Rónin je samuraj, který ztratil svého pána a tím i svou čest, a jeho postavení na společenském žebříčku středověkého Japonska tomu odpovídá. Ještě mnohem níž však stojí lidé smíšené rasy, mezi něž patří i nalezenec Kai (Keanu Reeves), zčásti Brit, zčásti Japonec. Díky svým mimořádným schopnostem je vzat na milost skupinou bývalých samurajů, jejichž pán se stal obětí spiknutí, které připravili zákeřný Lord Kira a čarodějka Mizuki. Róninové chtějí Lorda Kiru porazit za každou cenu, jenže trumfy rozhodně nejsou na jejich straně. Dokud nezískají Kaie. I tak ale bude cesta za spravedlivou odplatou trnitá a jen málokdo z nich po ní dojde až do konce, který navíc může mít v souladu s japonskými tradicemi velmi trpkou příchuť. (CinemArt)
Deset let po té, co si mezi samuraji ve snímku „Poslední samuraj“ (2003) zařádil Tom Cruise, dostal příležitost mezi ně vstoupit i Keanu Reeves. Japonský národní mýtus byl již místními filmaři zpracován nesčíslněkrát, avšak tentokrát se toho chopili filmaři hollywoodští s vůlí sobě vlastní. Jak se ale v Japonsku tvářili na fakt, že si do příběhu přidali svou postavu? No nic. Japonská legenda je ikonický příběh, který se již dávno stal součástí japonské kultury. Původem je skutečná historická událost z osmnáctého století a v Japonsku je tak známý svým archetypem, že už je dlouho pokryta aurou mýtu, takže můžeme jen hádat, co je ve vývoji děje skutečné a co ne. Jistota je pouze u fantasy prvků, které jsou občas použity. Samozřejmě nechybí ani tolik populární milostná linka, která prostě nesmí chybět nikde. A když se to všechno dá dohromady, vznikne nám z toho spíše japonská samurajská pohádka. Ale jo, svým způsobem ambiciózní. Škoda jen, že takovéto zpracování postrádá harmonický příběh obeznávajíc to zásadní. Pomsta. Sice je to to hlavní, o co v příběhu jde, ale má to poměrně nemalý problém právě toto diváka zaujmout. Postava Keana Reevese je Hollywoodem do děje tedy přidaná a je jasně daná, ale i tak přivádí na myšlenku, jestli se náhodou tvůrci neinspirovali Richardem Chamberlainem ve snímku „Zajatec japonských ostrovů“ (1980). Buď jak buď. Japonským samurajským fenoménem snímek moc neohromí, neboť americkým okem shovívavým se jedná jen o jednoduché přepracování známého japonského příběhu do žánru fantasy. Snad aby to západní diváky více zaujalo. Těžko posoudit. Každopádně v tom celý koncept dost klopýtá, ale pře ohromující vizuální efekt si toho zřejmě málokdo všimne. Snímek se tak jen zařazuje k výše zmíněným etudám s cizincem mezi japonskými samuraji a to je na celém tomto filmovém pokolení asi tak všechno.
Je to slepenec fantasy s Japonskou kulturou a zdánlivě šílená spatlanina.. ale na mě to ve výsledku fungovalo.. dobrý akční samurajský film s krásnými kostýmy, zbraněmi, interiéry, i exteriéry. Hollywoodský konec byl až moc, ale nakonec se miska vah převážila na slabších 70%.