Anketa: Rok 2013 očima českých filmových činovníků

Jiří Mádl (herec, režisér a scenárista)

1) Nejvyšší nabídka, Rivalové a Lásky čas. Neviděl jsem Velkou nádheru, která je prý dobrá. Hodně se mluvilo o Gravitaci, ta je určitě ohromným počinem. Ale Rivalové jí přežijou o několik let, o tom jsem přesvědčen. Z českých filmů se mi líbila Křídla Vánoc, Revival a hlavně Klauni. To je odvážný film, který běžného českého diváka sice vůbec nezaujme, ale to vypovídá spíš o tom divákovi než o filmu. Jo a samozřejmě Colette. Tam oceňuju především dobré obsazení.
2) Kulhající fond kinematografie. Jsem rád, že se zákonodárci rozhoupali a nechají ho opět běžet.
3) Myslim, že ČL už několik let neměl smysl a měl by se vlastně zrušit, anulovat a zapomenout. Nenarážim teď vůbec na přenosy, to je otázka vkusu, proti čemuž žádný dišputát. V zemi, kde vzniká 25-35 českých filmů, má ještě pořád smysl festivalový systém, kdy se vybere porota, která by se každý rok obměňovala, a ta by musela shlédnout všechny filmy a teprve pak mohla hlasovat. A ne fungovat ve smyslu, že vyberu z toho, co jsem viděl, koho znám, kdo to dlouho neměl, kdo je košer. Z toho pohledu má pro mě mnohem větší smysl a hodnotu Finále Plzeň. Změna, pokud vím, se týká organizátorů a přenosu, ne systému hlasování. Takže si od ní slibuju lepší raut.

4) Těšim se na Vejšku a premiéru mýho režijního debutu Pojedeme k moři. Zároveň se hrozně bojim. Je to největší risk, který jsem kdy podstoupil. Mám ještě jeden film, který bych rád natočil, režíroval. Začnu na něm dělat. Ale pokud by se Pojedeme k moři nedočkalo kladného přijetí, budu soudný a nechám to někomu jinému. Mám pár projektů jako herec, na které se těšim. Ale ještě bojují se sháněním peněz, tak jim zatím držím palce. Také jsem zvědav s čím dalším přijdou Fog’n’desire. Mají zajímavé projekty a přiznám se, že jim prostě a jednoduše fandím.
5) Nemám na to názor. Neodhadnu důvody, je v tom určitě mnoho vlivů. Zároveň mě už dlouho zaráží, že jsme si na pokladně všichni rovni. Spielberg, Colette i ten Magnusek. Myslim, že ceny lístků na české filmy by měly být nižší.
6) Rád bych zažil tak naplňující rok jako byl ten 2013. A musim začít běhat a trošku míň pít..

David Horáček (ředitel sítě multikin Premiere Cinemas)

1) Myslím, že nebudu zdaleka sám, koho potěšil nový film Alfonso Cuaróna Gravitace. Je na něm vidět, že 4 roky příprav opravdu stály za to. Je to film, který svým obrazovým ztvárněním ve 3D a také zvukem, v případě, že máte možnost sledovat jej v Dolby Atmos, posouvá hranice žánru zase o kus dál.
2) V roce 2013 mě nepotěšil celkový ohlas českých filmů v českých kinech. Počet snímků byl letos vysoký, ovšem jen málokterý se dočkal příznivého ohlasu od diváků a/nebo kritiky.
3) Žádnou transformaci Českých lvů jsem nezaznamenal. Zaznamenal jsem pouze vznik nových cen ČFTA. A také je asi otázkou, zda nás Český lev v roce 2014 vůbec navštíví.

4) Pokud jde o filmy, moje těšení se soustředí na začátek a na konec roku 2014. Na začátku to bude Vorlova Vejška a na jeho konci Jacksonův třetí Hobit (2014). Pokud jde o kina, těším se na otevření našeho nového multikina Premiere Cinemas v Teplicích.
5) Filmů je moc a kvality málo, myslím kvalitu uměleckou, ale také kvalitu komerční, která se projevuje vysokou návštěvností. Ovšem klesající návštěvnost jsme v našich multikinech v roce 2013 nezaznamenali, spíše naopak, utěšeně rosteme.
6) Ano, mám, rád bych chodil víc do kina.

Jana Plodková (herečka)

1) Gravitace a její nečekaná velikost ve dvou hercích a 3D.
2) Velký Gatsby.

3) Neslibuju si nic, ale těším se na novou formu, nový prostor, novou cenu.
4) Na všechno, co přijde, na lidi, co potkám, na filmy, co natočím.
5) Radost z toho nemám…
6) Nemám, jelikož ho nejsem schopná dodržet. Každý den je jiný než celý rok, raději si dávám cíl na kratší vzdálenost než na 365 dní.

Matěj Chlupáček (producent a režisér)

1) Nepochybně La Grande Bellezza (Velká nádhera) Paola Sorrentina. Pro mě osobně důkaz toho, že větších filmařů je v dnešní době pomálu, jestli vůbec nějací jsou. Z našich vod pak Klauni Viktora Tauše, kvalitou regulérně evropský film, citlivý a se skvělými hereckými výkony.
2) Z tuzemské kinematografie bohužel Donšajni. Domnívám se, že tohle si na stará kolena pan Menzel nezasloužil, přestože je samozřejmě plně zodpovědný za své dílo. Ze světové kinematografie pak vzhledem k mé oblibě režiséra Cuaróna paradoxně jeho nejnovější Gravitace. Technicky úchvatný film, který mě svou prázdnotou ale tak fatálně minul, že takhle zklamaný jsem s přihlédnutím k očekáváním z kina už dlouho neodcházel.
3) Jednu jedinou věc: Úroveň.

4) Na premiéru našeho nového filmu Hany a snad I na práci na dalším projektu.
5) Tuzemská kinematografie produkuje kvanta filmů ročně, tak ohromný počet, že se v nich běžný divák musí absolutně ztrácet. Doby, kdy na český film přišlo přes milion diváků, jsou nenávratně pryč. A není se čemu divit. V té záplavě nezajímavých, často zcela nefilmových pokusů dají diváci, kteří chodí do kina jednou za dva týdny, přednost logicky něčemu, co za neustále se zvyšující cenu vstupného už na první pohled stojí. Konkurovat je potřeba správně promyšlenou kampaní a kvalitními filmy, ani jedno nemá naše kinematografie v dostatečném množství. Ostatně, má mít lokální divák důvěru v český film, když do distribuce projdou i věci jako Bastardi, Maturita nebo Poslední výkřik?
6) Nebát se zkoušet nové věci a neomezovat se jen na lokální poměry.

Kamil Fila (kritik)

1) Umění není od toho, aby bylo příjemné, ale naopak, aby vás vykolejilo ze zažitých stereotypů vnímání a chápání, takže tu otázku pokládám spíš za zavádějící.:)

Nejvíc mě tudíž pozitivně vykolejil Mistr od Paula Thomase Andersona a Post Tenebras Lux od Carlose Reygadase, filmy chvílemi až zraňující svou nepředvídatelností. Zvláštní podvratnou radost mi působil Perverzní průvodce ideologií se Slavojem Žižkem - zážitek byl umocněný tím, že za mnou seděl Karel Schwarzenberg, který to nevydržel sledovat do konce. Podstatně snadnější uspokojení přináší Velká nádhera od Paola Sorrentina a Život Adele od Abdellatifa Kekicheho. Obě díla umožňují nořit se do jejich časového trvání a žasnout nad režisérskou kontrolou. Z filmů, "které viděli všichni" a patří se téměř povinně je milovat, jmenuju Gravitaci od Alfonse Cuaróna a Nespoutaného Djanga, a přiznávám se, že se v těchto případech řadím tupě do stáda. Jinak mezi dobré filmy loňska řadím například Lásku od Hanekeho, Na dřeň od Audiarda, Hon od Vinterberga, Před půlnocí od Linklatera, Vedlejší účinky a Liberace! od Soderbergha (k těm mám asi nejlepší vztah), Kapitána Philipse od Greengrasse, Kapitál od Costy-Gavrase a vlastně i Bling Ring od Coppolové. Z blockbusterových filmů, které mě v posledních letech nějak začínají otravovat, se mi líbil snad jen Muž z oceli (nesdílím přesvědčení, že je příliš akční a málo emocionální; je přesně takový, jaký je Superman; ukazuje skutečně osobnost, prožitky a dovednosti nadčlověka). Překvapilo mě, jak smutný a inteligentně sebereflexivní film je megapropadák Osamělý jezdec - podle mě celkem nedoceněné dílo. A jsem rád, že druhý díl Hunger Games konečně dokazuje, proč je knižní série takový popkulturní fenomén. Největší letošní dohnaný rest: Nebeská brána od Michaela Cimina. 220 minut neskutečně vypiplané podívané - a mimochodem, v lecčems podobné Osamělému jezdci; rovněž anti-western bez happy endu, a rovněž ve své době propadák. Na těchto dvou filmech se dá skvěle demonstrovat, jak dalekou cestu ušel Hollywood za 33 let. Z festivalových filmů mimo distribuci bych rád vyzvednul intimní rodinné drama Jaký otec, takový syn od Hirokazu Koreedy. Nejjednodušším způsobem vyprávěné dílo o nejzákladnějších věcech, troufám si říct, že i kulturně univerzální.
2) Zklamání moc nezažívám, u většiny filmů se dá odhadnout předem, jak dopadnou, pokud máte šanci vidět tak dva trailery a přečíst si aspoň nějaký rozhovor s tvůrci. Nejvíce dobrodružství člověk zažije na filmových festivalech, kde není k dispozici moc informací a spousta filmů ještě nemá žádnou pověst. Ale to je pak spíš radost z objevování. I ta závěrečná frustrace, jako v případě rumunského filmu Pozice dítěte, k tomu patří. Zklamání, že jste za svoje peníze nedostali, co jste chtěli, přichází maximálně s velkými blockbusterovými filmy, u nichž se v reklamních kampaních vytváří dojem, že budou skvělé a pak zas tak nejsou. Čili moje zklamání jsou třeba Iron Man 3 s nudně nezničitelnými protivníky, rozháraný Wolverine nebo Nevědomí, jehož výprava a hudba patří k těm nejlepším a pointa naopak k těm slabším.

3) Je tu možnost lépe představovat loňskou národní filmovou produkci. Více informativně, bez exhibicí záměrně i nezáměrně trapného humoru. Pořadatelům přeju hodně štěstí.

4) Heslovitě: 12 let v řetězech (Steve McQueen), Vlk z Wall Street (Martin Scorsese), Her (Spike Jonze), Interstellar (Christopher Nolan), Le Passé (Ashghar Farhadi). Jsem zvědavý na biblické fláky Noah (Darren Aronofsky) a Exodus (Ridley Scott), nezklamat by snad mohli X-Men: Budoucí minulost (Bryan Singer). Jinak se samozřejmě nejvíc těším na Babovřesky 2.
5) Dostali jsme se do stavu, v němž se nachází hodně sousedních kinematografií, například Maďarsko nebo Rakousko, ze vzdálenějších třeba Rumunsko, kde publikum také téměř vůbec nechodí na domácí filmy. Ty ale mají úspěch na zahraničních festivalech. Čili je tu stejný - uznávám, že trochu zvláštní předpoklad i pro zdejší tvůrce - sebrat trochu odvahy, a být ještě méně "diváčtí" a konečně vymyslet něco originálního a neplácat se ve zdejší polovičatosti. Teprve to nám umožní překročit hranice. Na poklesu návštěvnosti kin se ale nepodepisují jen české filmy, jde o nevyhnutelný proces daný internetovým pirátstvím. Ten má ale opět spíš pozitivní perspektivy - může se točit méně drahých a méně blbých filmů. Celkově může být filmové produkce méně, bude v ní méně peněz, ale může být lépe zacílená a nepodceňovat diváky.

6) Zlepšit funkci hlubokého stabilizačního systému dutiny břišní, doléčit si vazy v koleni a konečně hladce a bezbolestně dřepovat těch 220 kilo zadkem až na lýtka. Jinak bych se chtěl naučit dělat muscle-upy na gymnastických kruzích a trochu lépe proniknout do problematiky kognitivních předsudků a klamů.