Bizarní provokatér Trier s ještě bizarnější zpěvačkou Björk a jejich pohled na muzikál. Ani jeden z jmenovaných mi neimponuje a ona genialita, kterou na filmu vidí nejeden divák, mi nějak záhadně unikla.
Tak mám další snímek, který si zařadím do kategorie divnofilm. První polovina mě bavila hodně, bylo to takové syrové, celkem uvěřitelné, poté už to bylo ad absurdum. Popravdě jsem byl spíše zděšen z pěveckého výkonu Björk, ale hrála velmi slušně. Na svojí stranu si mě film opět získal ve strhujícím záběru. Po technické stránce je to děs, rozklepaná kamera, špatný střih i snímání scén, mělo to jistě pomoci autentičnosti příběhu.
Velmi silné. Typické Trierovo hnaní sitiuace do absurdna... a to ve všech ohledech. Takové filmy točí jen on, ovšem tady nejde o nějakou jedinečnost - je to prostě dobrý film. Neoceňuju Triera, protože "je svůj", ale protože "je opravdu dobrý". Pátou hvězdu ubírají muzikálová čísla, která, i když jde zřejmě o záměr, mohla být dle mého řešena trochu lépe. PS: Nechápu, jak je možné, že tak strašně nesympatická a tupá postava funguje - to jen dokazuje Trierův talent.
Od prvního záběru jsem měl obrovské potíže s kamerou a líbila se mi pouze první dvě muzikálová čísla. Přestože je Björk vcelku krásná žena s ještě krásnějším hlasem, film mě postupně zajímal stále méně a méně. Tam, kde měly přijít emoce, nepřišlo vůbec nic. Radši si znovu pustím Za zvuků hudby, ze kterého Tanec v temnotách používá několik písní a na tohle radši zapomenu. --- Tak si říkám, že kdyby to bylo natočeno na film a s klasičtější kamerou a záběrováním, bylo by to mnohem lepší.
Nemyslela jsem si, že mne toto dánské drama až tolik zasáhne. Bohužel zasáhlo. Možná bohudík. Protože hned tak na ně nezapomenu. Björk byla vynikající. Ale i Catherine Deneuve a vůbec všichni. Pořád jsem věřila tomu, že nakonec k trestu smrti nedojde. Ale nešlo to udělat jinak. Zaplatit dobrého advokáta a ještě operaci synovi. Zajímavé bylo, jak četli v Americe tu Ježkovou. A pak ten Oldřich Nový. Já čekala toho NAŠEHO známého Oldřicha Nového z Kristiána aj., a ono ne. Přišel jakýsi nenápadný bělovlasý stařík bez charismatu. No, nakonec docela dobrý vtip v tomto srdceryvném dramatu! Zavřete oči, odcházím!! :-)
Hudba Bjork patří mezi mé velmi oblíbené, Bjork sama o sobě je pro mě také úžasnou osobností a nejlepší světovou zpěvačkou přelomu tisíciletí... Proto jsem byl velmi zvědav na její spolupráci s von Trierem, od kterého jsem předtím nic neviděl. A jsem zcela odrovnán. Rozhodně jeden z deseti nejlepších filmů, co jsem kdy viděl, Bjork podává naprosto špičkový výkon (přinejmenším mé Top3:)). Častá dokumentární kamera zajišťuje špičkovou atmosféru. Nápad propojit tragické drama s muzikálem funguje perfektně a pomáhá lépe dokreslit psychiku hlavní postavy. Té zdatně sekundují vpodstatě všichni další herci, především David Morse má neskutečně dokonalou postavu... Jeho zdánlivě sympatický, ale nakonec osudově zbabělý policajt, to je lahůdka. A hudba samotná, napsaná hlavními dvěma personami filmu (Bjrok, v. Trier) je také výtečná. Opravdu nevím, co filmu vytknout. Že to je přecitlivělé? No, ani mi nepřijde. Selma není žádná Železná lady, tak se podle toho taky chová. A když se v emociálně vypjatém závěru rozpláče, tady to na mě působilo mnohem lépe a silněji než kdyby s klidem přijala osud. Trier podle mě chtěl překvapit diváky jakousi obrácenou kýčovitostí - klasicky ohranou písničkou v takovýchto chvílích bylo hystericky plakat, Hollywood posléze vymyslel psychicky silné hrdiny s nezlomitelným duchem, kteří zachovají kamennou tvář. Díky bohu, že se tohoto dnes tolik oblíbeného trendu režisér nedržel a Selmu i na konci vykreslil tak, jak se chovala i v celém příběhu. Vivat, mistře. Už se nemůžu dočkat, až uvidím Breaking the Waves:)
Má to pár chyb, které si Lars neohlídal, některé hůře nesu jako Češka a pak mi přijde nedotažená ta nesmyslná vražda, ale přesto jsou to spolu s Formanovými Vlasy jediné dva muzikály, které mě dostaly a určitě nezůstane u jednoho zhlédnutí.