuchání vlastních prdů je důsledkem toho, že Post tenebras Lux toliko nevypráví příběhy a dramata mezi postavami, která mě vlastně zajímala; Mám rád vztahová sondy o krizi, baví mě sledovat postavy bojující a poddávající se nějaké vlastní nezřízenosti či slabosti. Autor ale raději věnuje tomu, že minutu snímá nějakej krásnej strom nebo příliv v kompozičně dobře rozvrhnutém záběru nebo manžele jdoucí do kopce, holčičku pobíhající mezi pejsky v blátě a něco si žvatlající... Celé je to krásné, to ano. Super objektiv, ty teplouši! Screenshot bych si udělal, to jo, ale proč na ty záběry musím civět minutu, to fakt nevím. Nudí to a zdržuje od filmů, které mají hutnější vyprávění a současně dokáží být strhující a zábavné. Tyhlety vyprázdněné snobárny já fakt nesnášim. Podobným případem je třeba Cuarónova Roma nebo Tarrovy Werckmeisterovy Harmonie. Filmaři by neměli rezignovat na zábavnost, protože to je klíčová složka filmu (jak vysvětluji na svém profilu). Míry zábavnosti lze dosahovat mnohými prostředky. Nemluvim tady rychlym střihu a akci každých 25 minut. Film může být vpravdě provokativní artem "o něčem" pro ty, s vybranějším vkusem, aniž by musel rezignovat na to, být zábavný.