Těžký a silně perverzní snímek o nenápadné učitelce klavíru a jejich trochu výstředních sexuálních choutkách, které by ráda vyzkoušela na svém novém žákovi. Zbytečně zdlouhavé, odtažité a popravdě nepříliš zajímavé.
Z počátku to vypadá na sušší intelektuální drama se spoustou vážné hudby, ale vyklube se z toho silné psychologické drama z intenzivním sexuálním podtextem. Pěkně vyskládaný film, který jde lehce do extrému, ale ne násilnou formou, prostě tématem, jako takovým. Zajímavá podívaná.
Jestli mě někdy dokázal nějakej film šokovat, tak to byl tenhle a Haneke v něm opět ukázal svůj um. Když jsem to tenkrát asi v 20 letech viděl a myslel jsem si, že to bude o hudbě, umění a intelektuálních konverzacích (a ze začátku to tak vypadalo), nečekal jsem, že se to zvrhne v takovou zvrhlost. Po letech jsem věděl, co od toho mám čekat, ale sama kvalita filmu o sobě dala brzo vědět. Vynikajícím výkonem oslnila Isabelle Huppert, která obě své tváře ztvárnila dokonale. Benoit Magimel, což je takovej francouzskej Richard Hammond, taky vůbec nezaostával a jediné, co musím tomuhle filmu vytknout, je to, že v závěru jsem nevěřil tomu náhlému obratu - on začal být najednou strašnej hajzl a ona ta, kdo dolejzal. Ale jinak je to krásnej film o staré frigidní úchylce, která to v okolí tají (a kdo by to netajil, že). Podle mě takhle má vypadat pořádnejch 50 odstínů šedi, hehe.
Tam kde intelektuální snímky převážně feministických francouzských režisérek šokují svou lascivností a primitivním zjednodušováním operuje Haneke s pravidly klasického dramatu. Psychologické drama tak stupňuje na vnitřním rozkladu nešťastné intelektuálky, kterou mistrovsky zahrála francouzská herečka Isabele Huppert. Atraktivní herečka, které nevadí být ošklivá a záměrně zlá zde podává jeden z nejlepších hereckých výkonů své kariéry. Je také nutno přičíst jí body za odvahu, protože to, co na plátně provádí by si většina hereček jejího formátu určitě netroufla. Tehdy začínající Benoit Magimel měl vedle sebe tak skvělou partnerku, že skutečnost, že vedle ní nevyzněl jeho výkon nepatřičně byl vyznamenán řadou prestižních cen. Významnou vedlejší roli má také legenda francouzského filmu Annie Girardot. Pianistka zvítězila v hereckých kategoriích nejen na festivalu v Cannes, ale i při udílení Evropských filmových cen a prodala se do distribuce v mnoha zemích světa. Na evropský art film jí u nás navštívilo také několik desítek tisíc diváků a to dodnes považuji za naprosto neuvěřitelnou skutečnost. Pianistka vznikla v Rakousko – Francouzské koprodukci a je určena pouze dospělým divákům, kteří jsou obdařeni notnou dávkou otrlosti.
Kdyby to nenatočil Haneke, nejspíš bych to čistě dějem považoval za samoúčelné a prázdné. Jeho preciznost tomu ale dodává na hodnotě. Možná je to jen iluze, ale právě o téhle iluzi filmy jsou.
Elfriede Jelinek napsala dílo, které bych milerád vystřelil do vesmíru, aby si ho přečetli i jiné civilizace. Natolik mi přijde geniální. Pianistku jsem četl už dvakrát a jsem si jist, že ne naposled. Film jsem viděl třikrát a jsem si jist, že ne naposled. Naprostá genialita Jelinekové se snoubí s genialitou Hanekeho. Otřepu se rozkoší jen si na toto dílo vzpomenu.