Jednoduchý příběh s jednoduchým dějem o princovi, který tak dlouho chodil jako pešek dokola, až získal lásku princezny a království k tomu.:-). Ne, tahle pohádka se nepostaví po bok klasiky jako je Pyšná princezna či Popelka, ale pokud opomenu Sedmero krkavců Alice Nellis,je to po dlouhé době zase jednou povedené podívání. Líbilo se mi to.
Nic, opravdu nic nedokáže ospravedlnit natočení této kraviny. Se sledováním jsem skončila přibližně v době, kdy se na obrazovce objevila Karkulka připomínající reklamu na očkování proti encefalitidě a to mě přivedlo k myšlence, jestli náhodou nebyl Zdeněk Svěrák v době, kdy psal scénář napaden klíštětem. Snad jedině borelie na mozku autora by mohly vysvětlit, proč bylo toto napsáno a natočeno.
Co mě na letošních pohádkách potěšilo, je absence jekotu a pitvoření. To, řekla bych, je krok správným směrem. I výpravnost, která byla Johančinu tajemství dána do vínku, dávala naději na pěknou podívanou. Jenže i když naděje umírá poslední, tady pošla stejně rychle jako Vávra po Maryšině kafi. "Ene bene!", jak pravila chudák Vašáryová, mlelo se to tam požehnaně. Takový mišmaš hloupostí, jaký dokázaly splácat Zuzana Lišková a Magdaléna Glasnerová, by věru neuvařil ani pejsek s kočičkou.
Úplně se stydím za ty, kdo dnešní pohádky píší. Čím to je, že mají čeští scénáristé takovou zálibu v mentální retardaci? Retarovanej šišlající čert a ještě přijde ke štěstí a ke krásné mladé a relativně normální holce. Co je vlastně poučením téhle pohádky? No pro děvčátka, že se musí spokojit s takovým, jakého jim život přihraje do cesty. A pro kluky? Učit se netřeba. Stačí se jen správně pitvořit a holky nám budou zobat z ruky.
Ještě, že ten můj to neviděl včas:-)).
Další ze štědrovečerních pohádek, která mi dokonale zkazila náladu. Čím asi? Opět mizerným scénářem, který nám sice přivedl princeznu jak z akčního filmu, bohužel hlavním hrdinům nadělil rozumu tak pomálu, že spíš než šplhat za denního světla po hradbách a doufat, že mě nikdo neuvidí, doporušovala bych hospitalizaci v nějakém tom ústavu.