Články o Traffic - Nadvláda gangů

„Mor na elfy!“ Jestli z nějakého důvodu zastáváte názor, že pohádky bratří Grimmů jsou určené primárně dětem, vystřízlivět vám kromě jejich přečtení pomůže neprávem přehlížený seriálový klenot Desáté království (The 10th Kingdom), který 27. února slaví pětadvacet let od premiéry první epizody. Pro řadu devadesátkových dětí absolutně formativní fantaskní projekt uchopil ty nejtradičnější pohádkové motivy za opačný konec a v ještě výpravnějším měřítku učinil něco podobného, co na mainstreamové celovečerní ploše o rok později zvládl všemi velebený Shrek. A přestože se z podstaty jedná o divoký mišmaš, lepší příběh šlo z nepřeberné změti podzápletek a roztodivných postav vydolovat těžko.

Na konci 90. let patřila oblíbená herečka Catherine Zeta-Jones mezi největší sexuální symboly v Hollywoodu, která nedávala mužům po Zorrovi či Pasti spát. Věčná bojovnice ovšem udělala vše proto, aby se vymanila z nevděčné škatulky a stala se uznávanou herečkou i tváří jednoho z nejslavnějších hollywoodských manželství s o 25 let starším Michaelem Douglasem, s nímž slaví narozeniny ve stejný den. Stala se uznávanou hollywoodskou stálicí, kterou však v poslední dekádě nevídáme příliš často. Co stojí za jejím ústupem ze slávy?

Michael Kirk Douglas je dnes považovaný za jednu z největších filmových hvězd, takže je skoro surreálné si představit, že ve skutečnosti strávil celý svůj život ve stínu mnohem větší osobnosti, svého otce a giganta zlaté éry Kirka Douglase. Dnešní popkultuře je samozřejmě časově blíž Michaelova éra, takže se možná jeví, že svého otce dokonce přerostl, to je ale jen iluze dobových trendů.

Mysleli jste si, že filmy už dávno vyčerpaly všechny možnosti, jak lze dolovat napětí? Neúnavný inovátor Steven Soderbergh, jenž letos ve Varech uvedl nový sestřih své klasiky Kafka oproštěný od mluvených dialogů, zkouší zase něco neobvyklého. Ve spolupráci se scenáristou Jurského parku Davidem Koeppem, jenž napsal i režisérův poslední thriller KIMI, staví na hlavu hororové konvence v experimentu Presence, vyprávěném a snímaném z pohledu nadpřirozené duchařské entity. Úvodní trailer na snímek, který už viděli diváci na festivalu Sundance, se nese ve stále typičtějším duchu distribučního studia Neon – tedy samý znepokojivý náznak a žádné spoilery.

I když se jeho jméno neskloňuje ve společnosti Spielberga, Tarantina či Nolana, jednašedesátiletý americký režisér Steven Soderbergh je neúnavným pionýrem nezávislé tvorby a experimentálních formálních postupů. A to na specifickém pomezí nezávislé a mainstreamové tvorby, kam pravidelně láká ty největší herecké hvězdy. Jeho největším komerčním úspěchem je série Dannyho parťáci, ale svůj komplexní přístup založený kupříkladu na principu in medias res, tedy rovnou k věci, nebo vysokém počtu dílčích dějových linií, flashbacků či vizuálně zhmotněných představ (např. loupežných plánů) procvičoval takřka na všech žánrech. Ohlédneme se za pěti filmy, které jeho inovativní styl v průběhu let reflektují. A to včetně speciálně uváděného Kafky z roku 1991, jehož Soderbergh představí ve zcela novém sestřihu s názvem Mr. Kneff.

Vedle smrtelné nehody Paula Walkera se v Hollywoodu v tomto století možná neurodil tragičtější a častěji vzpomínaný osobní příběh než ten, jakým si prošel i s konečným fatálním zvratem Heath Ledger. Teprve osmadvacetiletý herec zazářil jako Joker v Temném rytíři (The Dark Knight) tak jasně, že mu filmový průmysl rázem ležel u nohou. Oscara za vedlejší roli samozřejmě získal, jenže až posmrtně – premiéra oceňované DC komiksovky proběhla půl roku poté, co Ledgera našli v hotelovém pokoji předávkovaného prášky na předpis. U sebe měl přitom dle nově poskytnutých informací režiséra Stephena Gaghana (Syriana) nový scénář a také knihu Blink: The Power of Thinking Without Thinking, která ho inspirovala.

Příbuzenské vztahy jsou v Hollywoodu nezanedbatelné. Stejně jako ve většině obchodních sfér, v nichž vás předchází reputace vašeho rodiče nebo staršího sourozence. Za víc než století, během něhož platí především herci a režiséři za hvězdy, jejichž filmografie nabývají kanonických rozměrů, se vyrojila řada rodinných klanů s vícegeneračním rozsahem. Následující dynastie jsou v Hollywoodu nejúspěšnější z hlediska kvality i kvantity filmových děl, na nichž se podílely.

Šance, že jste za celý život nezhlédli ani jediný snímek Stevena Soderbergha, je opravdu malá. Za svou čtyřiatřicetiletou kariéru jich americký režisér, jenž proslul jako pionýr nezávislé tvorby a experimentálních formálních postupů, natočil přes tři desítky. A vedle toho se podílel na výrobě pěti oceňovaných seriálů. Jeho projekty často propojují společná témata zabývající se psychologií, loupežemi či informačním cyklem médii a vládou řízené společnosti, ovšem každý je v podstatě jiný a originální.

Ve svém oboru jsou respektovaní a publikum je miluje. Na kontě mají řadu oceňovaných kinematografických skvostů, a přesto si umí sáhnout do svědomí a přiznat, že minimálně jednou chybovali. I ti nejlepší a nejslavnější režiséři totiž natočili film, za který se s odstupem času stydí, popřípadě jej nemají v oblibě. Mohlo jít o lukrativní studiovou zakázku nebo o podfinancovaný debut, ale také o sledované snímky, jež daní tvůrci realizovali na vrcholu sil a popularity. V následujících řádcích se dočtete o deseti renomovaných filmařích, kteří mají jasno, jaké je jejich nejméně oblíbené dílo. Jsou řazení dle data výroby daného filmu.

Už brzy nás čeká premiéra Všechno, všude, najednou – nezvykle odvázané akční sci-fi označované za jeden z nejlepších snímků tohoto roku. Jde mimo jiné i o výrazné zviditelnění asijské, respektive čínské komunity v USA, kde mnozí její příslušníci bývají různě přehlížení nebo diskriminovaní. V jedné z rolí se zde objevuje i 93letý James Hong, slavný padouch z desítek filmů. A tento článek bude věnovaný právě těmto „bezejmenným“ hercům, u nichž víte, že jste je už někde viděli, ale nemůžete si většinou vzpomenout na jejich jméno.