Russela Crowea upřímně nesnáším a Gladiátor, byť ověnčený úspěchy, mě v tom jenom utvrdil; shlédnutí tohoto filmu mě přinutilo uznat, že je mnohem lepší herec, než se zdálo. Ron Howard z něj dostal maximální výkon v roli geniálního vědce-matematika Johna Forbese Nashe, autora teorie her, jehož výkonný mozek byl vykoupen zdánlivým podivínstvím, z něhož se postupem let vyvinula těžká schizofrenie provázená stihomamem a agresivitou. Nash zděšeně rozpoznává, že řada lidí, kteří ho dlouhá léta provázeli životem (skvělý Ed Harris, Paul Bettany), existují pouze v jeho hlavě a stále k němu hovoří. Vyléčit se nemůže, ale najde způsob, jak s chorobou a jejími projevy žít. Divák, který neměl o podobě schizofrenie konkrétní představu, je velice přesvědčivě a srozumitelně informován.
Příběh Johna Forbese jsem neznal a o filmu jsem si nenechal vyprávět, takže jsem si užil konec tak jak má být a že je sakra dobrý :) Až do poslední chvíle jsem netušil, že má schizofrenii. Russel Crowe to zahrál skvěle. Nepovažuji za jeho vrchol Gladiátora, ale právě Čistou duši.
Poprvé výborné, po druhé lepší, další zhlédnutí ale začínají ztrácet. Vše ale funguje, jak má, hlavně herci. Možná ale, že ten pětihvězdičkový opar, který mě samotného zaslepil, je značně přehnaný.
Čistá duše je biografické drama, které obsahuje řadu milých a krásných momentů, stejně jako v určitých místech velmi dramaticky sklouzává do temnějších podtónů, aby pak vygradovalo ve velkolepé kapesníkové finále. Je to přesně ten případ filmu, o kterém se říká, že je akademický, ale vytknout se mu dá opravdu máloco.
Co by byla Čistá duše bez fenomenálního Russella Crowa? To je asi stejné jako se ptát, jak by vypadal Rain Man bez Dustina Hoffmana nebo Mlčení jehňátek bez Anthonyho Hopkinse... Jenže v tomhle hollywoodsky ochotnickém životopisu zaujímá dle mého Croweho herectví tak zásadní postavení, že bez něj by byl celý film i s jeho inteligentním scénářem bezmála poloviční. Čistá duše je promyšlená a efektivní, ale v zásadě velmi nenáročná filmová rovnice bez jakýchkoli neznámých či proměnných, kde nám vyučující lektor Howard ve své dvouhodinovce trpělivě vysvětluje, jak lze obratně docílit pozoruhodného výsledku, aniž byste museli u obrazovky přemýšlet nebo dávat průchod byť i těm nejniternějším emocím... A netřeba dodávat, že většina lidí se dopočítá k hodnotě RC - Russel Crowe. :) A možná i na druhou.
Vynikající film. Líbíl se mi a můžu se na něj dívat opakovaně, i když s jistou dávkou sebetrýznění, protože příběh je to trochu bolavý. Nejlepší bylo první dívání, kdy najednou přišlo to překvapení. Do té doby jsem neměla tušení, o co jde. Někdy je fakt lepší o filmu nevědět nic, než se člověk podívá.
Dnes už podle mě naprosto provařený snímek, kdy jeho pověst ho zkrátka předchází. Už to pro mě ani není spoiler, ale aniž bych si o filmu cokoli zjišťoval, tak životní příběh Johna Nashe je zakořeněn v obecném povědomí. Ron Howard je skvělý režisér, který nepřestává servírovat ty nejlepší filmy a zrovna loni zase bodoval s dramatem Třináct životů. Právě svojí největší slávy se dočkával někdy na začátku století, kam bych zařadil i tento snímek. Čistá duše spojuje hodně zajímavou a na svoji dobu naprosto hvězdnou kombinaci herců. V čele s Russell Crowem, který rok před tím bodoval s Gladiátorem, jenž zde předvádí pro mě asi životní výkon. Ve ztvárnění Johna Nashe drží svým hereckým projevem snímek v nevyšší třídě kvality. Jakým způsobem cítíte nejistotu a zmatenost na každém jeho kroku, zkrátka výstřední podivín.. Mám rád snímky, které si dokáží s divákem hrát a představovat mu věci, které jsou ve skutečnosti jinak a náležitě si ho vychutnat, když mu odrývá realitu. Ale současně si uvědomuji, jak složité to je, protože kde jinde je hranice mezi geniálním překvapením a stupidním zvratem než v zvládnutí příběhové twistu samotného. Leč to na mě v tomhle případě nepůsobí tak silně, když jsem samotné skryté zákoutí příběhu znal již dopředu, tak přesto jsem přesně nevěděl, co je pravda a co ne. A v tomhle mi to přijde neuvěřitelné... Scénář vám ukazuje tolik zákoutí Nashova života, a tak se v nich rochní... Jasně, kdo má nakoukáno, tomu už ten Bettanyho projev nepřijde normální a od prvních chvil je pro mě podezřelý číslo jedna... Možná leckomu přijde slabší tempo příběhu, kdy první hodina funguje jako nutné okno do světa jaký nás čeká, z které pak těží hodina druhá, která je jasně poutavější. Ovšem takovéhle téma musí mít obsáhlou expozici, kde se naplno soustředíme na to, jak John Nash vnímá svůj svět, až ho v druhé polovině budeme neustále spolu s ním zpochybňovat.. Veškeré matematické vsuvky jsou překvapivě docela poutavé, ale pořád to jsou jen čísla, kterým nerozumím, a i když to není pro diváka tak relevantní, tak prostředí vám musí být nějak atraktivní, což tady tolik není.. Samotný twist, který změní pravidla a nastolí celému filmu jasně zmatenější a dynamičtější tempo je pro mě daleko zapamatovatelnější a nakonec tak i lepší.. Jak je to pro mě nejdříve takový odosobněný snímek, který z Johna dělá jakéhosi nadčlověka, tak nakonec ho ukáže v té nejlidštější stránce.. Pocitově delší snímek, kterému chybí nějaký opravdu silný moment (možná pro někoho pokus utopit to dítě, ale to mě pořád nestačí). Samotný finální akt se starším Johnem Nashem už je jen taková sladká tečka, kde jsem všichni po celou dobu v obraze... Tohle je film, který rozhodně má šanci překvapit a současně připomenout, že veškeré nemoci se dají porazit vlastní silou. Schizofrenie takhle rozsáhlého rozsahu, kdy jste přesvědčení, že vyrábíte statní zakázky v boji proti Rusům.. Zpětně je docela na místě porovnání se Scorseseho Prokletým ostrovem, kde sice daleko jasněji od začátku cítíte, že něco není v pořádku, ale zpětně tím twistem tak neuspokojí.. Nápaditý a chytrý snímek, který funguje o to silněji, když tu John Forbes Nash skutečně byl mezi námi.. 80%
Kolega, který mi film doporučil, mě připravoval, že první hodina filmu není úplně skvělá ale vcelku je čistá duše super a měl jednoznačně pravdu. Rusell Crowe zde předvedl parádní výkon, Jennifer Conelly to zde tradičně moc slušelo, Hornerův ST byl úžasný mno a závěr filmu byl prostě dokonalý. Nemůžu tedy jinak než (po hodně dlouhé době) dát za 5*.