Horor z pohledu nadpřirozené entity. Režisér Dannyho parťáků uvádí nemilosrdnou Presence

Zásadním, i když současně nezbytným spoilerem je znalost samotného konceptu, který dle recenze Davida Ehrlicha z IndieWire „navozuje podobné pocity jako videohry nebo pohlcující virtuální realita“. Čtyřčlenná rodina s hereckými tvářemi Lucy Liu, Chrise Sullivana, Eddyho Madaye a Calliny Liang se dle oficiální synopse nastěhuje do příměstského domu a narůstá v ní přesvědčení, že v něm není sama.

Upoutávka pomocí titulek vyjmenovává bohatou filmografii Soderbergha, jenž se jako obvykle chopil i kamery. Jediný pohyblivý záběr doprovázený zlověstnou zvukovou stopou zoomuje z mrtvolně klidné ulice oknem do pokoje, čímž simuluje postup, který má být typický pro celý film – subjektivní hlediskový záběr a pohybující se kamera, šmírující lidské postavy a žijící vlastním životem. Materiál podle Ehrlicha částečně vypadá jako dokumentární found footage záznam, který přejal svrchovanost nad hororovým žánrem po drtivém úspěchu Záhady Blair Witch. V uzavřených prostorách nadpřirozenem sužovaného domu jej pro změnu etablovala série Paranormal Activity.

Jenže Soderberghův experiment se liší, neboť „kamera ve skutečnosti není kamerou, nýbrž očima titulní ‚přítomnosti‘ v obydlí.“ Její perspektivou nahlížíme či posloucháme útržky konverzace a dílčích událostí, jež občas oddělují zatmavená filmová okénka. Presence tak není napínavá dle standardního žánrového mustru, jelikož na ducha vůbec nečekáme, my jím na 85 minut zkrátka jsme.

Soderbergh, držitel Oscara za Traffic – Nadvládu gangů a režisér Dannyho parťáků, Nákazy či Loganových parťáků, měl o inovativním přístupu zprvu pochyby. Natočil už sice hororový příběh na iPhone v případě intenzivní Nepříčetné, ale Presence se formou blíží absolutně podvratným žánrovkám ve stylu spirituálního Přízraku. Není to jako mainstreamový Neviditelný, v němž jsme hrozbu nemohli vidět, ale neustále jsme na její projevy čekali. „Volbu jsem zpochybňoval,“ potvrdil filmař na Sundance. „Dlouho a naplno jsem se o to snažil, ale stále jsem měl pochyby. Pak jsem si prostě řekl, ‚Ne, jediná možnost, jak toho docílit, je nikdy se neohlížet zpět.‘“

To je pro jednašedesátiletého tvůrce, jenž ve Varech jako klíčovou životní inspiraci jmenoval Čelisti Stevena Spielberga, ostatně typické. Obešel tudíž i abnormalitu, že hlavní postava vlastně neexistuje, alespoň ne v měřítkách fyzické reality a emočního napojení. „Byl jsem si jistý, že bez toho nemůžeme mít film – pokud nezjistíte a nevidíte, co postava emocionálně prožívá, nemáte film. Ale tady doslova bourám vybudovanou strukturu. A mám jedinou výmluvu – kdybyste přepnuli na protizáběr, nic byste tam neviděli.“

Troufalý film pošle 17. ledna do amerických kin studio Neon, které se právě vyhřívá na výsluní díky hororové detektivce Longlegs. V neproniknutelných šifrách propagovaný nervák, v němž Nicolas Cage od 22. srpna vyděsí také české publikum, už je s tržbami 81 milionů dolarů nejvýdělečnějším nezávislým hororem roku. Totéž si od méně divácké Presence slibovat nelze, ale šikovný a trpělivý marketing může nést ovoce. Soderberghova smělá vzpoura konvencím má navíc podobně jako Longlegs velmi spokojené první ohlasy, vždyť jen tři kritici z osmatřiceti dle serveru Rotten Tomatoes zatím nezvedli palec nahoru.

Soderbergh mimoto chystá o poznání vstřícnější thriller Black Bag s Michaelem Fassbenderem, Cate Blanchett či Piercem Brosnanem, který pro něj znovu napsal David Koepp a v tuzemských kinech jej uvidíme od 13. března příštího roku.

Na další zajímavé experimentátory můžete narazit v žebříčku nejlepších režisérů podle databáze Kinoboxu.

Zdroje: IndieWire, Rotten Tomatoes